Z úřadovny ministra financí to při pohledu do excelovských tabulek musí být jasné: Všechen ten krásný HDP vzniká ve městech. Tak k čemu nám je ten venkov? Prostě ho zrušme!
Ve vlnách, vždycky tak dekádu trvajících, vyplouvá na hladinu zjištění, že se venkov vylidňuje. Z čistě ekonomického pohledu je to logické. Práce v zemědělství ubývá a je špatně placená. Všechno válcuje velkovýroba, která zásobuje především ne vlastní mikroregion nebo region, ale velké řetězce prodejců a hypermarketů. Místo statku, který prodává mléko a další produkty přímo obyvatelům obce, je tu zemědělský závod spadající pod holding, který produkty zpracovává průmyslově a prodává nadnárodnímu řetězci, do jehož prodejních hal lidé z venkova mohou dojet na to krásné ohromné parkoviště a vybírat tam náhražky jídla nabízené ve výhodné "akci". Čím dál větší díl práce v zemědělství se pak nedaní přímo v místě, ale v místě proskleného sídla velkých holdingů.
Venkov žije v křehké rovnováze. Aby vesnice žila, potřebuje, aby v ní zůstali mladí lidé, kteří tu přivedou na svět další generaci. A aby tu byli mladí lidé s dětmi, musí tu existovat venkovské školy, musí tu fungovat aspoň elementární infrastruktura v podobě obchůdku, a vesnice potřebuje aspoň malé žijící společenské centrum - kterým je nejčastěji hospoda. Kdysi do toho seznamu patřil také funkční kostel, ale ten zatím EET zavádět nemusí.
Jakmile zrušíme školu - protože maličká škola je při povrchním pohledu do tabulek ekonomicky nevýhodná - vyženeme z vesnice mladé lidi s dětmi. Zánikem hospůdky zlikvidujeme i zbytek komunity. Zbudou senioři, ketří, jakmile nezvládnou práci kolem svého stavení, odejdou do pečovatelského domu. Živá vesnice se změní v mrtvou rekreační oblast.
Venkov se mění v novodobou pustinu, uvnitř které zůstávají skanzeny. Naopak předměstí velkých měst se ježí sídlišti, která dávno ztratila jakýkoli lidský rozměr, jako že ho spíše nikdy neměla. Zdá se, že je to přece logické, efektivní a bydlení ve městě má mnoho předností. Jenže realita je jiná: Tento trend není jen o přesídlení lidí z jedné lokality do druhé, je o hluboké proměně společnosti. Vykořenění rodin, které dříve byly spojené se svými staveními, krajinou a regionem, a vytvoření novodobé generace panelákových nomádů, kteří se nedokážou identifikovat vůbec s ničím.
Likvidace venkova je ranou, která je pro společnost mnohem bolestivější, než z ministerské pracovny vypadá. A její důsledky budou toto zranění exponenciálně replikovat. Je to takové tiché neviditelné bombardování a vypouštění bojových plynů, jen důsledky jsou poznatelné s generačním zpožděním.
Státník, který má před očima nějakou vizi budoucnosti své země, zahrne do této vize venkov a život na venkově. Se všemi aspekty, jako nedílnou součást zdravé společnosti. Protože vylidněný venkov vygeneruje společnost nezdravou.
A tak mě napadá, jakou vizi může mít asi člověk, který aby do státní pokladny vyždímal z lidí maximum - aby ty prostředky pak mohl rozházet v podobě miliardových dotací, z nemalé části svým vlastním podnikům - zavede opatření, které zřetelně a viditelně umrtví nejdříve tu nejcitllivější oblast společnosti - venkov. Ano, zavedení EET je rána ne lumpům, ale bude likvidační pro malé provozovny (ať už obchůdky nebo hospody) především na venkově. Pokud v Praze zanikne desetina hospod, bude to ekonomicky zločinné, ale Prahu ani její obyvatele to nepoloží. Vesnici, kde je taková hospoda jediná, ano.
