Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Nepřítel nepřítele ještě není automaticky přítelem

7. 10. 2015 11:36:11
Na Blízkém východě bombardují Rusové islámské teroristy. Íránci se jim chystají pomoci ve velké ofenzívě. Je to dobře nebo špatně? Existuje tam nějaké "dobře" nebo "špatně"?

Co je jednoznačné, Američané tam předvedli politiku neuvěřitelně hloupou a nefunkční, a do jisté míry přispěly k migračnímu průšvihu, který teď řeší Evropa. (I když by bylo nefér tím vinit jen USA, daleko víc si ho zavinila sama EU.) A do situace, se kterou si nikdo neví rady, jako deus ex machina vstoupilo Rusko, které islámský stát možná opravdu smete z povrchu. A tak se velmi nabízí vnímat Rusy (a potažmo Putina) jako hrdiny.

Ale asi by bylo rozumné podívat se na to, proč se věci dějí, jak se dějí, a jaké budou mít důsledky.

Za druhé světové války totiž také Sověti rozhodujícím způsobem přispěli k porážce nacismu. Aniž to znamenalo, že Stalin je kámoš a jeho režim jsou hodní kluci. V danou chvíli bylo rozumné, že bojuje po boku demokratického západu proti společnému nepříteli, ale všichni věděli, že po porážce nacismu se stane úhlavním nepřítelem právě jeho bolševický režim. A podobně bychom měli začít vnímat Putinovu akci v Sýrii my. Pomůže dobré věci, ale nikoli z altruismu, a navíc otevře další veliká rizika.

Boj koalice vedené USA za současné situace nemůže být úspěšný, a to proto, že samo vedení koalice si úspěch nepřeje. Protože Saúdská Arábie nebo Turecko považují Islámský stát víceméně za spojeneckou entitu a pro Turecko jsou největším nepřítelem Kurdové, kteří jediní efektivně bojují proti islámskému státu a pro Saúdskou Arábii je možnost sekulárního vývoje Sýrie větší hrozbou než vyvraždění všech zdejších nemuslimů.

Spojené státy nemohou zlikvidovat Islámský stát, aniž by de fakto zrušily své spojenectví s Tureckem a Saúdskou Arábií. Prioritou Turecka je pacifikace Kurdů, na druhém místě oslabení Sýrie. Prioritou Saúdské Arábie je posílení sunnitského islámského státu a masívní islámská migrace do Evropy. Pro nic zanic Saúdové neslíbili zafinancovat stavbu 200 nových mešit na území EU.

Takže jediný, kdo to zdánlivě může řešit, je Putinem vedené Rusko. Pro Rusy je situace obrácená - jejich exponentem je diktátor Asad a šíitský Írán. Představa, že prokremelsky orientovaný Írán vpadne do Sýrie a ze Sýrie se stane víceméně protektorát pod společnou správou Ruska a Íránu Rusům vyhovuje. Stejně jako jim vyhovuje získání kontroly nad ropnými poli, a především nad ropovodem a plynovodem z Iráku k syrským břehům Středozemního moře. Ten patří k hlavním lákadlům, proč se v Sýrii angažovat.

Co takový vývoj přinese?

Všimněme si, že už teď se vůbec nemluví o východní Ukrajině. Všichni křičí na Rusy, aby se klidili ze Sýrie. Anexe Krymu a východní Ukrajiny byla syrskou operací zapomenuta a prakticky akceptována. Přitom, jestli by někdo zasloužil azyl na našem území, byli by to obyvatelé z východu Ukrajiny. Ale to je drobnost proti něčemu dalšímu:

Plete se každý, kdo šíitské muslimy považuje za nějak méně muslimy, nejde o nic jako reformní směr v islámu. Islám se na šíitskou a sunnitskou větev rozpadl hned po smrti Mohameda a důvodem byl jen a pouze konflikt o moc. A je tomu dosud. Ovládnutí Sýrie ajatolláhy znamená pro syrské křesťany a bezvěrce stejné smrtelné nebezpečí jako její ovládnutí islámským státem coby prodlouženou rukou Saúdů.

Celý ten vývoj bude mít téměř neodvratně za důsledek, že Sýrie, která ještě před pár lety za Asada směřovala k sekulárnímu státu (či sekulární totalitě, chcete-li), nastoupí směr k tvrdé islamizaci. A to ať už vyhraje kterákoli strana.

