Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Imigrační chobotnice, její chapadla a hlava

10. 09. 2015 10:00:00
Máte pocit, že došlo k odcizení politických elit svým voličům? Že se tu vykřikují chilialistická hesla o novém světovém řádu, potřebě humanity - a na druhé straně absolutně logicky demonstruje s atrapami šibenic? Aniž to co řeší?

Dnešní článek zahájím infografikou. Protože je to jednodušší, rychlejší na pochopení a přehlednější. Rád bych totiž postupně našel příčiny - a také hledal řešení. A bude-li se o nich diskutovat, tím lépe.

(Grafiku lze rozkliknutím zvětšit)(Grafiku lze rozkliknutím zvětšit) (Tomáš Houška)

Které příčiny můžeme ovlivnit a v jakém horizontu

Selhávání ochrany vnější hranice schengenského prostoru

a družno dodat v kombinaci s ignorací dublinských dohod o azylovém právu. Ono se to logicky nabízí jako první. Schengenský bezpečnostní systém selhal a teď je otázka, co s tím můžeme udělat.

Smutné je, jak málo toho je.

Hraničními státy jsou především Řecko, Španělsko a Itálie. Řecko a Španělsko jsou značně pasívní, Itálie s nepochopitelnou dávkou masochismu migranty v podstatě od Libyjských břehů aktivně dováží. Tyto tři země navíc - řekněme si upřímně - nic měnit nebudou. Využívají situaci jako nátlakovou páku k vydírání zbytku EU, aby se podílela na jejich vlastních hromadících se ekonomických problémech.

Účinnou ochranu hranice schengenského prostoru bychom přitom coby EU dokázali zajistit v horizontu týdnů, maximálně několika měsíců. Vracením a následnou konfiskací a potopením převaděčských lodí, důslednou kriminalizací převažečů, důsledným vyhošťováním všech ilegálních imigrantů. V kombinaci s urychleným azylovým řízením otevřeným pro legální migranty, tedy skutečné běžence. Kteří v té invazní hordě bohužel jsou také a součástí našich opatření by se nemělo stát jejich plošné zavržení.

Další země, jako třeba Německo, tato naše vlastní evropská pravidla ignorují a přes hranice nám vysílají vzteklé a uražené výzvy, že nebudeme-li společně vytvořená pravidla fungování schengenu porušovat s nimi, jsme xenofobové, rasisti a obecní nepřátelé.

Bohužel, budeme-li realisty, na tom všem se nic nezmění. Hranice Schengenu bude nadále děravá jak cedník a některé země bude dál porušovat společně nastavená pravidla. Neovlivníme to.

Jenže, i v případě, že by zanikl schengenský systém, nic moc se nezmění. Proudy migrantů možná můžeme odklonit mimo ČR a uzavřít se do bloku viszegrádských států, které budou migrace víceméně uchráněny, ale reálný dopad se blíží nule.

Mimo realitu jsou samozřejmě i plány eurohujerů na jakési kvóty a povinné přerozdělování migrantů. Je to směšné. Migranti se nám na jakékoli kvóty vykašlou, prostě půjdou do zemí s nejměkčím a nejvstřícnějším sociálním systémem, na němž přicházejí parazitovat. Promyšlený azylový a sociální systém je pro nás násobně spolehlivější ochranou než sedmimetrová zeď s žiletkovým drátem kolem obvodu hranic.

Můžeme doufat, že i Německo a další země EU k takovému systému dojdou dřív než se zhroutí v ekonomickém kolapsu a rozpadu společnosti. Nám masívní příliv imigrantů nehrozí. A to aspoň potud, pokud bychom levicovým stranám nedovolili uvolnit azylový a sociální systém. A to doufejme neudělají už jen z vlastního pudu sebezáchovy.

A krom toho, pokud bychom (třeba v rámci Viszegrádu) chtěli schengenský prostor opustit, bude to jednostranný krok. Současné europolitické elity ho nepřipustí, je to společně s eurozónou vlajková loď jejich náboženství vynucené eurointegrace, natolik nedotknutelná, že nepřipustí ani diskusi o ní.

