Líbí se mi, že nepropadáte odsuzovací náladě, kterou registruji zejména v médiích. Taky jsem přesvědčený, že hodnoty tu jsou. Jenže otázkou je, jestli mají základ. Zdědili jsme hodně dobrých věcí třeba právě po křesťanství - a paradoxně to třeba ani křesťanské společnosti nestihly zrealizovat - jenže po jeho vypuštění se tyto dobré věci dostávají na vratký základ a postupně se narušují.

Vy třeba uvádíte jako hodnotu život. Ano, ale proč se tak rozmáhá eutanázie? Hodnota života je nahrazena nenápadně hodnotou "kvalitního" života. A tak v Belgii(?) žádá o eutanázii vězeň z důvodu své sexuální nebezpečnosti. Ne o kastraci, tu by mu možná nedovolili, protože produktivní generace (resp. politici) nejsou schopni pochopit, jakou cenu by mohl mít život, kdyby nebylo možné souložit. V některých zemích se provádí i eutanázie u nemocných Alzhaeimerem - tzn. fakticky bez souhlasu zabíjené osoby. Shrunuto: naše civilizace ještě uznává hodnotu života, nicméně ji relativizuje a postupně od ní upouští.

Píšete o svobodě - dobrá, je to hodnota. Ale jak to, že když v Norsku nechodíte na dobrovolné brigády, mohou vám odebrat děti? Stejně tak Británie svým přístupem k rodičům dává najevo, že svoboda je tu hodnota, nicméně jen pro bezdětné.

Ano, většina z nás to tak vnímá,  a proto odmítá bezduché dodržování dogmat, které doporučují   některé církve. Striktní dodržování církevích nařízení, která i v dřívějších dobách vzbuzovala úsměv  (např. dětinské  sepisovní hříchů, pravidelné chození do kostela, striktní dodržiování půstu apod. spíš odrazují.

Pane Tomáši tušíte správně, že to co je vydáváno za jistotu je pouhá opona mezi fikcí kterou nám tzv. odborníci vnucují a reálným světem za oponou. Ty odborníky si beru na paškál v článku: "Rodina mezi Skyllou a Charybdou". Dostupné na adrese: http://sociologie.netstranky.cz/23-cast-rodina-mezi-skyllou-a.html

Mám jen jednu připomínku. V článku mi chybí slovo zodpovědnost.

Tak tak. V podstatě se všichni v civilizovaných zemích držíme morálních a etických principů, které byly vysloveny už ve starověku, ne-li ještě dříve.

Ovšem někteří zatoužili po moci a majetku a tudíž vymysleli různé ideologie, kterými pak ospravedlňovali své neblahé činy.

Křesťanství nebylo gnostické to je historická neznalost či demagogie různých sektářů. Gnosticismus se jen chtěl svézt na vlně boomu křesťanství. Gnosticismus je odporné pohanství a nemá s křesťanstvím pranic společného. Má mnohem blíže k podivným sektám, které jejich vůdci v lepším případě okradou a v horším zabijí.

Nesouhlasím s nelogickými a nepravdivými argumenty v článku což je většina. Tahle duchovnost, kterou popisujete, je jen přelud. Pravá víra musí vyvěrat jako pramen z člověka, a proto je ze své podstaty anti-sekulární. Stejně tak opravdu morální člověk dodržuje nebo se přinejmenším snaží dodržovat všechny zásady a ne jenom ty, které se mu líbí. Proto lze s klidným svědomím říct, že většina lidí v současnosti v západním světě nedodržuje ani desatero.

Církev jako mystické tělo Kristovo je prostředníkem mnohých Božích darů nezbytných pro duchovní růst nemluvě o tisicíletích zkušeností. Je hloupost nevyužít tyto možnosti, když se nabízejí. Ale někteří lidé ve své aroganci musí znovu vymýšlet kolo. Budiž jejich výsledných produkt (podřadné kvality) této zbytečné činnosti trestem za jejich pýchu.

Přístup k životu ve společnosti, kde jsou běžné vraždy dětí a pomalu nastupuje i eutanazie (vraždy nemocných/starých)? Hovořit o hodnotách života pak není nic jiného než pokrytectví. Hodnota svobody? K smíchu, pravá svoboda se z naší civilizace dlouhodobě vytrácí a zůstává pouze satanistická forma svobody dělej cokoliv se ti zachce.

