Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jak zabíjet milosrdenstvím

28. 04. 2016 11:55:27
Jedna mediální hvězda v rouchu kněze nás drezúruje, že se máme nezaslouženě dobře a za situaci v Africe můžeme beztak my, tak je naší povinností tenhle dědičný hřích odčinit.

Uvědomil jsem si, že jestl tím "my" myslí církev a její představitele, něco na té vině bude. Paměťníci možná vzpomenou, jak v devadesátých letech některé hvězdy světového showbyzu jezdily do Afriky a před očima kamer rozdávaly hladovějícím podvyživeným dětem jídlo. Tu a tam vzniklo několik provizorích nemocnic - a kvalita zdravotní péče díky nim i díky tunám dovezených léků skokově stoupla. Na to téma vznikla řada angažovaných filmů, přednášek, článků a některé z těch hvězd to díky svým aktivitám dotáhly i ke šlechtickým titulům.

Maličko v ústraní si někteří zlí škarohlídi tehdy všimli, že souběžně s jídlem přijíždějí vysocí církevní hodnostáři, chválí dobročinnost dárců a vychovávají ty hladovějící místní lidi. Vysvětlili jim, jak moc se Bohu příčí plánované rodičovství, že antikoncepce, nedejbůh potrat, jsou učiněným zlem a správné je prostě nic neplánovat a svěřit to do rukou Božích. Řadě lidí v Evropě tohle působení církve nešlo pod fousy, ale vesměs jsme to brali jako směšný folklór který se přibalil k jinak celkem bohulibé činnosti. Musela být bohulibá, protože jsme zachránili statisíce životů.

Ve skutečnosti ale proběhlo něco jiného. V zemích, kde do té doby byla nouze o zdroje a extrémní dětská úmrtnost, najednou zdroje byly a úmrtnost klesla. Zní to pozitivně. Ale jen potud, pokud si neuvědomíme, že zdroje byly dovezené, tedy nestoupla vlastní schopnost těch zemích zdroje tvořit, a především nezměnily se vzorce chování obyvatel.

Takže tamní lidé podlehli iluzi, že problémy nejsou, navíc biskup - a dokonce sám Svatý otec - řekli, že plánování rodičovství jsou hříchem, tak si tehdejší mladí lidé pořizovali zástupy dětí. (Ve skutečnosti většinou tyto děti zcela nekontrolovaně plodili mladí muži bez jakýchkoli pocitů odpovědnosti jak k samotným dětem, tak k jejich matkám.) Díky evropským lékařům těch dětí přežívalo mnohem větší procento... a nastal populační boom. Pokud si to spočítáte, dojde vám, že se narodili dnešní mladí lidé. Ty miliony afrických mužů mezi dvaceti a třiceti, kteří teď čekají na příležitost k migraci do Evropy.

A tak dnes stojíme před dilematem: Řadě afrických zemí jsme pomohli, podmínky v nich se výrazně zlepšily, přesto populační boom byl ještě rychlejší. Přesto, nebo proto? To je zlá otázka a mnoho čtenářů mě za následující řádky označí za bezcitného cynika, jakkoli jím nejsem.

Aby se v daných zemích něco opravdu změnilo, musela by se proměnit společnost, musely by se významně změnit vzorce chování a žebříček hodnot místních obyvatel. Pokud jim budeme jen materiálně pomáhat, krmit je a zlepšovat zdravotní systém, ve skutečnosti tamní lidi poženeme do stále se zhoršující katastrofy. Naše pomoc je přímým viníkem exponenciálně narůstajícího populačního boomu, Jestliže jsme před dvaceti lety zachraňovaly statisíce, o generaci později jde o miliony, a když pomůžeme těmto milionům, v další generaci budeme řešit apokalypsu v řádu desítek milionů. V místech, která neposkytují dostatek zdrojů bude početná populace, která svými životními návyky a postoji bude odsouzena k další pomoci zvenčí, protože vlastními silami nezajistí vlastní přežití. A čím víc té pomoci zvenčí bude, tím se bude situace ve skutečnosti zhoršovat. Budeme-li takhle "milosrdní", budeme přímými viníky humanitárního armagedonu rozměrů, jaké lidstvo ještě nezažilo, který s matematickou jistotou přijde v příští generaci.

Pokud chceme opravdu pomoci vrátit svět na nohy a ne se jen prsit před kamerami, jací jsme humanisté, musíme jít úplně jinou cestou. Přesto, že ta cesta bude na první pohled vypadat nelítostně. Všechny africké migranty musíme vrátit. Musíme jim vysvětlit, že jejich cestou není odejít do Evropy, ale zlepšit svou vlastní zemi. Musíme stopnout naši materiální pomoc a minimalizovat míru vměšování do jejich světa, jakkoli bysme měli pocit, že s dobrými úmysly. A jediná pomoc, kterou můžeme nabídnout - bude-li o ni zájem - je pozvednout vzdělání v afrických zemích. A to vzdělání kluků a ještě spíše dívek. Koedukované školy jsou jediná pomoc, která bude dlouhodobá, smysluplná a v konečném důsledku pozitivní.

Jestli chceme skutečné zlepšení v Africe či dalších zemích třetího světa, bohužel musíme přijmout, že naši pomoc možná odmítnou - a potom jejich věc. Pokud budou mít pocit, že koedukované vzdělání všech dětí a mladých lidí je v rozporu s nějakou vírou... jejich věc. Tím to končí. Nejsme za ně zodpovědní.

