Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Kde se vzal, tu se vzal: Ruský Car

15. 05. 2014 12:42:47
Z učebnic dějepisu si jakž takž vybavíme zmatečné informace, že první ruský stát se nazýval Kyjevská Rus podle hlavního města v Kyjevě a vládl zde rod Rurikovců, což byli vlastně švédští Vikingové. Pak je dlouho tma a objevuje se car Ivan Hrozný. Ale co je to za divný titul - car? A kde se vzal?

Hned ten první paradox dodnes vyvolává emoce: Jak to, že Ukrajina je místem vzniku Ruska? Vysvětlení je skryté v tajemných zákoutích historie: Byzantská říše od nejstarších dob využívala služeb žoldnéřů přicházejících ze Skandinávie a Baltu. Už od dob Theodosia bylo jasné, že najmout si germánskou gardu je lepší nápad než stejným lidem čelit coby útočníkům. V Byzanci platili za nejlepší vojáky (císařskou gardu) - a naopak oni sami se domů vraceli s bohatým výslužným. Ideální trasu jejich cestování představovaly řeky mezi Baltem a Černým mořem. Velice rychle na této trase mezi Byzancí a Baltem vznikl čirý obchodní ruch, který zajišťovali právě Skandinávci, zde zvaní Varjagové. Že tu jeden z jejich vůdců - Rurich (Rurik) založil kvetoucí obchodní středisko, bylo jen logické.

Tak vznikl Kyjev. Obyvatelé nikdy nebyli čistí etničtí Slované. Kam sahá naše vědomí (podpořené dnes i výzkumem DNA), byli smíšeni jak s kmeny Baltů, tak s Góty, Švédy nebo naopak s řadou nomádských kmenů ze stepí, s nimiž střídavě kooperovali a střídavě válčili. Bohatství (a s ním obyvatelstvo) se tedy kumulovalo podle Dviny a hlavně Dněpru - v jehož okolí navíc do nedohledna ležely úrodné lány. Kdyby historie šla pěkně lineárně a bez přemetů, nejspíš by navždy Kyjev zůstal hlavním městem Ruska, a města na severu - jako třeba Novgorod nebo Moskva - zůstaly chudými výspami kdesi na severní periferii uprostřed lesů.

Ale historie provedla velice nečekaný přemet - na počátku 13. století do Černomořských stepí přitáhli Batúchánem vedení Mongolové (u nás známí spíš jako Tataři) a celé to nejbohatší a nejúrodnější území ovládli. Bohužel i po několik následujících staletí drancovali, vylidňovali a slibně nakročený start ukončili. Rozsah škod, které natropili, se jen těžko vyčísluje, mezi ty nejhorší ovšem patří to, že civilizační vývoj tu o nějakých 200 let prostě zabrzdili.

Stojí za úvahu uvědomit si souvislost, že k tomu došlo bezprostředně poté, co Benátčany vedení křižáci reálně zničili Byzanc v roce 1204 a Kyjevská Rus ztratila svého patrona a zásadního politického spojence v Konstantinopoli.

Z ruského státu se této decimující hordě ubránila právě jen ta chudá města poschovávaná v lesích na severu. Jednak proto, že les nebyl právě přívětivým prostředím pro asijské nomády, a jednak proto, že tato severní města nestála chánům zlaté hordy za soustředěná velká tažení. Lákavější bylo zacílit na západ, do Evropy, do Persie, a na další bohatá území.

Tak se velmi zjednodušeně někdejší Kyjevská Rus rozpadla na odolávající Rusko na severu a Tatary podrobenou Ukrajinu na jihu.

Rusové nikdy nepřerušili svou zásadní politickou vazbu na Byzanc. A v okamžiku, kdy Tataři přijali islám a spojili se s Osmanskými Turky, je spojoval i společný nepřítel. Byzantinci v boji proti Osmanským Turkům hledali spojence, kde mohli. Ze všech sil jim za doby své vlády pomáhal i císař Zikmund a později jeho zeť Albrecht. Ale neuspěli. Ruská knížectví naopak za ta dvě staletí zesílila a mezi moskevským knížetem Ivanem (Janem) III., který ruská města sjednotil pod vládu Moskvy, a byzantským císařem se rodil plán na společné vojenské operace, které by pomohly jak odrazit Tatary z Ukrajiny, tak Turky od hradeb Konstantinopole. Ale nestihli je realizovat, Konstantinopolis, neboli Cařihrad (Císařské město) padla.

Zatímco my dnes pád Cařihradu bereme jako jeden z fatálních historických milníků, současníci to viděli jinak. Věřili, že jde o krátkodobou a dočasnou prohru, a stejně jako po vyplenění Konstantinopole křižáky přijde vzkříšení. Z císařské dynastie ovšem zbyla jediná dědička - princezna Zoé Pelaologovna, neteř posledního byzantského císaře Konstantina XI., v Rusku známá jako Sofie. S ní se Ivan III. oženil a společně pro své potomky uplatnili právo na císařský titul. Až ho vybojují zpět.

Ivan III. dokončil sjednocení Ruska, definitivně porazil Zlatou hordu (přičemž se spojil s krymským chánem), manévroval při jednání s Osmanskými Turky, a ačkoli si v Rusku vysloužil přídomek Veliký, Konstantinopol z nadvlády Turků neosvobodil. Stejně jako dnešní Ukrajina zůstala i nadále pod nadvládou Tatarů, Konstantinopol zůstala obsazena Turky - a císařský (carský) titul prázdnými slovy. (Mimochodem analogicky ještě dlouhou dobu po zániku křižáckých států v Levantě si římskoněmečtí císaři psali k titulům titul Krále Jeruzalémského.)