Iluze dovozu voličů

Evropské levicové strany se této iluze zatím nevzdávají a hned tak nevzdají. Osobně nevěřím, že je lze přesvědčit o fatální chybě už v zárodku té myšlenky. Nepřesvědčíme je. Ale můžeme jim vzít politickou moc takovou myšlenku realizovat.

Je to na nás a rozhodneme to ve volbách.

Iluze dovozu pracovníků

Ani tuhle iluzi jejím šiřitelům nevezmeme. Je tak lákavá. Smutné na ní je, že jim nevadí představa, že si dovezou de facto otrockou pracovní sílu a cenu práce v Evropě srazí na úroveň třetího světa. Kdyby to nakrásně vyšlo, zničí to naši společnost způsobem, který málokdo dokáže dohlédnout. Ale spěme klidně, ono to nevyjde. Naprostá většina imigrantů nepřichází s představou, že v Evropě budou tvrdě pracovat za málo peněz. Nebudou to dělat. To mohli doma. Podle mě tuhle představu nemusíme řešit, nemá praktickou váhu, a to přesto, že za její podporu budou lobbovat velcí zaměstnavatelé.

Iluze možnosti exportu demokracie

Nechci tady rozebírat jednotlivé případy, a koneckonců syrský konflikt nebyl sám o sobě vyvolán podobnou neuváženou pseudohumanistickou iluzí. Ale je to jeden z význačných modů, jak probíhá naše myšlení vzhledem k mimoevropským zemím.

Mnohé z nich jsou chudé, jejich společnosti žijí ve své podstatě středověkými tradicemi, vládnou tam autokratické despocie, často silně islámsko-náboženské. Je tak svůdná představa, že takový režim vojensky porazíme, vyhlásíme tam volby a parlament odhlasuje demokratickou ústavu našeho střihu. Rozsvítí se nad tou zemí slunce a zavládne pravda a láska. Jakkoli bych jim to přál.

Je to chiméra. Nebude fungovat. A také nefunguje. Museli bychom tu zemi po desítky let udržet ve stavu armádou obsazeného protektorátu, který by na vývoj takové společnosti dohlížel.

Demokracii totiž nelze nastolit, nelze ji dovézt. Demokracii musí každá společnost vybudovat či vybojovat sama. Vlastním rozhodnutím a vlastním úsilím. Bez nich to nejde a nikdy nepůjde. Vzdejme tyto iluze. Nesnažme se likvidovat autokratické režimy jen proto, že neodpovídají našim standardům civilizace a lidskosti. Režim, který si tamní státy zavedou po jejich pádu nebude lepší. Je to smutné, frustrující a pro humanistu se s tím obtížně srovnává. Ale neochota přijmout tuto realitu natropí násobně víc škody, než to přijmout. Ano, jsou národy žijící v tribálním středověkém uspořádání a jejich cesta k sekulární dekokracii potrvá možná ještě dlouho. Můžeme jim lehce pomáhat, dávat vzor... nemůžeme jim tam tu demokracii střihem nasadit jako novou násadu do rybníka.

Šíření islámu a jeho pátých kolon islamisty a fundamentálními režimy

Víme, že to probíhá. Neumíme to zastavit. Bude pokračovat. Budeme jen strašní hlupáci, když se budeme tvářit, že k tomu nedochází. My musíme počítat s realitou. Ano, je to tak. Pojďme jejich pronikání zabránit, jak umíme. Nemůžeme dělat víc.

Bohužel už samotná debata o podstatě islámu rozděluje naši společnost. Hodně lidí na něj pohlíží jako na jedno "další" ze známých náboženství v řadě. Protože ho tak jeho šiřitelé rádi účelově prezentují. A není jím. Je komplexním uceleným společenským systémem zahrnujícím jak víru, tak celospolečenské závazné normy a právní systém. Neoddělitelně. A vůbec zde není debata o tom, jestli naše sekulární společnost dokáže tolerovat islám. Islám není schopný tolerovat naši sekulární demokratickou společnost. A jeho šiřitelé ani na okamžik neuvažují o tom, že to budou dělat. Přicházejí sem s vizí nastolit vlastní společenský systém, svět islámu. A bohužel velká část pro-levicově smýšlejících intelektuálů ve svém zabředávání do nepodstatných banalit není schopna rekognostikovat tenhle jeho charakter.

