Kolik potřebujeme imigrantů 2?

Pár příspěvků pod minulým blogem mi přišlo natolik odhalujících, že jsem si řekl, že je správné reagovat.

Podle jednoho z diskutujících "Jsou si všichni lidé rovni a zeměkoule je určena i pro lidi. A tak jako má kdokoliv právo žít v Česku, tak každý Čech má právo se kamkoliv odstěhovat." Což je myšlenka dokonale naivní a absurdní současně. Autorovi bych doporučil sebrat se a jet tuto myšlenku uplatnit do Saúdské Arábie.

Protože pojem "žít kdekoli" jen velmi málo souvisí s geografickým umístěním, kupodivu nesouvisí primárně ani s jazykovou vybaveností, která to musí umožňovat. Žít kdekoli totiž z principu primárně znamená žít uprosted komunity lidí, stát se součástí společnosti - a to není možné bez integrace do této společnosti. Tedy bez přijetí norem, které za své přijímá daná společnost. Žít kdekoli mohu v okamžiku, kdy jsem schopný a ochotný přijmout hodnotový systém společnosti, kam jdu žít.

Další absurdní představa je, že imigrace bude schopna řešit naše problémy s populačním přírůstkem (či úbytkem) či že imigranti budou těmi, kdo za nás budou pracovat. V tomhle směru je potřeba vidět, že imigranti nesplní ani jedno z těch očekávání, a kdyby náhodou měli, a měli bychom se na ně spoléhat, bylo by to čímsi jako vyhlášením společné civilizační sebevraždy. Možná oni levicoví intelektuálové, kteří danou myšlenku hlásají, se cítí natolik duchovně a intelektuálně impotentní, že civilizační sebevraždu berou jako cosi neodvratného a dokonce potřebného, ale tak ať prosím jdou zahubit sebe a nesnaží se s sebou strhnout ty, kdo o svých kořenech i budoucnosti dokážu uvažovat méně nihilisticky.

Zdravá společnost je totiž taková, kde existují rodinné sociální vazby, kde se mladší generace postará o své seniory, kde rodiče s láskou přivádějí na svět děti, a stát vytváří podmínky pro to, aby to tak dělali. Zdravý stát podporuje porodnost vlastních obyvatel, protože ti budou těmi, kdo převezmou budoucnost. Představa, že vysokými daněmi a dalšími ekonomicky chybnými kroky udusíme ekonomiku a vyděsíme vlastní mladé natolik, že se budou bát mít děti, a problém pak "vyřešíme" imigranty z mimoevropských zemí je nepředstavitelně hloupá.

Takoví imigranti (a pozor, jak je zřejmé z mého minulého blogu, nemluvím obecně a plošně o všech imigrantech) totiž nikdy nemohou přinést hostitelské zemi bohatství, nemají kulturní background, neznají jazyk, nemají kvalifikaci, a tak jediné, co většina z ncih dokáže přinést, je chudoba a závislost na sociálním systému. Pokud chceme rozvojovým zemím a jejich obyvatelům pomoci, pomozme jim vybudovat tam kvalitní školství a nesnažme se o cokoli víc. Nepřijímejme je do našeho - pro ně cizího a nepochopitelného - světa a ani se nesnažme jejich svět obrátit podle našeho obrazu. Nechme je žít si svůj svět, svou kulturu, své hodnoty ve vlastní zemi. A dopřejme to samozřejmě i vlastním občanům. 

Zdravá společnost je také taková, kde lidé spoléhají především na svou vlastní práci. Ve zdravé společnosti jsou lidé motivováni k tomu, aby pracovali. Bez práce to prosím nejde a nesnažili se to tvrdit ani marxističtí cvoci. A ani v budoucnu to nepůjde. Práce je potřeba a jediné smysluplné a eticky akceptovatelné očekávání je, že všichni členové společnosti, kteří pracovat mohou, pracovat budou. Cosi jako prací nepodmíněný příjem je čisté bolševické šílenství a vůbec nemá smysl ho rozebírat.

Pokud máme budoucnost, jsou to naše děti. Pokud svou budoucnost chceme vytvořit, bude to naší vlastní prací. Jenom blázen by mohl očekávat něco jiného.