Škola v zemědělské a postindustriální společnosti

14. 10. 2014 9:29:36
V 18. století opat Felbiger vytvořil vzdělávací model výborně odpovídající tehdejší - zemědělské - společnosti. Jako živoucí fosilie tenhle model přežil do dnešních dní. A to do všech detailů. V příštích několika článcích si ukážeme, jak vypadá tahle přežitá škola civilizace zemědělské, ve které už nežijeme, a jak by mohla vypadat škola civilizace postindustriální - kterou je ta naše.

Vzdělávání a vzdělávací soustava (školy) jsou velice těsně propojené s celou společností a vzájemně se ovlivňují. Vzděláním dětí dnes ovlivňujeme budoucnost. Ovlivňujeme ji víc než čímkoli dalším. Budoucnost naší země nevytváří průmysl, kilometry nových dálnic, rozšíření optických sítí ani penetrace IT ani zdaleka tak moc, jako ho ovlivní charakter a kvalita vzdělání, které poskytneme svým dětem. To je generacemi ověřený poznatek, který by si všichni politici měli povinně odříkávat před spaním po celou dobu svého působení.

Zní to hezky, ale pojďme se podívat na realitu:

Jestliže společnost a vzdělání - a potažmo školství - jsou tak úzce propojeny (a to by měly být), měla by forma vzdělávání odpovídat situaci ve společnosti, stejně tak obsah by měl nejen odpovídat, ale vlastně spíš ještě trochu předjímat budoucnost. Jenže pravda je úplně jiná. Naše vzdělávací soustava vznikla v 18. století, kdy opat Johan Ignác Felbiger vytvořil vzdělávací model výborně odpovídající zemědělské společnosti. V dnešním prvním blogu se podívejme na úplnou prkotinu, která ale jasně ukazuje, jak moc to předešlé tvrzení platí. Podíváme se na organizaci školního roku.

V době, kdy u nás školní docházka vznikala, převážná většina lidí pracovala v zemědělství a rytmus zemědělského roku byl tím, co určovalo rytmus běhu společnosti. Nařídit povinnou školní docházku jakž takž šlo (ono to hned od počátku nebylo tak horké, protože nebylo kde učit a neměl kdo učit), ale nesmělo to kolidovat se zemědělským rokem. A z něj vyplývalo, že v červenci a srpnu děti do školy chodit nemohou, protože jsou žně a školou povinné děti škola-neškola musí na pole pomáhat. Abychom správně porozuměli tomu, proč v létě jsou dvou měsíční prázdniny. Aby děti mohly pomáhat při žních.

A protože dva měsíce vynechání školy je už hodně, školní rok se ukončí před nimi. A vznikl školní kalendář, který dodnes považujeme za nepřekročitelnou jistotu:

Školní rok v zemědělské civilizaci

Kdo aspoň trochu pracoval ve školství, ví, kolik problémů přináší třeba jen kolize mezi tím, že účtuje se kalendářní rok, ale ten se vůbec nekryje se školním. Kdo nikdy neřídil školu, zasměje se, ale není to fér zasmání. Komplikace to jsou a ne malé.

Ale nejsou jediné - žáci dnes mají sice krásných devět týdnů volna v létě, ale pro mnohé se často mění v pekelnou nudu ještě dříve než jich uteče půlka. V čím větším městě žijí, tím dříve a tím horší to s tou nudou je. Devět týdnů je prostě moc. Navíc učitelé pak bojují s tím, že zejména ty menší žáci úplně vypadnou ze všech pracovních návyků a i biorytmu. U něj se projevuje další postižení zemědělskou společností, a pravda i nespavost Františka Josefa I. Protože všichni automaticky počítáme s tím, že škola začíná v 8:00. Ani to ale v dnešní společnosti nemá velké odůvodnění a v Evropě zdaleka není standardem.

A když se na obrázek výše podíváme, nepřehlédneme nelogičnost v prvním pololetí, kdy pocitově končíme před vánoci, ale vysvědčení je až na konci ledna. Ačkoli to nedává žádnou logiku. Je to prostě jen daň školnímu roku, který se řídí rokem zemědělským. Ačkoli naše společnost už dobrých 150 let zemědělskou není.