Je to jinak, křesťanství před římským císařem Konstantinem bylo rozděleno na více proudů a výkladů evangelií.

Císař po vyhrané bitvě se přiklonil ke křesťanskému Bohu, ale byl zde háček, bylo zde mnoho evangelií a výkladů a i chaotické, což rigidně postavené římské říši  s určitou strukturou prostě nevyhovovala a tak dal císař Konstantin svolat biskupy a dal jim za úkol sjednotit tuto "rozháranost", Nikajský koncil. Zde byla volby mezi evangelií a formou výkladů byl zde mystický - gnosticismus a hierarchální směr. Zatím co gnosticismus nepotřeboval chrámy a obřady a byl intimní - mystický tak hierarchální potřeboval chrámy, obřady a systém správy. Jelikož byla Římská říše stavěna čistě na hierarchii a systému správy země, tak byl zvolen tento směr a sním i určitá evangelia a tím vznikla církev jakou známe dnes. Stalo se de facto státním náboženstvím. Bohužel došlo k ničení dalších evangelií. Gnosticismus je přímá komunikace s vyšším stavem a principem a je neforemní a ryzí, tudíž i nepřátelská pro ty jež chtějí mít nad druhými kontrolu ... .

Zde je ale potřeba následně připomenout, kdy po pádu Římské říše, byla církev vlastně dědicem Římské říše a pomohla vytvořit dnešní Evropskou civilizaci  v době stěhování národů a barbarství. Tím se vlastně její poslání dnes už naplnilo a gnosticismus - mystika je pro duševně rozvinuté lidi nejvíce vhodná, neboť nemá parametry hierarchie společnosti a její vnímání vyššího principu. Jinak řečeno nejsme už obce a chrám máme v sobě a Boha vnímáme i v přírodě a zde je vlastně jeho nejčistší forma ... .

Je to jednoduché, do dnešního věku za byly civilizace založené a pod vlivem sociálního instinktu skupiny dané přírodou, neboť zde hlavní téma bylo přežitá celé skupiny a obhájení místa na svoji existenci.Jaké je instinktivní a sociální chování dané přírodou.

Je to sobeckost, agresivita,války, mužská a ženské role, hierarchie, autorita, ovládání, antipatie k odlišnostem a jiným skupinám, ochranářství, podřízenost, vlastnictví, náboženství a duchovno atd.V dnešní době kdy lidi mají na sebe čas a prostor je zde tah k pravé hodnotě člověka a to je sklon k hlubšímu a celostnějšímu chápání dějů a stavů kolem nás, jež nás nakonec i osvobozuje a říká co kam patří a jaké má důvody a případné následky. Na duševní rovině spojuje dva protiklady mužský i ženský v jeden duševní celostní projev. Jelikož úsvit každého jedince vzniká v sociálním prostředí kde se rozvíjí jeho osobnost i jeho role, tak to podvědomě praktikuje na vše a do všeho a je to jeho cíl ... . Ale je zde puberta a dospělost, tedy oddělit se a jít si svoji cestou. Právě tato vrozená a zaslepující sociálnost nás predikuje i idealizaci světa jako jedné velké rodiny. Nevnímáme ale že zde funguje evoluce a příroda, kdy jsou zde evoluční větve na stromě člověka a jen málo civilizací má sklon překonat toto "stigma" a rozvinout se v duševní společnost, kde lidi znají hodnoty a jejich cenu a vzniká v nich vnitřní svědomí a rozvíjí se. Navíc tento gen nemá celá populace, ale jen malá část. Tato část když je civilizace zdravá a její ekosystém tak je schopna vytvořit tvůrčí altruistické jádro, z něhož se rodí velké osobnosti filozofie, umění, techniky, vizionáři ... .  Ve stavu duševnosti mizí kolorit kolem vyššího principu a vnímáme jej mnohem čistěji a intimněji a každý trochu jinak, je to už individuální komunikace a není potřeba chrámů - domu a rodiny - církev ... .

My jsme na konci staletí kdy zde byly snahy pozvednout člověka a řešilo se to nejdříve z náboženské stránky, pak sociální a důsledek je rovnostářská závislá

Tohle je docela zajímavá úvaha.