Bydlím kousek od Pražského hradu. Už od klukovských let ho mám prolezený od sklepů po půdy, a to doslova. Celý život přes Hrad chodím ať na procházky nebo tudy vedou mé pěší cesty do centra. Ale dali mi najevo, že už tudy nesmím.
Před branami Hradu stojí šílené fronty nebožáků, kteří se chtějí dostat dovnitř. Odzkoušel jsem, že nějakých deset minut čekání je úplně o ničem, dobu čekání odhaduju tak na hodinu. Objel jsem kus světa a navštívil památek spoustu. Ale otevřeně: NIKDE jsem nezažil nic podobného. Tak nebetyčnou zpupnost člověk nevidí ani u bran moskevského Kremlu.
Hrad je památka. Je to kus Prahy, přes který vedou procházkové i jiné cesty. Je to mimochodem také sídlo prezidenta. Ale nepatří prezidentovi. Patří této zemi a jejím občanům. Někdo na to zřejmě zapomněl.
U vstupů tedy probíhá nebetyčná buzerace, jak kdybyste se vládci vesmíru cpali do jeho privátní ložnice. Protože mám Hrad prolezlý už od klukovských let, zcela odpovědně mohu konstatovat, že taková buzerace tu nebyla ani v dobách bolševické diktatury. Nebyla. Je hůř. Cizí turisty to nesmírně zprudí, otráví a pravděpodobně odradí od toho, aby návštěvu Prahy doporučili svým kamarádům. Pražany zprudí ale ještě daleko víc. Tahle buzerace nám Hrad prostě uzavřela a ukradla. Už nemůžeme jít na procházku do Hradu ani přes něj, neposedíme si v katedrále. Stali jsme se nežádoucími. Hlupák, který to nařízení vymyslel a nařídil, nám ukradl Hrad. Je v tom smyslu zloděj. Jestli se chce soudit, prosím.
Ono to na Hradě navíc nějak graduje. Před nějakoou dobou ještě bylo možné z Prašného mostu projít na Hradčanské náměstí aspoň přes baštu, tedy vlastně mimo areál Hradu. Už to nejde, zabarikádovali to dokonale. Ani Jelením příkopem nemůžete.
Je to jedno z nejblbějších opatření, jaké si prezident, jeho kancléř a ochranka Hradu mohli vymyslet. Nejen pro tu aroganci, ale také pro nesmyslnost.
Někdo mi řekne, že jde o bezpečnostní opatření. Není. Žádný bezpečnostní expert, který nemá mozek vypitý až na lebeční kost, by nic podobného nemohl schválit. Tohle opatření naopak vytvořilo nesmírně nebezpečné situace, kdy je obrovská skrumáž lidí na jednom místě. Ten, kdo to vymyslel, vytvořil cíl pro útočníky. Unavený, naštvaný a zoufalý dav stojící bez jakéhokoli zaopatření před bezpečnostním rámem. Naprostý blbákov.
Tohle opatření nechrání ani prezidenta. Kdo by na něj chtěl útočit, (Prosimvás, kdo by na něj chtěl útočit?), udělá to jinak a efektivně.
Kdo by chtěl útočit na Hrad a poškodit tu památku (proboha proč by to dělal, teroristé budou útočit na jiné cíle!), má k tomu přesně stejné možnosti jako bez bezpečnostních rámů.
To opatření nemá s bezpečností nic společného, je jen zpupnou demonstrací arogantní moci. Ještě zpupnější než za Husáka.
Asi s tím nic neudělám. Trend návratu estébáků a bolševických bafuňářů sílí a lidem to zdá se nevadí. Leda můžu slíbit, že jestli někdy budu prezident, zruším tu debiláž během prvních minut. Chci Hrad plný lidí, chci Hrad, který bude žít a dýchat. Patří téhle zemi a jejím občanům, ne zpupným buřtům s funkcí. A to ani kdyby tou funkcí byl prezident republiky.