Pro budoucnost naší společnosti je třeba, abychom si uvědomili, že charakter islámu je stejný jako charakter jakékoli jiné totality a abychom zakázali jeho šíření a propagaci, stejně jako je zákonem zakázáno šíření a propagace komunismus, fašismu a nacismu. Bohužel půlka čtenářů mě označí za xenofoba jen za tento odstavec. A bohužel, těžko se to vysvětluje v zemi, kde poslanci za komunistickou stranu sedí v parlamentu. Reálně vzato, neuděláme nic. Hodně lidí to neuslyší rádo, ale infiltraci islamistů do evropské společnosti prostě necháme projít. Museli bychom ve volbách učinit hodně radikální krok stranou, aby se to změnilo, a buďme na zemi, takový neuděláme.

Peklem na tom všem navíc je, že jsme byli ochotni podpořit povstalce proti syrskému režimu a přitom se nadále objímat s představiteli třeba Saúdské Arábie coby se spojenci, ačkoli její režim je z pohledu lidských práv zjevně horší než ten syrský. Chceme bojovat s IS, ale přitom dovolíme Turecku, aby popíralo historicky nezpochybnitelnou genocidu Arménů, aby pětatřiceti milionům Kurdů upíralo právo na sebeurčení, a co víc, dovolíme jim, aby Kurdy bombardovali mimo území Turecka, na území Sýrie a Iráku. A nadále je řadili mezi své spojence.

Že je to věc politického realismu? Ano, to se s dávkou cynismu dá přijmout. Ale ne v kontextu předchozího bodu. Celá ta iluze šíření pravdy, lásky a humanity v minulém bodě se v tomto pohledu stává nejkrutější možnou tragikomedií. Zapomeňme na to, že jsme schopni šířit nějaké abstraktní dobro, pokud k němu nepřistoupíme férově, nestranně, padni komu padni.

Jestli to udělat nechceme - a evidentně nechceme - vemme na vědomí, že takové režimy jsou. A je to smutné, soustřeďme se jen na to, aby k nám nemohli posílat své exponenty - ať už v podobě vycvičených teroristů, nebo diplomatů s kufříky peněz pro úplatné politiky v našich vlastních politických špičkách.

Falešný obraz života v Evropě získávaný z TV

Ano, je to součást příčin, ale nic s tím neuděláme. Jedině snad můžeme individuálně přispět k tomu, aby od nás k nim pronikaly reálné informace, ne jen stupidní telenovely a seriály, které ukazují natolik křivou pseudorealitu, že není divu, že z ní mají naprosto směšné a dětinské představy o životě v Evropě - a zcela nerealistická očekávání.

Europolitiky vyvolávaná iluze, že u nás imigranti najdou štěstí a prosperitu

S tím už něco udělat můžeme, ale ke zklamání mnoha lidí, opět to je běh na relativně dlouhou trať. Začne během příští volební kampaně, a pokud budeme volit rozumně, můžeme teprve začít a potrvá to několik dalších let.

Nemůže u nás uspět nikdo, kdo nebude umět jazyk, nebude mít kvalifikaci, nebude mít realistickou představu o fungování naší společnosti a především nebude se chtít integrovat. A je jedno, co si o tom myslí kteří evropští politici nebo sami imigranti, kteří netuší, do čeho jdou. Odhodlání k integraci je základ. Ostatní se dá nějak komplikovaně dohonit. Odhodlání k integraci (v mnoha ohledech navíc nutně znamenající aspoň částečnou asimiliaci) je nutnou podmínkou, která nelze obejít nebo prominout. Pokud ji příchozí má, může uspět a může se pro nás stát vítaným sousedem a časem spoluobčanem. Pokud ji nemá, zůstane parazitem a nakolik sám skončí na společenském dně, kde bude nešťastný on sám, natolik současně poškodí naši vlastní společnost.

