V socialismu budou všichni šťastní a bohatí!

‎Článek lakonicky sdělující, že třetina našich občanů by vítala návrat reálného socialismu patří k tomu nejšílenějšímu, co nám média mohla sdělit. Jeden by nejraděj utekl. Jen je otázka, jestli je kam utéct. Ještě by mohli přidat anketu, kolik % lidí s myslí, že i za protektorátu to bylo docela fajn a dokonce byl pořádek, případně korelaci, kteří z respondentů, kterým vyhovoval komunismus, byli spokojeni i s protektorátem.

V jedné debatě se mi pak dostalo důrazného připomenutí, že prostě byli spokojení, když jim režim zajistil splnění jejich potřeb. A že pokud si tahle země chce říkat demokracie, vláda by měla tuhle velmi výraznou menšinu uspokojit. Například skutečnou sociální politikou "skandinávského" střihu. 






Děsivé dvojnásob. Jakoby demokracie stála na tom, že stát nějakým způsobem sežene peníze (asi zázrakem) a pak je rozdá peníze všem, kdo si o ně řeknou, s tím, že je potřebujou. Každému podle jeho potřeb. Jakoby si dítě z první třídy spletlo, že demokracie je „když se všichni mají dobře“. Děsivé na tom je mj. právě to, že si lidi pletou svobodu a plné břicho. A nejhorším by bylo zjištění, kollik procent z nich považuje břicho plné socialistické tlačenky za vyšší hodnotu než vlastní svobodu.

Nehledě k tomu, že žádný šťastný a fungující skandinávský model neexistuje, jaká je pravda, doporučuju jít se podívat do arabské čtvrti Göteborgu. A nehledě k tomu, že mentalita průměrného seveřana a průměrného Čecha nemají zhola nic společného, snad až na dovednost spráskat se pivem.

Jádro věci je jinde: Svoje potřeby si má každý dospělý člověk plnit přece sám! Stát tu neni proto, aby se o někoho staral, stát je tu proto, aby vymezil rámec (obrana, vymahatelnost práva), ve kterém se lidé o sebe budou moci postarat a stát se jim nebude plést pod nohy. To ostatní si každý šupej zařídit sám! Čím míň občan o vládě ví, a čím míň se jí potřebuje zaobírat, tím lepší vláda.

Že v socialistickém státě lidé něco dostanou zadarmo? A jak by se to „zadarmo“ asi vzalo?! Mohou dostat jedině službu zaplacenou z daní. Tedy takovou, kterou si zaplatí sami, jen to nevidí, tedy tiše přiznáno, ty, o kterých doufají, že jim je z jeho daní zaplatí někdo jiný. Sociální jistoty a přerozdělení jsou jen eufemismem pro požadavek jednoho občana obrat, abych to mohl dát druhému. Sociální jistoty jsou současně a) mýtus b) čisté zlo. Rozumný stát vytváří prostředí, kde se o sebe každý může postarat, špatný stát lidem v podobě daní sebere peníze, zaměstná úředníka, a toho nechá postarat se o lidi tak, jak chce úředník. Sociální stát z lidí dělá hračku, žebráka s napřaženou dlaní.

Dostalo se mi vysvětlení, že stát je tu od toho, aby lidi zbavil strachu z materiální nejistoty, strachu z chudoby. A to tedy není. Jestli se sami neumíme zbavit strachu, nacválejme k psychoterapeutovi. Chudoba neni stav šrajtofle, chudoba je stav mysli. A kdo si v hlavě vybuduje chudobu, bude chudý v každém systému, bez ohledu na stav věcí kolem. Chudoba je nedůvěra lidí k vlastním schopnostem, strach, že jejich ambice, touhy a schopnosti a realita jsou v nerovnováze. Tahle chudba se nedá léčit tim, že okradu někoho jiného a kus si skrz stát vezmu. Ta se dá léčit jedině změnou vlastního pohledu na svět. Tahle chudoba je pocitem křivdy, že "bych si zasloužil" víc, než mám. Nezasoužil, to je to ono. Svobodný a bohatý je člověk v tom okamžiku, ne kdy má plnou šrajtofli, ale v okamžiku, kdy to pochopí.

Copak si prý člověk nezaslouží slušné živobytí jen tak, bez dalšího úsilí? Jakoby tam člověk neslyšel sémantiku slova zaslouží. Ano, slušné živobytí je třeba si zasloužit, nelze ho automaticky nárokovat. A co je to vůbec je, to slušné živobytí? I ti velmi nemajetní žijou dneska líp než velmi velmi bohatí před sto lety! Životní standard během stovky let skočil o několik levelů výš. A přesto budou někteří lidé opakovat, že tu máme spoustu chudých a takových, kteří si zaslouží, aby se o ně „stát“ postaral. Nemáme. A jestli si zaslouží lidé živobytí bez vlastního přičinění? Ti zdraví a dospělí ne. V tom je princip dospělosti. O dětech a dalších, co se o sebe objektivně postarat nemohou nemluvíme. Ano o děti se starají rodiče, o seniory se postarají jejich děti. O různě postižené se postaráme, protože jsme lidé. Ale zdraví a dospělí lidé se o sebe musí starat sami. Jestli má někdo blbou náladu z toho, že mu nikdo bez dalšího přičinění nic nedá, je chyba 100% na jeho straně.

Sociální stát žádného střihu, ani českého s lidskou tváří ani skandinávsékho, nebude fungovat. Protože sociální stát vždycky úspěšného obere, aby měl co rozdávat, stát sám nic produkovat neumí. A čím větší a "sociálnější" stát, tím větší korupce. A zákonitě ti úspěšní velmi rychle prchnou. (Dokud to jde a dokud je kam.) A země zchudne a nebude co rozdávat. A pak buď lidé v pudu sebezáchovy ve volbách aspoň na chvíli zvolí někoho, kdo se pokusí to aspoň trochu sanovat, nebo nezbude jinak, než že se postaví ploty a ostnáče a k nim se rozestaví hlídky samopalníků.

Prostě jenom neoliberální kecy! mi někdo hned vpálí. Přece, jak se ukazuje v současnosti ve světě, tak neoliberální kapitalismus v současné podobě krachuje všude a není schopen života a hlavně není schopen zajistit dobré životní podmínky pro většinu lidí. Inu, kdyby mi dotyčný mohl vyjmenovat jediný stát, kde opravdu vládnou ti „neoliberálové“. Co vím jistě, že u nás to není. Není to nikde v EU a není to ani ve Spojených státech. Tady všude nám vládne sociální demokracie, jakkoli si někde (třeba u nás) říká pravice. To, co v přímém přenosu vidíme krachovat, je státem regulovaný vysoce sociální stát. Hypotéční krizi vyvolala Clintonova vláda, která bankám přikázala rozdávat vysoce rizikové hypotéky lidem, o kterých se předem dalo odtušit, že na ně nebudou mít. Bylo to takové humánní a sociální gesto. Řada z nich je dneska na ulici. Díky této sociální politice. Představa, že ekonomické problémy, které tu máme vyřešíme tím, že zvolíme levicový stát a ještě větší díl HDP přerozdělíme a ještě víc moci svěříme do rukou úředníkům, připomíná děcka, co jdou hořící vánoční stromeček hasit kanystrem benzínu. 




U toho opravdu být nechci.