Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Proč nemají české rodiny víc dětí?

17. 08. 2015 13:00:00
S imigrantskou vlnou vyplaval rozpor: Naše politické elity by rády, aby naše populace rostla, neb bez toho zhyne průběžný penzijní systém, a současně není schopna zapřemýšlet, proč že je naše demografická křivka, jaká je.

Trend mít málo dětí a mít je pozdě by sám o sobě nebyl problémem, kdyby náš špatně nastavený penzijní systém nebyl závislý na trvalém růstu populace. Průběžný penzijní systém totiž je něco jako letadlo ve velkém a je mimo jakoukoli debatu, že jednoho dne se zhroutí, stejně jako jakékoli jiné letadlo. Pokud tedy nepřijde odpovědná a odvážná vláda, která ho zásadně reformuje. Ale k samotné populaci.

Myslet si, že demografickou křivku napravíme dovozem lidí z Afriky, je nejzběsilejší a nejhloupější nápad, který může politik vyslovit. Sociální systém to nejen nezachrání, ale naopak způsobí jeho bližší selhání. O ostatních důsledcích nemluvě. Chceme-li uvažovat o zachování rovnoměrné či dokonce mírně stoupající populační křivky, musíme uvažovat o tom, jak odstranit obavy z rodičovství našich vlastních mladých lidí.

Proč rodiny dnes mají málo dětí a mají je poměrně pozdě, má příčiny, které lze vystopovat a lze je ovlivnit. Budeme-li opravdu chtít ovlivnit populační křivku a tím velikost naší populace, to první, nad čím by se politik měl zamyslet, je co způsobuje nízkou porodnost a jak by to šlo změnit.

Příčin je několik, ale pojďme se podívat na nejvážnější z nich:

Nejohroženější sociální skupinou jsou u nás mladé rodiny s dětmi. Průměrnému mladému páru, který se rozhodne mít děti hrozí propad pod hranici chudoby. Založit rodinu znamená hned dvojí zásah - jednak přímé náklady na dítě, které nejsou úplně malé, a jednak výpadek příjmů způsobený tím, že jeden z rodičů přestane vydělávat. Sociální dávky to neřeší, jen zmírňují následky a ne vždy bez problémů. Někteří se přitom pěkně zahypotékují, postupně i zadluží a ocitají se v obtížně řešitelných životních situacích. Mladí lidé navíc teprve budují své profesní postavení a nemají z něj typicky vysoké příjmy.

Nedá se říct, že tohle je vina nějaké konkrétní vlády, z vlastní zkušenosti musím konstatovat, že ono založit rodinu před rokem 89 nebylo o nic jásavější, v mnoha směrech - jako třeba možnosti získání vlastního bydlení - to bylo naprosto bezvýchodné a zoufalé, tedy obtížnější, byť z jiných důvodů.

Odbory tolik bráněné tarifní tabulky (byť mohou mít jiná pojmenování) a budování striktních vertikálně strukturovaných hierarchií jsou v tomto ohledu ztělesněným zlem. Přetrvávají si zpravidla jen ve státním sektoru a velkých koroporátech, ale ono to zas není tak málo zaměstnanců, kterých se týkají. Jsou vyloženě útokem na mladé lidi. Mzda musí vyjadřovat kvalitu, kvantitu a náročnost a odpovědnost práce, nikdy by neměla reflektovat věk, délku praxe, dosažené formální vzdělání.

Rozumnými politickými nástroji (kterými nejsou sociální dávky) je možné různá z těchto rizik snížit. Nechci moc zabíhat do podrobností a zkusím jen několik viditelných drobných kroků: Jednoduchá věc je zboží pro malé děti zařadit do nulové sazby DPH. Je možné významně snížit daňové zatížení rodičů dětí do určitého věku.

Dalším silným motivem je obava ze ztráty osobní svobody. Mnoho věcí se zkomplikuje, nočních tahů ubude a tak dále. Dovolená už nebude moci mít podobu dobrodružné cesty stopem přes půl Evropy. Je to zásah do přirozeného lidského sobectví. Nemyslím to pejorativně. Zdravé lidské sobectví je oprávněné a správné. Jenže většinou, kdo děti má, rychle přijde na to, že ztráta jedněch hodnot je vyvážena ziskem z jiné strany, a že ten zisk významně převyšuje ztráty.