Vyvolání iluze snadné dostupnosti prosperity v Evropě je nekonečně neodpovědné. To, co dělá momentálně Merkelová, je úplně šílené. Odstraňme z veřejného prostoru politiky, kteří tuto lež šíří. Jsou přímo odpovědní za všechny osobní tragédie, které se imigrantům při jejich pouti dějí. Jejich vymetení z politiky je ve společném zájmu nás i těch, kteří by této lži uvěřili, opustili své domovy, nechali se okrást převaděči a nalezli u nás hořké zklamání.

Bohužel, ani toto řešení nemáme po ruce hned, ale až po volbách, a navíc jen ve své zemi. Co si zvolí za reprezentaci jiné státy EU moc neovlivníme. Máme možnost trochu ovlivnit složení europarlamentu, a nepodceňme to. Ale s realistickou vizí a bez naivních očekávání.

Destruktivní či konstruktivní přínos aktivit části NNO

Až dočtete na konec, uvědomíte si, jak moc nových imigrantů tu po celé té současné vlně zůstane, a to i když ji ubrzdíme a dostaneme do racionálních kolejí nejrychleji, jak budeme moc. A trochu realismu si připusťme pesimistický výhled, že to tou nejrychlejší a nejefektivnější cestou neproběhne. Ano, budou jich miliony. A evropská byrokracie je už nikdy nebude umět deportovat, nebudeme umět mezi nimi najít vycvičené spící buňky teroristů, latentní extrémisty atd. Prostě tu budou a zůstanou. Nechcete to slyšet, ale je to tak.

A s nimi ovšem také mnoho v zásadě dobrých lidí, kteří jen podlehli současnému šílenství a ocitli se uprostřed kultury, které nerozumějí a kterou nebudou chtít upustit. A co hůř, narodí se tu mnoho jejich dětí, a vzdor šílenosti celé situace nebude jejich deportace technicky možná. A aby to nebylo snadné, někteří (a je z určitého pohledu jedno, že menšina) z nich se tu poctivě budou snažit integrovat a bude dobře, že tu jsou.

Uvědomme si, že to celé se odehraje v době, kdy Evropa nepotřebuje nekvalifikované pracovníky (kvalifikovaných k nám přijde naprosté minimum), většina zemí EU je zadlužená na hranici ekonomického kolapsu, řada zemí EU se zmítá v neudržitelné nezaměstnanosti, která ničí obyvatele nejen ekonomicky, ale především psychicky, náš socialistický sociální a penzíjní systém nás trvale potápí do většího marasmu a ekonomika se několik let potácí na pomezí mírné recese a hranice pádu do velké krize. Ne že by k ní muselo dojít jaksi automaticky a neodvolatelně. Ale řešení krize imigrantské tu velkou ekonomickou může spustit snadněji, než si naše politické elity umí představit.

Pomoc imigrantům, kteří v Evropě zůstanou - a to bez ohledu na to, co bychom rádi - bude potřebná a práce některých NNO může být hodně přínosná, a pokud se povede, může přispět k minimlizaci společenských škod.

Absolutní a striktní podmínkou toho, aby takové NNO dosáhly na veřejné zdroje přitom musí být, že jejich aktivita povede k integraci, tedy zařazení imigrantů do stávající společnosti. Vzdejme rádobyvznešené bláboly o harmonizaci našich společností a kultur. Nepřipusťme si možnost, že naše společnost by se měla přizpůsobit invazní mase. To nesmí udělat. A NNO, které by tuto realitu nepochopily, je třeba naprosto odříznout od veřejných financí. Nepotřebujeme, aby nám někdo za naše peníze vysvětloval, že nezačneme-li respektovat islám, jsme fašisté. A najdou-li se aktivisté, kteří tímto způsobem budou potřebovat ventilovat svůj postoj, dopřejme jim dělat to za své, s vyloučením veřejných prostředků v aktivitách, které jsou v důsledku přes svou o humanitu se opírající rétoriku protispolečenské a asociální.

