Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

V globálním světě kvete globální multizávist

20. 06. 2015 12:00:00
Debata o touze neevropanů dostat se k nám a uniknout té smrtící bídě a teroru místní šílené vlády vede hodně lidí k povýšenému pocitu nadřazenosti a vnímání sebe sama jako božstva, co je vyvolené k tomu tomu spasit svět.

Případně k pocitu studu, že my se máme tak dobře a oni tak špatně. Protože nemůže být jinak a když se někdo má dobře, znamená to, že někdo jiný se má špatně.

Nejdřív odbočím - ano, takovým Eritrejcům nebo Somálcům se jistě nežije snadno. V jejich zemi vládnou choré despotické islámské totality. Nechtěl bych tam žít. Nicméně, pokud uprchnou do sousední neislámské Etiopie, dostanou se v podstatě s jistotou do bezpečí. Kdyby šlo jen o útěk před islámskou totalitou, stačilo by jim překročit etiopskou hranici, žádná plavba přes Středozemní moře.

A trochu bych v jejich motivacích očekával chuť začít proti té islámské magořině bojovat a udělat doma pořádek. Udělají-li mi doma bordel islamisté, co mám v hlavě, pokud ten islám jdu šířit do světa?! Přesvědčení o tom, že tenhle islám, před kterým utekli, teď přivezou k nám, no to opravdu neberu. Ale to odbočuju:

Shodněme se, že to, co je žene na sever není úprk před politickou situací (to by jim stačilo odejít do sousední země), ale touha žít ve větším materiálním komfortu. Uprchnout z chudoby. Chudoba dnešních Afričanů je pojem, který stojí za velké zamyšlení. Samozřejmě, když jejich životní standard srovnáme s tím, v čem žijeme my, jsou strašně chudí. Ale kámen úrazu je právě v tom srovnávání. Naši předci totiž zase nebyli o tolik bohatší a to ještě docela nedávno. Průměrný Evropan dnes užívá stejnou, ne-li vyšší, životní úroveň, jaká byla dostupná jen těm zcela nejbohatším lidem na světě. Žijeme standard, který před dvěma stovkami let neměli ani členové panovnických rodin. Znamená to, že život v devatenáctém století (nebo nedejbůh dříve!) byl k nepřežití příšerný a naši pradědečci byli jen politováníhodnými nešťastníky?

Jakmile by totiž takový Afričan začal svou životní úroveň srovnávat - ne s životní úrovní průměrného Evropana - ale s životní úrovní svého dědečka, došel by velmi pravděpodobně k šokujícímu zjištění, že je velmi bohatý. Myslíte, že blouzním? Vůbec ne. Životní úroveň v zemích, ze kterých k nám statisíce imigrantů míří, se za poslední dvě tři generace citelně zvýšila.

Zvýšila se natolik, že pro velké množství z nich je myslitelné dát dohromady 3.000 $ a zaplatit gaunerovi, aby je dostal do Evropy. Zvýšila se natolik, že pro velké množství z nich je normální věcí televize. A v té televizi vidí přes celou planetu. Jen bohužel vidí tu realitu tak trochu křivě a naprosto povrchně. Ale tahle televizní "realita" jim stačí k představě, že u nás se lidé mají neuvěřitelně dobře - což je pravda, i když nevidí mechanismus, proč tomu tak je. Ocitají se ve stejné situaci, jako když desetiletí kluci vidí western: Je to nádherná romantika a mají pocit, že by tam chtěli žít a navíc by tam jistě královsky uspěli. Bohužel tam nejspíš vedle nich není dospělý, který by je uvedl do skutečné reality. A tak vyrážejí za svým snem, který (na rozdíl od westernové pohádky) skončí špatně. Stejně jako by špatně skončilo, kdyby se desetiletí kluci dostali na divoký západ doopravdy.

