Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Chci pomoci Afričanům

14. 05. 2015 18:52:59
Média jsou vytrvale plná fotek nebohých Afričanů tísnících se na přeplněných člunech a provázených umravňujícími vysvětleními, že jsme povinni jim pomoci. Tak tedy jo, chci jim pomoci. Kdo chce pomoci se mnou, tady je malý návod.

To, co máme nejdostupnější, je prostě kupovat produkty z jejich zemí. Budeme-li pozorní, budeme vybírat takové (a od takových dodavatelů), kde je zajištěno, že za tu práci dostali lidé spravedlivě zaplaceno. Pytlíček investičních diamantů tedy Afričanům moc nepomůže, i když za něj vysolíte stopadesát tisíc. Pytlík kvalitní kávy z Etiopie, Keni nebo Tanzánie ano.

Chcete-li pomoci víc, jeďte tam a utrácejte tam za jejich služby. Je to další férová možnost. A evidentně potenciálně krásná dovolená.

Obě mají společné to, že z Afričanů nedělají obdarovaného, ale proběhne to na principu obchodu mezi dvěma rovnocennými partnery.

Možná ale chcete nezištně pomoci nad rámec prosté výměny. I tady máme řadu možností.

Ze všeho nejvíc potřebují, aby se v celé Africe stalo standardem, že všechny děti absolvují školu a získají základní vzdělání. Všechny děti znamená kluci i holky. A mám tendenci říci, že holky hlavně a vysvětlení by si vyžádalo samostatný článek. Chceme-li jim opravdu pomoci, zapojme se do některého programu, který pomáhá zakládat koedukované školy, tedy školy, které respektují rovná práva kluků a holek a vzdělávají je společně. Pomáhá dětem v tom, aby do nich mohly chodit, pomáhá vzdělat jejich místní učitele atd. Je to běh na dlouhou trať a je to ze všech druhů pomoci ta, která pomůže nejvíce.

Jen o něco málo efektivní je systém tzv. miniúvěrů, který ovšem nemá nic společného s vydřidušskými SMS lichvářskými podniky u nás. Jde o to, že někdy i z našeho pohledu pár korun může lidem v opravdu chudých zemích pomoci změnit vlastní život. Administraci zase zařizují některé charitativní organizace a typicky to vypadá tak, že místní zemědělec si koupí jakýsi výrobní prostředek, který mu pomůže půjčku postupně splatit a odpíchnout se od dna. A investorovi se jeho vklad vrátí. Nejčastěji například - chudá žena si za úvěr koupí šicí stroj. Jsou to malé krůčky, ale zase - praxe ukázala, že jsou efektivní. Na rozdíl od těch velkohubých, kterými se rády chlubí OSN, EU, MMF a jim podobní.

V případě Afriky může být smysluplnou pomocí třeba pomoci jim najít a zprovoznit nový vodní zdroj, který jim pak v místě umožní efektivnější zemědělství.

Okamžitou pomocí, která nemá tak dlouhodobý dopad, ale někdy může zachraňovat životy, je když jim pomůžeme v provozu nemocnice třeba v případě epidemie.

Pak je řada možností, jak jim opravdu NEPOMŮŽEME, i když to tak na první pohled může vypadat. Patří sem většina charit, které dělají něco, co není vyjmenované výše, případně, které vám nenabízejí přesnou a transparentní kontrolu, co s vaším příspěvkem udělají (a nemusí jít rovnou o podvodníky).

Pro představu aspoň pár nejhorších možných nápadů:

Nepomůžeme jim, když jim pošleme potraviny nebo jiné hotové produkty. Opravdu ne. Potravinová pomoc zpravidla nadělá víc škody než užitku a i když mě teď útlocitlé aktivistky proklejí, je to způsob, jak Africe ublížit. A to hned několika způsoby. První je ten, že dodávkou potravin ekonomicky zlikvidujeme jejich vlastní zemědělce. Podporujme 2-3 roky libovolný stát potravinami a učiníme je trvale závislými na cizí pomoci, protože vlastní zemědělci zkrachují a opustí pole. Navíc místní lidé propadnou iluzi, že je vlastně dostatek potravin a geometricky začne růst populace. A to v zemi, která do té doby neuživila pořádně ani populaci stávající.