Mít děti má i ze zcela sobeckého pohledu pozitivní náboj. Jenže, když se začtete do virtuálního prostoru budovaného médii, nemáte ten pocit. Pojmy jako rodina, tradiční rodina, velká rodina... jsou pravidelně vnímány spíš jako něco nemoderního zpozdilého, než jako něco v životě zásadního. Určitě mě teď mnoho čtenářů označí za tradicionalistu, kterým opravdu nejsem, ale rodina je esenciální hodnota lidské civilizace. Základním stavebním kamenem společnosti je kompletní symetrická rodina: žena, muž a děti. Ideálně dodat a hezké a blízké vztahy s prarodiči a dalšími blízkými příbuznými.

Pokud bychom za normu přijali zhroucení rodiny, znamená to, že přijímáme zhroucení společnosti.

V mnoha případech je nejvážnějším a nejsilnějším důvodem pro odkládání početí, či pro bezdětnost obava ze ztráty možnosti profesního sebeuplatnění. Což může souviset s důvody sociálními, ale většinou stačí sama o sobě. Týká se především mladých žen - pokud má dotyčná nějaké profesní ambice, může být mateřství tím, co ji na dlouhou dobu, a v některých oborech definitivně, vyřadí.

Jenže nemusí.

Klíčem k tomu je zmíněná kompletní symetrická rodina: Muž, žena a děti, přičemž muž s ženou si symetricky dělí péči o děti a domácnost a vzájemně se podporují v osobním a profesním růstu.

Aby to bylo možné, je potřeba, aby oba měli možnost částečného úvazku, tam kde to jde kombinovaného s homeoffice, zpravidla snáz se to daří tam, kde mají možnost samostatně plánovat pracovní dobu a vzájemně si vycházet vstříc.

A tady politickými opatřeními lze udělat mnoho. Neříkám, že je to kompletní program, ale několik velmi inspirací ano:

Nahnat lidi do zaměstnání s pevnou pracovní dobou a rigidní profesní hierarchií, nejlépe hlídanou jak zaměstnavatelem, tak odbory, patří k tomu nejhoršímu, co lze udělat. Stejně jako likvidace osvč a jejich konverzi na zaměstnance. Chceme-li pokračovat v demografickém propadu, tohle je spolehlivá cesta.

Pokud naopak chceme, aby mladí lidé děti měli, měli bychom podporovat částečné úvazky a homeoffice rodičů malých dětí, třeba formou nižších odvodů. Zaměstnat rodiče s malým dítětem musí být pro zaměstnavatele atraktivní. (Nebo aspoň ve spolupráci s odbory nevymýšlet idiotské komplikace. Vlastně by se dalo rovnou napsat nevytvářet žádné administrativní komplikace, do čeho zasáhne úřad, to pravidelně zabije.) Podporovat osvč, které z principu snáz mohou koordinovat svůj pracovní a nepracovní čas, a jsou na samostatné řízení timemanagementu zvyklí.

Přičemž podporovat znamená třeba - nižší odvody, nižší zdanění, proškrtání balastu v legislativě, který klade zbytečné a nesmyslné omezení, byť ta jsou pravidelně vysvětlována jako opatření ryze sociální. Neznamená vyšší přerozdělení, sociální dávky ani dotace - ty nepomohou tak efektivně a cíleně.

Takže, kteráže vláda se do takové podpory mladých rodin pustí?

Autor: Tomáš Houška | pondělí 17.8.2015 13:00 | karma článku: 46.98 | přečteno: 19016x

Další články blogera

Tomáš Houška

Učitelé dostali přidáno! Tak co si stěžujou?!

V dobách, kdy jsem řediteloval, jsem několikrát zažil, jak se ministr školství v televizi chlubil, kolik učitelům přidali (do tarifních tabulek). Ale už neřekli, že školy nedostaly ani o fň víc skutečných peněz.

9.11.2017 v 16:00 | Karma článku: 27.16 | Přečteno: 1362 | Diskuse

Tomáš Houška

České houfnice v Azerbajdžánu. Na koho asi budou střílet?