Ještě těžší bude udržet se v momentě, kdy někde zase vypukne hladomor. Vidět v přímém přenosu ve zprávách umírat lidi hladem je strašné. Ale poslat jim jídlo by znamenalo, že katastrofu jen oddálíme a učiníme jí o řád větší. Když řeknu, že si musíme připustit, že tam ti lidé možná opravdu budou umírat a že tam nebudou mít blahobyt jako Evropané, dáme jim příležitost k tomu, aby tu nerovnováhu mezi zdroji vlastní země a populací řešili sami. A vyřešili ji zůsobem, který přinese stabilitu, způsobem, kdy se naučí zdroje sami vytvářet. Pokud se do toho nějaký biskup zase namontuje, stane se přímo odpovědným za miliony mrtvých o dvě dekády později. Pokud z moře vylovíme stovku nelegálních migrantů a v Itálii je budeme krmit a šatit, stáváme se odpovědnými za tisíce těch, co je budou následovat a zemřou cestou. To zdánlivé "milosrdensví" bude příčinou opravdové lidské tragédie.


Související články

222 slov o migraci >>

Chci pomoci Afričanům >>

Do Evropy nemíří žádní uprchlíci >>

Autor: Tomáš Houška | čtvrtek 28.4.2016 11:55 | karma článku: 41.44 | přečteno: 2312x

Další články blogera

Tomáš Houška

Manifest pijáka kávy

Mám rád dobrou kávu. To je problém, protože míst, kde mi ji připraví, je tuze málo. Po Praze kromě čaovny U legionáře tak dva tři další podniky a to je vše. Nemáte náhodou cukrárnu, bar nebo kavárničku? Pak by to bylo pro vás.

11.7.2017 v 9:35 | Karma článku: 17.70 | Přečteno: 502 | Diskuse

Tomáš Houška

Zborov

Původně jsem chtěl napsat velký podrobný článek o bitvě a souvislostech, o tom, co se dělo před 100 lety. Ale nějak jsem si to rozmyslel, do duše se mi vloudily souvislosti zcela současné.

2.7.2017 v 9:42 | Karma článku: 22.58 | Přečteno: 529 | Diskuse

Tomáš Houška

Pošta poskytuje nové služby

Čekání na poště bývalo nudnou protivnou věcí. Až do chvíle, kdy Česká pošta inovovala a spustila nové služby, Ještě jste je nezkusili?

29.5.2017 v 19:09 | Karma článku: 26.02 | Přečteno: 1110 | Diskuse

Tomáš Houška

Kterou část těla máme mít semknutou?

Naši europolitici říkají, že se vše vyřeší, když se semkneme. Ale začlo mi vrtat hlavou, který orgán máme semknout?

25.5.2017 v 22:29 | Karma článku: 41.10 | Přečteno: 1512 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Josef Prouza

Když u nás ženy takové...

...tu naše drahá vlast, vlast naše zachráněna!“ zapěl jsem si s Oskarem Nedbalem při poslechu rozhovoru s mladou českou studentkou, co se proboxovala až na americkou Stanfordskou univerzitu. Pak mi dobrá nálada umrzla.

24.9.2017 v 10:04 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 45 | Diskuse

Jakub Kouřil

Dvě velké evropské drogy Alkohol a Křesťanství

Jejich první dealer, zemřel na kříži ................................................................

24.9.2017 v 9:30 | Karma článku: 4.05 | Přečteno: 158 | Diskuse

Karel Ryšán

Proč?

Blackout je něco strašného. Dovedete si vůbec představit, že v jednadvacátém století zhasnou na rozsáhlém území všechna světla, zastaví se vlaky, metro, vypnou lednice a potemní nemocnice? Bez elektřiny nemůžeme existovat.

24.9.2017 v 9:23 | Karma článku: 8.99 | Přečteno: 115 | Diskuse

Irena Aghová

Společnost: O škodlivosti stresu

Téměř denně a několik let se stále hovoří, píše a diskutuje o škodlivosti stresu a lidé jsou nabádáni, aby se mu bránili a čelili mu. Ale co když právě to nabádání způsobuje stres?

24.9.2017 v 5:34 | Karma článku: 5.82 | Přečteno: 112 | Diskuse

Klára Tesařová

Přijít k tanci jako beznohý na parket 1

Ne. Nechodila jsem na gymplu do tanečních. Ne. Nebyla jsem na na maturáku, protože nenávidím šaty a vysoké štekle. Ano! Na mý starý 24letý kolena jsem se rozhodla začít frajerům šlapat na nohy.

23.9.2017 v 16:16 | Karma článku: 6.94 | Přečteno: 270 | Diskuse
Počet článků 210 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 4091

Pedagog, spisovatel, scénárista, režisér... vypravěč. Nevěřící Tomáš. 

Žiju hlavně psaním filmových příběhů - v poslední době to je nejvíc sto let starý příběh Poslední velikonoce. A ve volných chvílích také cestování časem.

Blog jsou moje "myšlenky pozdě v noci", často hodně o politice a věcech, které se do mé pozornosti vtírají, aniž by byly zvány.  Pro "facebookové" čtenáře mého blogu mám FB stránku Sedmá vlna, kde najdete  upozornění na všechny nové články na blogu a různé drobnosti, které mi upadnou od ruky. Kdo nejste Facebookový, najdete vše přehledně tříděné a snadno listovatelné na www.SedmaVlna.cz.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.