Ať vyhraje kterákoli strana, nedojde-li ke změně základních věcí, zesílí migrační proud do Evropy. V případě, že vyhraje Asad a šíitská strana, je pravděpodobné, že složení migrantů se změní spíš směrem k většímu podílu religiozních sunnitských muslimů.

Vítězství Asada a Íránců je špatnou zprávou i pro Kurdy. Kurdská autonomie je pro Írán (kde je podobně početná kurdská menšina jako v Turecku) stejně nepřijatelná. A k dramatickému zhoršení může dojít i v postavení současné irácké kurdské autonomie, protože pozemní operace Íránu může snadno pohltit i jejich území.

Vyhraje-li Asad a Sýrie se stane faktickým protektorátem Íránu, významně posílí Hizballáh, tedy organizace, která si příliš nezadá s islámským státem. Co bude změna k horšímu, že Hizballáh i Írán veřejně a trvale deklarují touhu zničit Izrael a způsobit genocidu židovského národa. Nástup Íránu do Sýrie a vítězství Hizballáhu může pro Izrael představovat smrtelné ohrožení.

Zdá se jasné, že z té situace nemůžeme vybruslit bez toho, že bychom přiznali to, co je dávno realitou: Saúdská Arábie není žádný náš spojenec ani přítel. Je to náš nepřítel a chová se podle toho. Stejně tak Turecko by mělo v diplomatické oblasti jednoznačně pocítit, že směr, jakým kráčí, je pro nás nepřijatelný. Dnešní Sýrie je zástupným bojištěm mezi Saúdskou Arábií a Evropou. Byli bychom hlupáky, kdybychom se nechali vmanévrovat do situace, že bude zástupným bojištěm mezi NATO a Ruskem, ač Turci se o to budou snažit. A byli bychom nekonečnými hlupáky, kdybychom dopustili, aby masívní migrační proud změnil v bojiště samo území EU. A přitom, dopustíme-li, aby se boj přenesl na území Izraele, budeme nejen hlupáky, ale i zrádci a zbabělci. Takže zbývá zdánlivě nemožné: Vymanévrovat spolupráci s Ruskem tak, abychom uchránili nejen sebe, ale i Kurdy a Izrael. A překonali přitom ego politických zoufalců jako je Barroso, Juncker, Merkelová, Hollande nebo Obama, kteří za tuto krizi nesou osobní odpovědnost a snaží se nás přesvědčit, že východiskem z krize je ještě více krize.

Musí dojít ke koordinované a těsné spolupráci mezi NATO, Ruskem a Asadem tak, aby Írán nedostal příležitost obsadit Sýrii a ani zde posílit svůj vliv. Vyloučení kteréhokoli z této trojice povede k ztroskotání řešení syrské krize.

Otázka je, jestli by východiskem nebylo obsazení Sýrie vojsky OSN. Ty by byly tvořené širokou koalicí. Bylo by to ovšem podmíněné tí, že si USA a EU sednou společně s Ruskem a uznají ho za (byť dočasného) spojence a součást tohoto kompromisního plánu. A stejně vezmou na milost Asada a připustí jeho setrvání ve funkci za okolnosti, kdy faktickou kontrolu na území - a tedy ochranu jeho současných odpůrců, včetně Kurdů, zajistí okupační vojsko OSN.

Možná se nic z toho nepovede a Sýrii čeká hodně smutný vývoj. Klíčovým viníkem přitom bude nositel Nobelovy ceny za mír (jak směšné), prezident Obama a jeho tým. Ale neměli bychom sklouznout k omylu, že nastal čas na adorování Ruska, i když momentálně bojuje s našimi nepřáteli. A to přesto, že bychom s Ruskem měli najít budoucnost založenou na spolupráci a komunikaci. Jestli svět něco není, tak není jednoduchý a černobílý.

Autor: Tomáš Houška | středa 7.10.2015 11:36 | karma článku: 40.99 | přečteno: 3546x

Další články blogera

Tomáš Houška

Učitelé dostali přidáno! Tak co si stěžujou?!

V dobách, kdy jsem řediteloval, jsem několikrát zažil, jak se ministr školství v televizi chlubil, kolik učitelům přidali (do tarifních tabulek). Ale už neřekli, že školy nedostaly ani o fň víc skutečných peněz.

9.11.2017 v 16:00 | Karma článku: 27.16 | Přečteno: 1362 | Diskuse

Tomáš Houška

České houfnice v Azerbajdžánu. Na koho asi budou střílet?