Potřebujeme, aby příchozí pochopili jaké jsou naše zákony, jak funguje sekulární společnost, že jedině demokratická sekulární společnost, která respektuje stejná práva a hodnotu všech lidí bez ohledu na etnický nebo společenský původ, bez ohledu na jejich pohlaví nebo víru, má šanci a další pokračování. A ty, kdo by tohle elementární společnosti odmítali, existuje jednoduché řešení, ke kterému se tak jako tak budeme muset naučit přistupovat: Odeslat je do země, kde platí jiná společenská pravidla, jiné hodnoty.

Tedy revidujme grantové a dotační systémy. Dvakrát rozmysleme, co podporujeme a jaké to bude mít dsledky. Ale bude to opět závislé na změně politických elit a na změně zadání pro takové grantové programy. Tedy práce na řadu let.

Oddělení migrace a azylantů

To je to, co velká část zemí EU nedělá. A do voleb nebude dělat.

Potřebovali bychom, aby v celé EU zafungoval pružný, rychlý a efektivní azylový systém. Který by nám dovolil oprávněné azylanty přijmout a všechny ostatní, rychle, věcně a naprosto důsledně deportovat za hranice Schengenu. Stejně jako okamžitě, důsledně a rozhodně vracet všechny ilegální migranty, kteří budou brát naši hranici útokem a budou nám tím od prvního kroku na naší půdě dávat najevo, že naše zákony a nás samotné nehodlají respektovat. Se všemi právními důsledky, které to pro ně bude znamenat. Dokud nebude jednoznačné, že ilegální a násilná cesta do Evropy neexistuje, budou se po ní valit stále početnější, stále drzejší a z hlediska naší vlastní bezpečnosti i sociální situace nebezpečnější hordy.

Je to frustrující. Víme, co bychom udělat měli, a současně víme že to jak naši, tak evropští politici neudělají. Minimálně do té doby, než je ve volbách vyměníme za ty, co budou chtít sloužit občanům a a ne vlastním chiliastickým sebepojetím, že jsou budovateli nového světového řádu a mají právo kácet les a nekoukat na stromy. Dejme jim ve volbách jasně najevo, že to právo nemají a žádný nový světový řád nevytvoří.

A je tedy něco, co ovlivnit bezpečně můžeme bez ohledu na to, co udělají jiné země EU? Ano. Zdánlivě malé věci, ale mysleme na to, že to, co uvedeme dál, je ve skutečnosti to nejdůležitější.

Penzijní a sociální systém

Naši politici se nás snaží přesvědčit, že potřebujeme imigranty, abychom zachránili náš kolabující sociální a penzijní systém. Příchod imigrantů ve skutečnosti jeho kolaps jen urychlí.

Potřebujeme relativně přísný sociální systém, který bude přesně cílenou pomocí, záchrannou sociální sítí poskytovanou spíš na úrovni obce než na úrovni státu. Potřebujeme, aby pomáhala těm, kdo si pomoc zaslouží, kdo jsou občany ČR - a všechny nelegály na našem území prostě absolutně odstřihla od zdrojů. Nebojme, že nám tu budou umírat hlady. Prostě odejdou. Zpravidla domů, kam patří. Tedy upřímně - zpravidla do nejbližší země, která ten štědrý a nezodpovědný sociální systém zachová.

Potřebujeme reformovat penzijní systém a to velmi radikálně. Je to legislativní opatření, které musí zůstat v platnosti kontinuálně alespoň 30 let. To znamená, nemůže si ho vytrucovat jedna vládní koalice za okolnosti, kdy opozice bude rovnou předem avizovat, že ho změní. Tím bychom kolaps jen prohlubovali. Musí k němu dojít na základě celospolečenské shody a napříč hlavními politickými proudy. Musí jít o konsenzus, kteří najdou státníci hodní toho jména a ne trapní politikáři, kteří momentálně naši politickou scénu plevelí.

Můžeme tedy začít po volbách, pokud budeme volit rozumně. A pak to bude úkol na dlouhou trať.

