Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jak zabíjet milosrdenstvím

28. 04. 2016 11:55:27
Jedna mediální hvězda v rouchu kněze nás drezúruje, že se máme nezaslouženě dobře a za situaci v Africe můžeme beztak my, tak je naší povinností tenhle dědičný hřích odčinit.

Uvědomil jsem si, že jestl tím "my" myslí církev a její představitele, něco na té vině bude. Paměťníci možná vzpomenou, jak v devadesátých letech některé hvězdy světového showbyzu jezdily do Afriky a před očima kamer rozdávaly hladovějícím podvyživeným dětem jídlo. Tu a tam vzniklo několik provizorích nemocnic - a kvalita zdravotní péče díky nim i díky tunám dovezených léků skokově stoupla. Na to téma vznikla řada angažovaných filmů, přednášek, článků a některé z těch hvězd to díky svým aktivitám dotáhly i ke šlechtickým titulům.

Maličko v ústraní si někteří zlí škarohlídi tehdy všimli, že souběžně s jídlem přijíždějí vysocí církevní hodnostáři, chválí dobročinnost dárců a vychovávají ty hladovějící místní lidi. Vysvětlili jim, jak moc se Bohu příčí plánované rodičovství, že antikoncepce, nedejbůh potrat, jsou učiněným zlem a správné je prostě nic neplánovat a svěřit to do rukou Božích. Řadě lidí v Evropě tohle působení církve nešlo pod fousy, ale vesměs jsme to brali jako směšný folklór který se přibalil k jinak celkem bohulibé činnosti. Musela být bohulibá, protože jsme zachránili statisíce životů.

Ve skutečnosti ale proběhlo něco jiného. V zemích, kde do té doby byla nouze o zdroje a extrémní dětská úmrtnost, najednou zdroje byly a úmrtnost klesla. Zní to pozitivně. Ale jen potud, pokud si neuvědomíme, že zdroje byly dovezené, tedy nestoupla vlastní schopnost těch zemích zdroje tvořit, a především nezměnily se vzorce chování obyvatel.

Takže tamní lidé podlehli iluzi, že problémy nejsou, navíc biskup - a dokonce sám Svatý otec - řekli, že plánování rodičovství jsou hříchem, tak si tehdejší mladí lidé pořizovali zástupy dětí. (Ve skutečnosti většinou tyto děti zcela nekontrolovaně plodili mladí muži bez jakýchkoli pocitů odpovědnosti jak k samotným dětem, tak k jejich matkám.) Díky evropským lékařům těch dětí přežívalo mnohem větší procento... a nastal populační boom. Pokud si to spočítáte, dojde vám, že se narodili dnešní mladí lidé. Ty miliony afrických mužů mezi dvaceti a třiceti, kteří teď čekají na příležitost k migraci do Evropy.

A tak dnes stojíme před dilematem: Řadě afrických zemí jsme pomohli, podmínky v nich se výrazně zlepšily, přesto populační boom byl ještě rychlejší. Přesto, nebo proto? To je zlá otázka a mnoho čtenářů mě za následující řádky označí za bezcitného cynika, jakkoli jím nejsem.

Aby se v daných zemích něco opravdu změnilo, musela by se proměnit společnost, musely by se významně změnit vzorce chování a žebříček hodnot místních obyvatel. Pokud jim budeme jen materiálně pomáhat, krmit je a zlepšovat zdravotní systém, ve skutečnosti tamní lidi poženeme do stále se zhoršující katastrofy. Naše pomoc je přímým viníkem exponenciálně narůstajícího populačního boomu, Jestliže jsme před dvaceti lety zachraňovaly statisíce, o generaci později jde o miliony, a když pomůžeme těmto milionům, v další generaci budeme řešit apokalypsu v řádu desítek milionů. V místech, která neposkytují dostatek zdrojů bude početná populace, která svými životními návyky a postoji bude odsouzena k další pomoci zvenčí, protože vlastními silami nezajistí vlastní přežití. A čím víc té pomoci zvenčí bude, tím se bude situace ve skutečnosti zhoršovat. Budeme-li takhle "milosrdní", budeme přímými viníky humanitárního armagedonu rozměrů, jaké lidstvo ještě nezažilo, který s matematickou jistotou přijde v příští generaci.

Pokud chceme opravdu pomoci vrátit svět na nohy a ne se jen prsit před kamerami, jací jsme humanisté, musíme jít úplně jinou cestou. Přesto, že ta cesta bude na první pohled vypadat nelítostně. Všechny africké migranty musíme vrátit. Musíme jim vysvětlit, že jejich cestou není odejít do Evropy, ale zlepšit svou vlastní zemi. Musíme stopnout naši materiální pomoc a minimalizovat míru vměšování do jejich světa, jakkoli bysme měli pocit, že s dobrými úmysly. A jediná pomoc, kterou můžeme nabídnout - bude-li o ni zájem - je pozvednout vzdělání v afrických zemích. A to vzdělání kluků a ještě spíše dívek. Koedukované školy jsou jediná pomoc, která bude dlouhodobá, smysluplná a v konečném důsledku pozitivní.

Jestli chceme skutečné zlepšení v Africe či dalších zemích třetího světa, bohužel musíme přijmout, že naši pomoc možná odmítnou - a potom jejich věc. Pokud budou mít pocit, že koedukované vzdělání všech dětí a mladých lidí je v rozporu s nějakou vírou... jejich věc. Tím to končí. Nejsme za ně zodpovědní.