V roce 1505 nastopil na knížecí stolec syn Zoé a Ivana III. - Vasilij III. V roce 1514 pak ve smlouvě s císařem Svaté říše římské použil poprvé titul "car i gosudar vseja Rusi". Čímž bylo míněno (byzantský) císař a pán všech ruských knížectví - neboli ruský velkokníže. Šlo tedy o dva tituly vztahující se k dvěma různým státům. Až později, za panování Vasilijova syna Ivana IV. "Hrozného" začaly být směšovány a vžilo se spojení ruský car (císař). Ovšem právně carský (císařský) titul zůstal vždy spojený s nárokem na byzantský trůn. Kdyby se tedy Romanovci vrátili na carský trůn, mohli by se právně dožadovat vydání Cařihradu coby legitimní císařové Byzance. Hlavně to ale neříkejte před Putinem, nebo z toho bude průšvih.

Autor: Tomáš Houška | čtvrtek 15.5.2014 12:42 | karma článku: 30.49 | přečteno: 1718x

Další články blogera

Tomáš Houška

Učitelé dostali přidáno! Tak co si stěžujou?!

V dobách, kdy jsem řediteloval, jsem několikrát zažil, jak se ministr školství v televizi chlubil, kolik učitelům přidali (do tarifních tabulek). Ale už neřekli, že školy nedostaly ani o fň víc skutečných peněz.

9.11.2017 v 16:00 | Karma článku: 27.16 | Přečteno: 1362 | Diskuse

Tomáš Houška

České houfnice v Azerbajdžánu. Na koho asi budou střílet?

Zprávička o tom, že čeští zbrojaři prodali nějaké ty houfnice Azerbajdžánu (přes mezinárodní zákaz), v médiích zapadla. Děje se toho hodně a nejčastější reakcí byla radost, že jsou naši zbrojaři šikovní. Víme koho vyzbrojujeme?

2.10.2017 v 18:05 | Karma článku: 24.07 | Přečteno: 668 | Diskuse

Tomáš Houška

Příběh Arménie

Pro mnoho lidí je Arménie tajemnou zemí někde daleko, a když máme zalovit v paměti, co jsme se o ní učiili v dějepise, většinou musíme přiznat, že nic. Výlet do té současné nechám na příště, pojďme nahlédnout do její historie.

26.9.2017 v 10:15 | Karma článku: 23.18 | Přečteno: 883 | Diskuse

Tomáš Houška

Manifest pijáka kávy

Mám rád dobrou kávu. To je problém, protože míst, kde mi ji připraví, je tuze málo. Po Praze kromě čaovny U legionáře tak dva tři další podniky a to je vše. Nemáte náhodou cukrárnu, bar nebo kavárničku? Pak by to bylo pro vás.

11.7.2017 v 9:35 | Karma článku: 18.82 | Přečteno: 557 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Lubomír Vít

Je křesťanství jenom pohádka?

To do nás vtloukali komunisté. Ve škole nás učili, že náboženství vzniklo aby ovládalo masy. Dokonce byla písnička, poručíme větru dešti,kdy má pršet a kdy vát.

18.11.2017 v 16:31 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 |

Mirka Švarcová

Mí prarodiče jsou pašáci!

Procházím se po domě, je ve mně malá dušička, je mi úzko. V tom domě jsem strávila celé svoje dětství. Krásné dětství. S babi a dědou v líbánkách i hádkách, ale vždy s nimi byla ve finále velká legrace.

18.11.2017 v 15:37 | Karma článku: 10.35 | Přečteno: 132 | Diskuse

Pavel Vrba

Horor, co povstal z mlžného oparu.

K tomu, když si ještě pomyslím, že k tomu došlo vlastně díky mé vlastní iniciativě. Ach jo. Na druhou stranu, zase kdyby k tomu nedošlo, neuvědomil bych si, jaké existuje propojení mezi jízdou autem v mlze, úklidem a nákupem.

18.11.2017 v 14:15 | Karma článku: 8.86 | Přečteno: 149 | Diskuse

David Gruber

Hlubiny študákovy duše – písemka z matematiky 1939 – prezidentští kandidáti v roce 2017

Včerejší den se týkal studentů, televize Nova tedy měla o nich klasický film z roku 1939. Zajímalo mne, jaké příklady měli septimáni na závěrečnou písemku z matematiky. A co ty příklady vypovídají o úrovni vzdělanosti tehdy a dnes

18.11.2017 v 13:47 | Karma článku: 23.57 | Přečteno: 598 | Diskuse

Jitka Štanclová

Výjimečný den

Jsou dny, které se vám zapíší do paměti a ponecháte si je tam uchované na celý život. Tak to cítím i já.

18.11.2017 v 10:42 | Karma článku: 14.05 | Přečteno: 216 | Diskuse
Počet článků 213 Celková karma 24.80 Průměrná čtenost 4060

Pedagog, spisovatel, scénárista, režisér... vypravěč. Nevěřící Tomáš. 

Žiju hlavně psaním filmových příběhů - v poslední době to je nejvíc sto let starý příběh Poslední velikonoce. A ve volných chvílích také cestování časem.

Blog jsou moje "myšlenky pozdě v noci", často hodně o politice a věcech, které se do mé pozornosti vtírají, aniž by byly zvány.  Pro "facebookové" čtenáře mého blogu mám FB stránku Sedmá vlna, kde najdete  upozornění na všechny nové články na blogu a různé drobnosti, které mi upadnou od ruky. Kdo nejste Facebookový, najdete vše přehledně tříděné a snadno listovatelné na www.SedmaVlna.cz.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.