Nebude vždy příjemná a politicky líbivá, ale na konci bude vyrovnaný, spravedlivý, racionální stabilní sociální a penzijní systém. Nebude příliš štědrý, ale bude udržitelný. Bude to záchranná síť, ne štědrý strejda. Jakýkoli pokus o levicový politický populismus a uvolnění ho na té cestě přitom může zničit.

Jdeme do toho? Tenhle úkol máme ve svých rukách. Můžeme to dokázat.

Zákoník práce

S výše popsaným souvisí současný nefunkční restriktivní a pracovní vztahy zabíjející levicový zákoník práce. Pominu-li všechny jeho ostatní negativní dopady, zabíjí možnost, aby mladé rodiny mohly mít děti a přitom nevypadly ze svého kariérního růstu. Což je ve skutečnosti nejspíš nejsilnější a nejdůležitější konflikt, který způsobuje pokles porodnosti. Je to násobně větší problém než problém čistě ekonomický.

Potřebujeme tedy liberalizovat zákoník práce, proškrtat asi tak 3/4 balastu, jehož je plný, zjednodušit pracovní vztahy, učinit je flexibilní a ideálně spojit s daňovými úlevami pro zaměstnance i zaměstnavatele, kteří zaměstnají rodiče malých dětí na částečné úvazky, kde je možné zavedou kombinované využití homeoffice nebo klouzavých pracovních dob apod.

Neudělají to naše levicové strany (KSČM, ČSSD, ANO, Zelení, KDU-ČSL...), protože jim v tom brání jejich ideologické klapky na očích a často provázanost s odborovými lobisty. Ale jestli to neuděláme, porodnost klesat bude a bude to naše vina. Stejně jako výše uvedené - máme to ve svých rukách a našem rozhodnutí. Ovlivníme to tím, koho zvolíme.

Změny ve vzdělávacím systému

Zdánlivě nesouvisí, ale souvisí až moc. Budoucnost budujeme ve školách. Naše vzdělávací soustava uvízla v době před 30-40 lety a nůžky mezi vývojem společnosti a stavem vzdělávací soustavy se tvrale rozvírají. Je to příliš komplexní a velké téma na jeden odstavec, ale do toho odstavce můžeme vysvětlit, proč je to tak důležité při debatě o porodnosti:

V kontextu tohoto článku je to nesmírně důležité proto, že nebude-li kvalitní a dostupný systém předškolního vzdělávání za akceptovatelné ceny, nezvýší se porodnost. A tento systém nebudeme mít, dokud vzdělávací soustavu bude dusit socialistická byrokracie, která se snaží co nejtěsněji a nejcentralističtěji řídit shora. Dokud politické elity nepřijmou vhled, že stát je tu od toho, aby pro vzdělání vytvářel podmínky, ale není tu od toho, aby ho řídil, nebude lépe.

Nemluvě o tom, že naše vzdělávací soustava neumí pojmout ani ty imigranty, které tu už máme, a ať chceme nebo nechceme, víc jich bude. Buď jejich integraci vzděláním podpoříme, nebo tu možnost - se všemi společenskými dopady - promarníme. Necháme-li to, jak je, bude to promarnění zoufalé a flagrantní.

Jako součást nutných změn potřebujeme odpodlažní reformu vzdělávací soustavy. Víceméně víme, jak na to. Ale teď ta vůle a jak k tomu pustit ty, kteří vědí a není to pro ně jen politická trafika.

Je to běh na dlouhou trať, ale škoda každého dne, o který začneme později.

Můžeme to ovlivnit ve volbách. Jdeme do toho?

Pokud si u obou předchozích bodů řekneme, že ano, máme vyhráno to hlavní. Pokud si řekneme, že ne, přečtení článku nemělo smysl. To ostatní je ve srovnání s tím podružné.

Asi jsem mnoho čtenářů zklamal. Hodně radikálních prohlášení a plánů prostě buď neprojde nebo by neměly praktický dopad, protože by neřešily příčiny. A také vás zklamu, kdokoli bude říkat, že příčiny jsou jednoduché a tedy i řešení budou rychlá a jednoduchá, buď neví, o čem mluví, nebo lže. Stejně jako všichni ti, kdo budou problémy a celou situaci bagatelizovat. Situace vážná je, ale dá se řešit. Nebudou to řešení snadná, bude to hora práce a potrvá to několik let, a ne vždy to bude radostné.