Jenže než se jim vysmějeme, uvědomme si, že ke stejnému myšlenkovému omylu podléhá i naprostá většina nás. Kamarád, který dělá víceméně totožnou práci jako já, bere v přepočtu čtyřikrát tolik co já. A to přesto, že ceny u nich jsou vyšší o trochu, ale rozhodně ani ne dvojnásobné. A nedělá víc, lépe... Prostě žije v Německu. Je to křivárna, co? Svět je nespravedlivý.

A soused má lepší auto. Každý den se mi to připomíná, když ho na ulici míjím. V tom to je. Nejde o to, že bych měl špatné auto, že by mi nesloužilo. Co by za něj můj děda dal! Ale soused má lepší.

Dokud nevím, že soused má villu s 26 pokoji a teakovým obkladem, neřeším, že já ji nemám. Netrápí mě to. Vlastně na to ani nepomyslím. Řešit to začnu až v okamžiku, kdy rozdíl mezi námi dvěma vidím a uvědomím si ho. Propadnu nemoci zvané závist. A to přesto, že nemám představu, k čemu by mi jeho villa byla.

Mám pocit, že bychom se měli mít zhruba stejně, že takhle je to nespravedlivé a vůbec.

Blbé je, že i závist dnes funguje globálně.

Ve skutečnosti na tom není nespravedlivého vůbec nic. Tak to prostě je. Můžu se sebrat a jít se zeptat v Německu, jestli bych tam nemohl žít a pracovat. Možná řeknou jo. Protože budu umět jejich jazyk, možná něco, co jim bude prospěšné, umím, budu se orientovat ve společnosti a budu koukat tam spplynout s prostředím tak, aby mohlo dojít k prosté a férové výměně. Ale možná řeknou ne, a budu mít smůlu. To je jejich právo.

Ale hlavně bych se měl naučit vnímat svět očima dospělého člověka a neuvažovat o tom, že se soused má lépe. Protože srovnání se sousedem smysl nedává. Jediné smysluplné srovnání je uvědomit si, o kolik se mám lépe než mí prarodiče a o kolik lépe se pravděpodobně budou mít lépe moji vnuci. Pokud jim tedy naši zemi dokážu předat v aspoň takové kondici, v jaké jsem ji převzal sám.

Úvaha o tom, jestli Afričané mají "právo" jít po statisících do Evropy, je ve skutečnosti úvahou o chápání "spravedlnosti" světa. Je o mém právu vzít si sousedovo auto a nastěhovat se do jeho villy. Protože on je bohatý a já (ve srovnání s ním) chudý.

Pokud jsme dospělí, můžeme si říci Sousedovo auto je mi jedno. Já žiju svůj život za sebe, ne kvůli srovnání se sousedem. A ostatním můžu říci Kluci, proberte se, ten nápad byla volovina a žene vás sem závist a pokřivené nepravdivé představy. Když sem přijdete, zničíte život sobě i nám.

Pokud si připustím, že lidé mají mít všichni stejně, že Češi mají nějaké automatické "právo" brát stejně jako Němci, že mám právo na auto, jaké má soused, že rozdíly mezi námi jsou nespravedlivé, tak jsem v myšlenkové pasti, ze které vede jen jediná výsledná od základu nemocná úvaha: Všichni lidé na světě se mají mít stejně dobře. Vlastně špatně. Měli bychom si tu také rozpoutat nějakou občanskou válku a náboženskou totalitu. Aby to bylo "spravedlivé".

Autor: Tomáš Houška | sobota 20.6.2015 12:00 | karma článku: 32.49 | přečteno: 1147x

Další články blogera

Tomáš Houška

Učitelé dostali přidáno! Tak co si stěžujou?!

V dobách, kdy jsem řediteloval, jsem několikrát zažil, jak se ministr školství v televizi chlubil, kolik učitelům přidali (do tarifních tabulek). Ale už neřekli, že školy nedostaly ani o fň víc skutečných peněz.

9.11.2017 v 16:00 | Karma článku: 27.16 | Přečteno: 1362 | Diskuse

Tomáš Houška

České houfnice v Azerbajdžánu. Na koho asi budou střílet?