Nedávejme jejich zemědělcům ani naše osivo. Jednak není vyšlechtěné pro jejich podmínky a jednak je záměrně šlechtěné tak, aby ho zemědělec musel u producenta osiva kupovat opakovaně. Prostě do jejich zemědělství nezasahujme (krom zmíněné pomoci s vodou) a jen, budou-li nabízet, kupujme produkty.

Nepomáhejme jejich zemím finančně, a to ani ve formě úvěru. Pravidelně opakovaná zkušenost vede k tomu, že peníze nekončí v rozvoji ekonomiky, ale zůstane u místních elit, které si za ně zařídí luxusní život.

Nevyvolávejme v nich iluzi, že s tím co umí a znají (respektive neumí a neznají) mají naději přijít k nám do Evropy a mít se tu dobře. Tu naději reálně nemají. Všichni aktivisté by si to měli zopakovat před i po tom, co začnou psát nesmysly o xenofobii. Tahle naděje je nereálná smrtící chiméra. A jenom zločinec ji bude podporovat. Nejsou schopni vstoupit na náš pracovní trh ani se zařadit do společnosti. Nejsou-li schopni žít doma, nebudou toho schopni ani u nás. Tahle iluze je největší zlo, které jim můžeme nabídnout, Ještě větší zlo než bedny s kalašnikovy.

Nemají nic společného se zpravidla vzdělanými a kultivovanými lidmi prchajícími za komunismu z východní do západní Evropy, kde chtěli sdílet hodnoty západní civilizace. Nebudou šťastní a bohatí, jen svojí bídu, frustraci a později občanskou válku přinesou k nám.

V iluzi, že u nás najdou rajskou zahradu blahobytu, strčí peníze, které ani pro nás nejsou zanedbatelné, zločincům, kteří je naloží do plovoucích vraků a pošlou k břehům Evropy. Tenhle druh obchodu s lidmi se v posledních měsících stal nejvýnosnějším byznysem na planetě. Je to řádově větší lumpárna než prodej tvrdých drog. A jestli ho chceme zastavit, musíme ukázat, že nefunguje, a že když někdo těm zločincům peníze svěří, do žádného ráje nedopluje.

Jediné, čeho tu dosáhnou, je ještě daleko větší frustrace, než kterou možná trpěli doma a nám rozvrátí naše zatím jakž takž fungující ekonomiky a společnost. Každý terapeut ví, že chce-li opravdu někomu pomoci, v první řadě sám musí zůstat v pořádku. Jestli chceme pomáhat Africe, nesmíme si nechat rozvrátit vlastní země. Nejen že nemáme povinnost to udělat, ale nemáme na to s ohledem na vlastní děti ani právo.

Já vím, že evropské politické elity nás přesvědčují, že je naší povinností se do tohoto obchodu s lidmi zapojit a od převaděčů "odebírat" větší a větší množství jejich "zboží". Až začínám mít pocit získaný jakousi zkušeností z lumpáren našich vlastních politiků, že pokud politik masíruje média a nutí občany, aby podpořili evidentní křivárnu, začíná být zřejmé, že na ní sám profituje a otázkou začíná být jen, kolik procent z toho všeho jeho profit činí.

Takže neškoďme Afričanům. Pomozme jim společně. Jste pro?

Související články

Do Evropy nemíří žádní uprchlíci >>

Invaze >>

Zapomeňte na svobodu, přichází svět míru >>

Politické hnutí převlečené za náboženství >>

Odmítá islám, je nácek >>

Hate free zone >>

Divokým Kurdistánem >>

Autor: Tomáš Houška | čtvrtek 14.5.2015 18:52 | karma článku: 43.36 | přečteno: 7811x

Další články blogera

Tomáš Houška

Příběh Arménie

Pro mnoho lidí je Arménie tajemnou zemí někde daleko, a když máme zalovit v paměti, co jsme se o ní učiili v dějepise, většinou musíme přiznat, že nic. Výlet do té současné nechám na příště, pojďme nahlédnout do její historie.