Je to málo? Je to moc pomalé?

Ano je. Ale je to realistické. Tohle udělat můžeme a v horizontu několika let můžeme zcela zastavit hysterický proud nedomyšlené migrace. A hlavně: Můžeme změnit situaci ve vlastních zemích, abychom je samotné stabilizovali.

Můžeme věřit, že to udělají i voliči v okolních zemích EU, pokud je sami svým příkladem budeme inspirovat. Kdyby to neudělali, bude to zlé, ale můžeme zachovat aspoň část Evropy. U nás. Ale zkusme být optimisty: Během několika let můžeme ve volbách změnit politické elity své země, případně celé EU a pak relativně rychle zatáhnout za záchranou brzdu. A věřme, že sociální opatření v ní budou patřit k tomu nejdůležitějšímu, ta vojenská na hranicích Evropy budou jen doplňkem.

Co neubrzdíme?

Imigrace nyní každým rokem stoupá a stává se šílenější. Smutná zrpáva je, že příštích několik let to bude pokračovat. A to i tehdy, když v ČR udržíme naše politiky na uzdě a náš vlastní prostor zůstane evropským ve smyslu civilizačních hodnot.

Počet imigrantů v ČR nicméně ani poté nebude kritický. V Německu, Francii, Skandinávii, možná i Rakousku a Británii bude. Fatální problém s islámem bude mít i Rusko. Přinese to společenské otřesy, stratifikaci společnosti na několika rovinách: sociálně-ekonomické, civilizační, názorové a náboženské. Asi to nechcete slyšet.

Ne, nebude to apokalypsa, a nejspíš ani žádné vyhlášení "evropského chalifátu", ale čeká nás mnoho let rozbité a nefungující společnosti, ekonomické recese a nestability, v horším případě něčeho, co by Lavrov nazval občanskou hybridní válkou.

Dají se minimalizovat škody, když tolika jevům nedokážeme zabránit?

Ano. Pokud se je nebudeme bát natvrdo pojmenovat a nebudeme schovávat hlavu do písku. Rád bych o tom napsal příště.

P.S.

Už delší dobu občasně zuřím nad zlobícími funkcemi redakčního systému, a občas vidím, že mizí diskuse. Což mě mrzí, protože o věci by se asi mělo reálně diskutovat. Rozhodně jsem ji neschoval já. Jak alternativu můžu nabídnout diskusi na https://www.facebook.com/SedmaVlna

Související články

222 slov o imigraci >>

Proč nemají české rodiny víc dětí? >>

Češi jsou xenofobní a nenávistný národ! >>

O vyprázdněnosti naší civilizace >>

Nebuďme nelidi, vždyť i Češi po Mnichovu utíkali na západ >>

Kdo je odpovědný za uprchlíky?! >>

Chci pomoci Afričanům >>

Zapomeňte na svobodu, přichází svět míru >>

Korán do každé školní lavice a pravdivé čtení z prorokova života k tomu >>

Invaze >>

Divokým Kurdistánem >>

Jak sinice zahubily jeden rybník >>

Autor: Tomáš Houška | čtvrtek 10.9.2015 10:00 | karma článku: 36.85 | přečteno: 1874x

Další články blogera

Tomáš Houška

Učitelé dostali přidáno! Tak co si stěžujou?!

V dobách, kdy jsem řediteloval, jsem několikrát zažil, jak se ministr školství v televizi chlubil, kolik učitelům přidali (do tarifních tabulek). Ale už neřekli, že školy nedostaly ani o fň víc skutečných peněz.

9.11.2017 v 16:00 | Karma článku: 27.16 | Přečteno: 1363 | Diskuse

Tomáš Houška

České houfnice v Azerbajdžánu. Na koho asi budou střílet?