Zprávička o tom, že čeští zbrojaři prodali nějaké ty houfnice Azerbajdžánu (přes mezinárodní zákaz), v médiích zapadla. Děje se toho hodně a nejčastější reakcí byla radost, že jsou naši zbrojaři šikovní. Víme koho vyzbrojujeme?

2.10.2017 v 18:05 | Karma článku: 24.07 | Přečteno: 668 | Diskuse

Tomáš Houška

Příběh Arménie

Pro mnoho lidí je Arménie tajemnou zemí někde daleko, a když máme zalovit v paměti, co jsme se o ní učiili v dějepise, většinou musíme přiznat, že nic. Výlet do té současné nechám na příště, pojďme nahlédnout do její historie.

26.9.2017 v 10:15 | Karma článku: 23.18 | Přečteno: 883 | Diskuse

Tomáš Houška

Manifest pijáka kávy

Mám rád dobrou kávu. To je problém, protože míst, kde mi ji připraví, je tuze málo. Po Praze kromě čaovny U legionáře tak dva tři další podniky a to je vše. Nemáte náhodou cukrárnu, bar nebo kavárničku? Pak by to bylo pro vás.

11.7.2017 v 9:35 | Karma článku: 18.82 | Přečteno: 557 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Mirka Švarcová

Mí prarodiče jsou pašáci!

Procházím se po domě, je ve mně malá dušička, je mi úzko. V tom domě jsem strávila celé svoje dětství. Krásné dětství. S babi a dědou v líbánkách i hádkách, ale vždy s nimi byla ve finále velká legrace.

18.11.2017 v 15:37 | Karma článku: 6.71 | Přečteno: 105 | Diskuse

Pavel Vrba

Horor, co povstal z mlžného oparu.

K tomu, když si ještě pomyslím, že k tomu došlo vlastně díky mé vlastní iniciativě. Ach jo. Na druhou stranu, zase kdyby k tomu nedošlo, neuvědomil bych si, jaké existuje propojení mezi jízdou autem v mlze, úklidem a nákupem.

18.11.2017 v 14:15 | Karma článku: 8.39 | Přečteno: 146 | Diskuse

David Gruber

Hlubiny študákovy duše – písemka z matematiky 1939 – prezidentští kandidáti v roce 2017

Včerejší den se týkal studentů, televize Nova tedy měla o nich klasický film z roku 1939. Zajímalo mne, jaké příklady měli septimáni na závěrečnou písemku z matematiky. A co ty příklady vypovídají o úrovni vzdělanosti tehdy a dnes

18.11.2017 v 13:47 | Karma článku: 23.09 | Přečteno: 583 | Diskuse

Jitka Štanclová

Výjimečný den

Jsou dny, které se vám zapíší do paměti a ponecháte si je tam uchované na celý život. Tak to cítím i já.

18.11.2017 v 10:42 | Karma článku: 13.78 | Přečteno: 213 | Diskuse

Helena Vlachová

Tak tohoto se bohdá snad nedožiji

Jedno se mi po Listopadu 1989 velmi nelíbí. A tím jsou rodiny. Přejímáme západní styl života, jenž se promítá i do rodin.

18.11.2017 v 10:19 | Karma článku: 20.09 | Přečteno: 477 | Diskuse
Počet článků 213 Celková karma 24.80 Průměrná čtenost 4060

Pedagog, spisovatel, scénárista, režisér... vypravěč. Nevěřící Tomáš. 

Žiju hlavně psaním filmových příběhů - v poslední době to je nejvíc sto let starý příběh Poslední velikonoce. A ve volných chvílích také cestování časem.

Blog jsou moje "myšlenky pozdě v noci", často hodně o politice a věcech, které se do mé pozornosti vtírají, aniž by byly zvány.  Pro "facebookové" čtenáře mého blogu mám FB stránku Sedmá vlna, kde najdete  upozornění na všechny nové články na blogu a různé drobnosti, které mi upadnou od ruky. Kdo nejste Facebookový, najdete vše přehledně tříděné a snadno listovatelné na www.SedmaVlna.cz.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.