Autor sice píše, že je pedagog, ale ve svém výčtu úkolů školy zapoměl jeden úkol a to úkol rozhodující, totiž dát dětem základ k práci.  Vztah k práci nemají lidé vrozený, práce je těžká, nepříjemná, vyčerpávající ..... Vztahu k práci a pracovat se musí lidé naučit.

Co jiného je dril, dodržování vyučovací doby, plnění úkolů, včetně domácích úkolů, restriktivní známkování, než příprava dětí  na jejich pozdější pracovní činnost. To co se děti naučí do 14 let, v tomto věku by to zvládly za dva roky.

O tom píší i kolegové níže, že vzdělání ze základní školy moc  nepochytili, ale asi si nikdo o z nás neuvědomuje, že škola nám dala základ k naší pracovní činnosti a k socializaci .

autor, zjistil, že vzdělávání ve školách má své opodstatnění. Děkuji mu za tuto objevnou informaci

Já jsem možná ve škole získal vzdělání (to formální), ale vědomosti jsem získal až v pozdějším věku formou samostudia. Škola mi většinu oborů spíš znechutila a nadlouho mě od nich odradila. Například historie mě chytla až ve třiceti a díky Khan Academy mě začala bavit i ta matematika.

Souhlasím s tím, že základní škola by měla být povinná a stát by měl určovat jakýsi základní rámec. Ale to je tak vše. Stát by neměl psát přesné osnovy, neměl by rozhodovat, jak dlouho budou děti chodit do školy, neměl by určovat strukturu výuky či strukturu tříd. Nějaké srovnávací zkoušky by klidně mohly být, ale jinak bych to všechno nechal na těch školách a konkurenci.

V Británii to například funguje na mnoha školách již takto, ve zkratce: 

Děti jsou do školy zapsány, ale následná výuka funguje v rámci konzultací. To znamená, že žák dostane zadanou látku a studuje doma sám a může se kdykoliv poradit. Avšak čím méně nadanější žák nebo více, což se zjistí konzultací, zkoušením etc., tím větší nebo menší je jeho školní docházka a tak někteří studenti dochází na vyučování 5 dní v týdnu, někteří tři a jiným, těm nejnadanějším, stačí třeba jen jeden, záleží i na obtížnosti daného učiva etc. Má to spoustu nesporných výhod na vytíženost, flexibilitu, stát ušetří etc. a ukazuje, že zodpovědnost a výsledky studentů převyšují mnohdy standardizovaný typ škol. Samozřejmě nic není dokonalé a perpetuum mobile neexistuje a tak zcela určitě má forma výuky před sebou ještě dlouhou cestu, zvláště s příchodem stále novějších technologií etc.

Mě nedávno zarazil názor, správný, že výuka psaní ve škole není jen o psaní, ale o schopnosti umět vést ruku (a pak jí umět vést při operaci, při stavbě zdi). Wikipedia, mám v ní i svou jednu teorii, mockrát jsem Wikipedii doplňoval, ale rozhodně jí nedoporučuji jako primární zdroj, nejsprávnější má být názor učitele, pokud není, má ho učitel změnit či uvést další názory, ať si žák vybere, ale žák by se měl naučit nejprve ten učitelův a pak ať se učí i ty další, které může při zkušení i uvést jako svůj jiný názor.

Vcelku souhlas, zejména s větou "Škola by měla maximálně nastartovat jeho potenciál a pomoci mu, aby došlo tak daleko, jak může." Ovšem naopak zásadně nesouhlasím s větou "Jeden z hlavních úkolů školy je naučit děti spolu žít a komunikovat."

Socialisace člověka je úkol rodiny, nikoli školy. Ve škole jde jen o druhotný efekt, doprovodný jev. Úkolem školy je vzdělání: dodat informace a naučit s nimi pracovat, využívat je a myšlením je zhodnocovat. (Informace jsou jako cihly. Amatérský chalupář z nich může postavit zídku. Zedník z nich postaví dům. Projektant z nich postaví velký dům a architek palác. Samotné cihly jsou k ničemu tomu, kdo neví, jak je sobě skládat a vázat je a čím je spojovat.)

Školy vznikly v Mezopotámii starých Sumeřanů, v jejich městských státech. (Asi nezávisle na tom pak později také v Číně a v Egyptě, ale ta nezávislost není jistá.) Jejich úkolem bylo od samého počátku děti učit určitým specifickým dovednostem, tehdy tedy čtení a psaní. Systematické školy vytvořili Židé, neboť vzdělání pro ně byla náboženská povinnost. Katolická církev pak na přelomu ranného a vrcholného středovku vytvořila universální školy pro všeobecné a komplexní vzdělávání. Explosivní rozvoj školství začal až za pozdního středověku po vynálezu knihtisku, v ranném novověku se pak školství začala postupně stávat povinným pro všechny děti (což bylo v Evropě dokončeno až za bolševické revolucí v Rusku).

Cílem a úkolem školy však nikdy nikde nebyla socialisace, tedy naučit děti spolu žít a komunikovat. Teprve děti, které spolu umí žít a komunikovat, mohou jít do školy. Rodina je na to musí připravit. Ovšem jednodětná rodina to nezvládá (nemá jak), proto se v nové době vyrojily ty bláznivé pokusy o povinnou mateřskou školu (nutno zdůraznit, že slovo mateřská je adjektivem slova matka) a absurdní teorie o tom, že úkolem školy je "naučit děti spolu žít a komunikovat".

Zjevně jste taky absoloval nějakou netradiční školu či pobýváte dlouhodobě v zahraničí.