Zprávička o tom, že čeští zbrojaři prodali nějaké ty houfnice Azerbajdžánu (přes mezinárodní zákaz), v médiích zapadla. Děje se toho hodně a nejčastější reakcí byla radost, že jsou naši zbrojaři šikovní. Víme koho vyzbrojujeme?

2.10.2017 v 18:05 | Karma článku: 24.07 | Přečteno: 668 | Diskuse

Tomáš Houška

Příběh Arménie

Pro mnoho lidí je Arménie tajemnou zemí někde daleko, a když máme zalovit v paměti, co jsme se o ní učiili v dějepise, většinou musíme přiznat, že nic. Výlet do té současné nechám na příště, pojďme nahlédnout do její historie.

26.9.2017 v 10:15 | Karma článku: 23.18 | Přečteno: 883 | Diskuse

Tomáš Houška

Manifest pijáka kávy

Mám rád dobrou kávu. To je problém, protože míst, kde mi ji připraví, je tuze málo. Po Praze kromě čaovny U legionáře tak dva tři další podniky a to je vše. Nemáte náhodou cukrárnu, bar nebo kavárničku? Pak by to bylo pro vás.

11.7.2017 v 9:35 | Karma článku: 18.82 | Přečteno: 557 | Diskuse

Další články z rubriky Občanské aktivity

Martin Kavka

A kdy se Halík a Putna omluví kardinálovi Dukovi?

Tak jsme měli zase malou aféru, kdy „strážci“ demokracie v čele s Halíkem a Putnou zahřímali na její obranu sesláním hromů a blesků na adresu Arcibiskupa pražského, Primase českého a kardinála Dominika Duku.

18.11.2017 v 16:29 | Karma článku: 40.21 | Přečteno: 1613 | Diskuse

Mirka Švarcová

O podlaháři, topenáři a kuchyňáři aneb kluci v akci

Jsou to partneři tří ženských, které byly pozvané svou kamarádkou na kolaudaci domu. Napekly jsme, nakoupily víno a vyrazily se svými idoly do našeho letitého snu, krásného, pohádkového domu se zahradou..

17.11.2017 v 17:16 | Karma článku: 14.31 | Přečteno: 518 | Diskuse

Zuzana Růžičková

Listopad 89 očima studentského insidera

Listopad 1989 - to jsou pro mě živé vzpomínky. Byla jsem přímo v revolučním epicentru. Studovala jsem přírodovědu na Albertově v samé centrále toho všeho.

17.11.2017 v 9:43 | Karma článku: 15.14 | Přečteno: 390 |

Bedřich Dvořák

Tak jsem se hezky projel.....

Den před státním svátkem jsem jel z Prahy směrem na Kostelec nad Černými lesy. To by nebylo nic zvláštního, jen jsem tuto trasu nejel dostatečně dlouho. Nechtěl jsem přejíždět u Říčan na českobrodskou silnici a tak jsem dál.

16.11.2017 v 21:40 | Karma článku: 11.42 | Přečteno: 362 | Diskuse

Martin Houška

Býčkovice potřebují změnu, připravme se na ní!

Obec Býčkovice má jeden veliký problém, Tím problémem je bohužel její samotné vedení. Nečekejme na konec volebního období a zamysleme se již nyní co dál...

15.11.2017 v 21:12 | Karma článku: 6.31 | Přečteno: 305 | Diskuse
Počet článků 213 Celková karma 24.80 Průměrná čtenost 4060

Pedagog, spisovatel, scénárista, režisér... vypravěč. Nevěřící Tomáš. 

Žiju hlavně psaním filmových příběhů - v poslední době to je nejvíc sto let starý příběh Poslední velikonoce. A ve volných chvílích také cestování časem.

Blog jsou moje "myšlenky pozdě v noci", často hodně o politice a věcech, které se do mé pozornosti vtírají, aniž by byly zvány.  Pro "facebookové" čtenáře mého blogu mám FB stránku Sedmá vlna, kde najdete  upozornění na všechny nové články na blogu a různé drobnosti, které mi upadnou od ruky. Kdo nejste Facebookový, najdete vše přehledně tříděné a snadno listovatelné na www.SedmaVlna.cz.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.