Zprávička o tom, že čeští zbrojaři prodali nějaké ty houfnice Azerbajdžánu (přes mezinárodní zákaz), v médiích zapadla. Děje se toho hodně a nejčastější reakcí byla radost, že jsou naši zbrojaři šikovní. Víme koho vyzbrojujeme?

2.10.2017 v 18:05 | Karma článku: 24.07 | Přečteno: 668 | Diskuse

Tomáš Houška

Příběh Arménie

Pro mnoho lidí je Arménie tajemnou zemí někde daleko, a když máme zalovit v paměti, co jsme se o ní učiili v dějepise, většinou musíme přiznat, že nic. Výlet do té současné nechám na příště, pojďme nahlédnout do její historie.

26.9.2017 v 10:15 | Karma článku: 23.18 | Přečteno: 883 | Diskuse

Tomáš Houška

Manifest pijáka kávy

Mám rád dobrou kávu. To je problém, protože míst, kde mi ji připraví, je tuze málo. Po Praze kromě čaovny U legionáře tak dva tři další podniky a to je vše. Nemáte náhodou cukrárnu, bar nebo kavárničku? Pak by to bylo pro vás.

11.7.2017 v 9:35 | Karma článku: 18.82 | Přečteno: 557 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Mirka Švarcová

Mí prarodiče jsou pašáci!

Procházím se po domě, je ve mně malá dušička, je mi úzko. V tom domě jsem strávila celé svoje dětství. Krásné dětství. S babi a dědou v líbánkách i hádkách, ale vždy s nimi byla ve finále velká legrace.

18.11.2017 v 15:37 | Karma článku: 6.71 | Přečteno: 82 | Diskuse

Pavel Vrba

Horor, co povstal z mlžného oparu.

K tomu, když si ještě pomyslím, že k tomu došlo vlastně díky mé vlastní iniciativě. Ach jo. Na druhou stranu, zase kdyby k tomu nedošlo, neuvědomil bych si, jaké existuje propojení mezi jízdou autem v mlze, úklidem a nákupem.

18.11.2017 v 14:15 | Karma článku: 8.39 | Přečteno: 134 | Diskuse

David Gruber

Hlubiny študákovy duše – písemka z matematiky 1939 – prezidentští kandidáti v roce 2017

Včerejší den se týkal studentů, televize Nova tedy měla o nich klasický film z roku 1939. Zajímalo mne, jaké příklady měli septimáni na závěrečnou písemku z matematiky. A co ty příklady vypovídají o úrovni vzdělanosti tehdy a dnes

18.11.2017 v 13:47 | Karma článku: 23.09 | Přečteno: 565 | Diskuse

Jitka Štanclová

Výjimečný den

Jsou dny, které se vám zapíší do paměti a ponecháte si je tam uchované na celý život. Tak to cítím i já.

18.11.2017 v 10:42 | Karma článku: 13.78 | Přečteno: 211 | Diskuse

Helena Vlachová

Tak tohoto se bohdá snad nedožiji

Jedno se mi po Listopadu 1989 velmi nelíbí. A tím jsou rodiny. Přejímáme západní styl života, jenž se promítá i do rodin.

18.11.2017 v 10:19 | Karma článku: 20.09 | Přečteno: 469 | Diskuse
Počet článků 213 Celková karma 24.80 Průměrná čtenost 4060

Pedagog, spisovatel, scénárista, režisér... vypravěč. Nevěřící Tomáš. 

Žiju hlavně psaním filmových příběhů - v poslední době to je nejvíc sto let starý příběh Poslední velikonoce. A ve volných chvílích také cestování časem.

Blog jsou moje "myšlenky pozdě v noci", často hodně o politice a věcech, které se do mé pozornosti vtírají, aniž by byly zvány.  Pro "facebookové" čtenáře mého blogu mám FB stránku Sedmá vlna, kde najdete  upozornění na všechny nové články na blogu a různé drobnosti, které mi upadnou od ruky. Kdo nejste Facebookový, najdete vše přehledně tříděné a snadno listovatelné na www.SedmaVlna.cz.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.