Ještě těžší bude udržet se v momentě, kdy někde zase vypukne hladomor. Vidět v přímém přenosu ve zprávách umírat lidi hladem je strašné. Ale poslat jim jídlo by znamenalo, že katastrofu jen oddálíme a učiníme jí o řád větší. Když řeknu, že si musíme připustit, že tam ti lidé možná opravdu budou umírat a že tam nebudou mít blahobyt jako Evropané, dáme jim příležitost k tomu, aby tu nerovnováhu mezi zdroji vlastní země a populací řešili sami. A vyřešili ji zůsobem, který přinese stabilitu, způsobem, kdy se naučí zdroje sami vytvářet. Pokud se do toho nějaký biskup zase namontuje, stane se přímo odpovědným za miliony mrtvých o dvě dekády později. Pokud z moře vylovíme stovku nelegálních migrantů a v Itálii je budeme krmit a šatit, stáváme se odpovědnými za tisíce těch, co je budou následovat a zemřou cestou. To zdánlivé "milosrdensví" bude příčinou opravdové lidské tragédie.


Související články

222 slov o migraci >>

Chci pomoci Afričanům >>

Do Evropy nemíří žádní uprchlíci >>

Autor: Tomáš Houška | čtvrtek 28.4.2016 11:55 | karma článku: 41.49 | přečteno: 2316x

Další články blogera

Tomáš Houška

Učitelé dostali přidáno! Tak co si stěžujou?!

V dobách, kdy jsem řediteloval, jsem několikrát zažil, jak se ministr školství v televizi chlubil, kolik učitelům přidali (do tarifních tabulek). Ale už neřekli, že školy nedostaly ani o fň víc skutečných peněz.

9.11.2017 v 16:00 | Karma článku: 27.16 | Přečteno: 1363 | Diskuse

Tomáš Houška

České houfnice v Azerbajdžánu. Na koho asi budou střílet?

Zprávička o tom, že čeští zbrojaři prodali nějaké ty houfnice Azerbajdžánu (přes mezinárodní zákaz), v médiích zapadla. Děje se toho hodně a nejčastější reakcí byla radost, že jsou naši zbrojaři šikovní. Víme koho vyzbrojujeme?

2.10.2017 v 18:05 | Karma článku: 24.07 | Přečteno: 668 | Diskuse

Tomáš Houška

Příběh Arménie

Pro mnoho lidí je Arménie tajemnou zemí někde daleko, a když máme zalovit v paměti, co jsme se o ní učiili v dějepise, většinou musíme přiznat, že nic. Výlet do té současné nechám na příště, pojďme nahlédnout do její historie.

26.9.2017 v 10:15 | Karma článku: 23.18 | Přečteno: 883 | Diskuse

Tomáš Houška

Manifest pijáka kávy

Mám rád dobrou kávu. To je problém, protože míst, kde mi ji připraví, je tuze málo. Po Praze kromě čaovny U legionáře tak dva tři další podniky a to je vše. Nemáte náhodou cukrárnu, bar nebo kavárničku? Pak by to bylo pro vás.

11.7.2017 v 9:35 | Karma článku: 18.82 | Přečteno: 557 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Václav Dlouhý

KOKOTSTARY@GMAIL.COM

Aplikace. Registrace. Zadejte heslo. Heslo musí obsahovat malé a velké písmena, číslice a znaky. Aplikace se aktualizuje. Vítejte. Kupte si nové pyžamo. Kupte si pozemek v Horní Dolní. Kupte si kočkodána. Zadejte heslo...

19.11.2017 v 0:56 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 41 | Diskuse

Karol Wild

Nevýhoda pana Drahoše

Prezidentský kandidát pan Jiří Drahoš byl podroben pečlivému zkoumání při návštěvě Olomouce. Časopis Respekt si všiml, že nerad zvedl prsty na vítězství, byl nedochvilný a není šoumen.

18.11.2017 v 21:30 | Karma článku: 17.16 | Přečteno: 1017 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Recenze knihy „Samomluvy Miroslava Macka“

Kniha českého stomatologa, bývalého politika, publicisty, překladatele a politického komentátora Miroslava Macka „Samomluvy Miroslava Macka“ je podivuhodná. Pobaví, rozesměje, inspiruje i obohatí, neboť je plná životní moudrosti.

18.11.2017 v 19:14 | Karma článku: 18.15 | Přečteno: 519 | Diskuse

Martin Houška

Slavíme 129 let od vzniku výmluvy na lenost

Za pár dní naše planeta oslaví významné výročí a to 129 let od počátků automobilové historie. Nestali jsme se však otroky našich plechových miláčků?

18.11.2017 v 18:55 | Karma článku: 5.20 | Přečteno: 160 | Diskuse

Oto Jurnečka

Já jsem větší demokrat než vy pane, aneb už se perou

Po volbách se jedna část politické scény prohlásila jedinou demokratickou silou. V dojemném souladu s médii rozjeli příběh, kterak strany se kterými nekamarádí, nejsou demokratické.

18.11.2017 v 18:29 | Karma článku: 34.71 | Přečteno: 698 | Diskuse
Počet článků 213 Celková karma 24.80 Průměrná čtenost 4060

Pedagog, spisovatel, scénárista, režisér... vypravěč. Nevěřící Tomáš. 

Žiju hlavně psaním filmových příběhů - v poslední době to je nejvíc sto let starý příběh Poslední velikonoce. A ve volných chvílích také cestování časem.

Blog jsou moje "myšlenky pozdě v noci", často hodně o politice a věcech, které se do mé pozornosti vtírají, aniž by byly zvány.  Pro "facebookové" čtenáře mého blogu mám FB stránku Sedmá vlna, kde najdete  upozornění na všechny nové články na blogu a různé drobnosti, které mi upadnou od ruky. Kdo nejste Facebookový, najdete vše přehledně tříděné a snadno listovatelné na www.SedmaVlna.cz.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.