26.9.2017 v 10:15 | Karma článku: 12.70 | Přečteno: 229 | Diskuse

Tomáš Houška

Manifest pijáka kávy

Mám rád dobrou kávu. To je problém, protože míst, kde mi ji připraví, je tuze málo. Po Praze kromě čaovny U legionáře tak dva tři další podniky a to je vše. Nemáte náhodou cukrárnu, bar nebo kavárničku? Pak by to bylo pro vás.

11.7.2017 v 9:35 | Karma článku: 17.70 | Přečteno: 507 | Diskuse

Tomáš Houška

Zborov

Původně jsem chtěl napsat velký podrobný článek o bitvě a souvislostech, o tom, co se dělo před 100 lety. Ale nějak jsem si to rozmyslel, do duše se mi vloudily souvislosti zcela současné.

2.7.2017 v 9:42 | Karma článku: 22.58 | Přečteno: 536 | Diskuse

Tomáš Houška

Pošta poskytuje nové služby

Čekání na poště bývalo nudnou protivnou věcí. Až do chvíle, kdy Česká pošta inovovala a spustila nové služby, Ještě jste je nezkusili?

29.5.2017 v 19:09 | Karma článku: 26.02 | Přečteno: 1113 | Diskuse

Další články z rubriky Občanské aktivity

Bedřich Dvořák

Hezké tlachání politiků v angličtině

Poslechl jsem si část besedy v Praze.,kde se někteří politikové předvedli ve znalosti hovorové angličtiny.Byla to údajně akce střední školy,která funguje v angličtině a tak to chápu jako ilustraci jejich práce.

26.9.2017 v 12:39 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Adam Mikulášek

Chci povinný trénink empatie na školách

Empatie = schopnost vcítit se do jiného člověka a snažit se porozumět tomu, jak myslí a co cítí. Můžete namítnout, že empatie se „nedá naučit“. Ovšem není to tak úplně pravda. Je to podobné jako u svalů.

25.9.2017 v 18:37 | Karma článku: 15.89 | Přečteno: 304 | Diskuse

Milada Šnajdrová

Mýty o neziskovkách - Politické neziskovky

Mýtus: Nikým nevolené politické neziskovky prosazují své vlastní zájmy, aktivisté přikazují politikům a nám všem, co je jediné správné.

25.9.2017 v 12:30 | Karma článku: 13.26 | Přečteno: 1021 |

Most mezi námi

Krok za krokem aneb kam jsme za rok došli

Říká se, že když budete postupovat hezky krůček po krůčku, třebas pomalu, ale hlavně soustavně, zaručeně dojdete ke svému cíli.

25.9.2017 v 8:30 | Karma článku: 4.75 | Přečteno: 153 | Diskuse

Bedřich Dvořák

Cla, sankce, dotace a nová ekonomika

Již se zvěřejňují katastrofické scénáře v souvislosti s Brexitem.Každá strana přináší vlastní argumenty přechodu do nevyzkoušené fáze. Z pohledu většinové společnosti v EU jde asi o krok špatným směrem.

24.9.2017 v 8:34 | Karma článku: 5.80 | Přečteno: 186 | Diskuse
Počet článků 211 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 4073

Pedagog, spisovatel, scénárista, režisér... vypravěč. Nevěřící Tomáš. 

Žiju hlavně psaním filmových příběhů - v poslední době to je nejvíc sto let starý příběh Poslední velikonoce. A ve volných chvílích také cestování časem.

Blog jsou moje "myšlenky pozdě v noci", často hodně o politice a věcech, které se do mé pozornosti vtírají, aniž by byly zvány.  Pro "facebookové" čtenáře mého blogu mám FB stránku Sedmá vlna, kde najdete  upozornění na všechny nové články na blogu a různé drobnosti, které mi upadnou od ruky. Kdo nejste Facebookový, najdete vše přehledně tříděné a snadno listovatelné na www.SedmaVlna.cz.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.