Nám by dnes daleko více vyhovovalo úplně jiné členění školního roku:

Školní rok pro současnou společnost

Nic nám totiž nebrání, aby školní rok lícoval s rokem kalendářním. Nic nám nebrání volna v průběhu školního roku rozdělit třeba tak, jak jsem nakreslil (nejspíš to vymyslíme ještě trochu lépe). Pololetí pak vždycky předsadit před "dlouhé" prázdniny - jedny v létě, druhé v zimě.

Tak teď schválně - kolik čtenářů jsem vylekal (a půjdou mi do diskuse vysvětlit, proč "to nejde") a kolik si řeklo "aha" a vytušilo, že překročením třeba tohoto tabu bychom získali. A přemýšlí o dalších výhodách změny. Těším se na oboje.

A slibuju, že další tabu, která budeme bourat příště budou stále zajímavější a pro vzdělání podstatnější.

Autor: Tomáš Houška | úterý 14.10.2014 9:29 | karma článku: 25.11 | přečteno: 2846x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Společnost

Veronika Valíková Šubová

Takže Velký pátek

Čtu radostné ódy na Velký pátek a trochu mi trnou zuby. Tedy stručně: na Velký pátek předhodila jedna náboženská parta vrchnosti nepohodlného proroka inovující party a okupační mocnost ho na nátlak jeho souvěrců nechala popravit.

29.3.2024 v 11:16 | Karma článku: 11.48 | Přečteno: 109 |

Rudolf Pekař

Velikonoce nebo svátky jara a tolerance?

Připomínka jara nám přináší příjemné počasí, kvetoucí zahrady a zároveň i změnu názvu Velikonoc na Jarní svátky či Svátky jara. Jaký to má důvod?

29.3.2024 v 10:56 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 30 | Diskuse

Vlastík Fürst

Velkopáteční zastavení může prospět i ateistům

Velký pátek není v naší zemi svátkem moc dlouho. Volný den máme až od roku 2016. Otázkou je, jak s tímto volnem naložíme. Můžeme vyrazit na nákupy či za zábavou, nebo je možné se rozhodnout, že ho budeme „slavit“.

29.3.2024 v 9:05 | Karma článku: 10.79 | Přečteno: 117 | Diskuse

Karel Trčálek

Fialova vláda by měla zvážit nařízení, kterým bude stanoveno, že se v Česku už žije líp!

ANO, bude líp! Pan premiér se opakovaně vyjádřil, že díky vládě se občanům žije už jen lépe a že téměř vše bylo vyřešeno. Tuto skutečnost je však nutné vtělit do vládního nařízení, neboť je smutné, že ne všichni občané to chápou

29.3.2024 v 8:16 | Karma článku: 17.74 | Přečteno: 211 | Diskuse

Filip Vracovský

Česko jako země plná ateistů a agnostiků přesto žije z křestanských tradic a k Rusku

nebo Ukrajině má poměrně blízko. Těžko však může chápat Blízký východ . Než se v další sérii blogů vrátím do kuchyně dovolte ještě jednu úvahu laika....

29.3.2024 v 7:49 | Karma článku: 7.19 | Přečteno: 165 |
Počet článků 216 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 4321

Pedagog, spisovatel, scénárista, režisér... vypravěč. Nevěřící Tomáš. 

Žiju hlavně psaním filmových příběhů - v poslední době to je nejvíc sto let starý příběh Poslední velikonoce. A ve volných chvílích také cestování časem.

Blog jsou moje "myšlenky pozdě v noci", často hodně o politice a věcech, které se do mé pozornosti vtírají, aniž by byly zvány.  Pro "facebookové" čtenáře mého blogu mám FB stránku Sedmá vlna, kde najdete  upozornění na všechny nové články na blogu a různé drobnosti, které mi upadnou od ruky. Kdo nejste Facebookový, najdete vše přehledně tříděné a snadno listovatelné na www.SedmaVlna.cz.

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...