Zprávička o tom, že čeští zbrojaři prodali nějaké ty houfnice Azerbajdžánu (přes mezinárodní zákaz), v médiích zapadla. Děje se toho hodně a nejčastější reakcí byla radost, že jsou naši zbrojaři šikovní. Víme koho vyzbrojujeme?

2.10.2017 v 18:05 | Karma článku: 24.07 | Přečteno: 668 | Diskuse

Tomáš Houška

Příběh Arménie

Pro mnoho lidí je Arménie tajemnou zemí někde daleko, a když máme zalovit v paměti, co jsme se o ní učiili v dějepise, většinou musíme přiznat, že nic. Výlet do té současné nechám na příště, pojďme nahlédnout do její historie.

26.9.2017 v 10:15 | Karma článku: 23.18 | Přečteno: 883 | Diskuse

Tomáš Houška

Manifest pijáka kávy

Mám rád dobrou kávu. To je problém, protože míst, kde mi ji připraví, je tuze málo. Po Praze kromě čaovny U legionáře tak dva tři další podniky a to je vše. Nemáte náhodou cukrárnu, bar nebo kavárničku? Pak by to bylo pro vás.

11.7.2017 v 9:35 | Karma článku: 18.82 | Přečteno: 557 | Diskuse

Další články z rubriky Politika

Jitka Mikysková

Tajná dohoda s tzv. Islámským státem

Podle blízkovýchodního reportéra BBC Quentina Sommervilla existuje dohoda mezi Američany podporovanými kurdsko-arabskými Syrskými demokratickými silami (SDF) a radikály z tzv. Islámského státu,

18.11.2017 v 14:38 | Karma článku: 16.83 | Přečteno: 375 | Diskuse

Marek Hilšer

Jaký je odkaz 17. listopadu v roce 2017?

Připomínáme si 28 let od pádu zločinného komunismu. Jaký je odkaz tohoto výročí pro naši současnost a budoucnost?

18.11.2017 v 13:25 | Karma článku: 15.47 | Přečteno: 439 | Diskuse

Jaromír Petřík

Proč „Pražská kavárna“ zakázala Michalovi Horáčkovi projev na Václaváku?

Letošní oslavy 17. listopadu proběhly zcela v režii „Pražské kavárny.“ Její zástupci dovolili v Praze vystoupit pouze svým stoupencům, kteří jeden jako druhý hystericky opakovali fráze o ohrožení naší demokracie.

18.11.2017 v 12:39 | Karma článku: 38.96 | Přečteno: 1584 | Diskuse

Jan Dvořák

Bohuslav S. poprvé v zaměstnání (alternativní historie z roku 1994)

Ředitel se podíval do diáře, kde měl v „chlívečku“ pátek 6.11. poznamenáno: doktor. 9 - 9.20. Neznamenalo to však nic fatálního, jako je návštěva zubaře, ale seznamovací pohovor s novým zaměstnancem, právníkem.

18.11.2017 v 11:33 | Karma článku: 10.32 | Přečteno: 320 | Diskuse

Milena Poláková

Panoptikum města pražského, aneb manuál, jak neslavit, jak znectít...

Kalendářní svátek památného 17.11. 1989, se nám rok od roku jaksi vymyká z rukou. Ne, že bychom to sami chtěli, chtějí to však ti, které nikdo nezve, kteří se stále vnucují a jsou tímto nejen směšní a ohraní, ale hlavně trapní.

18.11.2017 v 10:35 | Karma článku: 37.01 | Přečteno: 1361 | Diskuse
Počet článků 213 Celková karma 24.80 Průměrná čtenost 4060

Pedagog, spisovatel, scénárista, režisér... vypravěč. Nevěřící Tomáš. 

Žiju hlavně psaním filmových příběhů - v poslední době to je nejvíc sto let starý příběh Poslední velikonoce. A ve volných chvílích také cestování časem.

Blog jsou moje "myšlenky pozdě v noci", často hodně o politice a věcech, které se do mé pozornosti vtírají, aniž by byly zvány.  Pro "facebookové" čtenáře mého blogu mám FB stránku Sedmá vlna, kde najdete  upozornění na všechny nové články na blogu a různé drobnosti, které mi upadnou od ruky. Kdo nejste Facebookový, najdete vše přehledně tříděné a snadno listovatelné na www.SedmaVlna.cz.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.