Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Konec Krymského chanátu

A Krym je ode dneška součást ruského impéria! Ne, neprohlásil to Putin, ale v 8. 4. 1783 carevna Kateřina II. Putin to jen o pár týdnů uspěchal, jinak by mohl obnovení ruské svrchovanosti nad Krymem slavit v den dnešního výročí. I když, divil bych se, kdyby to Rusové řádně neslavili a tohle výročí si nepřipoměli.

Kateřina Krym anektovala jako symbolickou závěrečnou etapu zápasu Ruska s Krymským chanátem, symbolickým nástupcem někdejší tatarské Zlaté hordy. A kde se tu vzala Zlatá horda?

Nejstarší řecké prameny zmiňují zdejší domorodce jako Taury a Krym nazývali Taurida. Tauři jsou očima Řeků samozřejmě divocí, barbarští, hloupí a nebezpeční. Ale to Řekům nebránilo s nimi obchodovat a postavit tu několik významných kolonií, přístavů. Jedním z nich byl Chersonesos, na jehož místě dnes stojí Sevastopol. Později do země vpadli Skythové, ale řecká města vytrvala a sdružovala se do svébytného království, které přežilo i zánik mateřských městských států na Attice.

A pak přišlo stěhování národů a Krym se stal bonusem k černomořským stepím. Kdo vládl stepím, ovládl Krym. Vystřídali se tu tetraxitští Gótové, Hunové, Bulhaři, Chazaři, Kipčaci... dokud celý poloostrov pod svou správu nevzala Byzanc - a po plenění v Konstantinopoli v roce 1204 dokonce na chvíli Janované. Krym byl takovou zvláštní výspou skoroevropské posthelénistické civilizace na východě.

Asi by mohl i nadále zůstat tím velice pestrým, multikulturním prostředím, kdyby se z východu nepřihnala pohroma v podobě Tatarů. Respektive Mongolů, v jejichž nomádských armádách byli i Tataři, kočovný národ z východní Sibiře. Pojem Tatar se ovšem v Ruštině stal víceméně synonymem pojmu "zloděj" a dodnes si nejsme opravdu jisti, jestli k tomu v jazyce došlo až po příchodu Mongolů, nebo během jejich vpádu jen nesplynula dvě slova, protože to lidem přišlo příhodné.

Mongoly vedl vnuk Čingischána Batú. Byl to ten Batú, který vpadl až do Maďarska a jehož pomocné vojsko v roce 1241 zmasakrovalo polskou armádu v bitvě u Lechnice. Batú byl prvorozeným synem Čingischánova prvorozeného syna a tedy měl reálné šance se stát tzv. velikým chánem. Koneckonců, boj o nástupnictví kdesi v Mongolsku byl pravým důvodem toho, že se z Maďarska (poté, co rozprášil i uherskou armádu Bély IV.) nepustil dál na západ - do Pannonie a Itálie, jak původně plánoval, ale otočil koně a vrátil se na východ. Ale Batú tu pozici přepustil svému strýci a usadil se na Volze a vytvořil vlastní stát - Zlatou hordu - jejíž součástí se stal i Krym.

V té době se také viditelně začaly oddělovat dějiny Ruska od dějin Ukrajiny. Jádro ruského státu se přesunulo na sever, do oblastí, která byly chráněné lesy a udržely si relativní nezávislost na Zlaté hordě. Přesto, že jí ještě dvě staletí Rusové platili výpalné - a ještě v 16. století Tataři vypálili Moskvu doslovně. Ukrajinské stepi naopak byly zcela vydané v šanc mongolským nájezdníkům. A Tataři ze Zlaté hordy nebyli svým chováním nic jiného než nomádští lupiči, stejně jako před nimi Hunové nebo Avaři. Celá ekonomika Zlaté hordy stála a padala s tím, že napadali své sousedy, obyvatele okolních zemí odvlékali do otroctví, anebo aspoň vybírali tučné výpalné. Rusům se povedlo této závislosti zbavit až v roce 1480, kdy už Zlatá horda uznávala lenní závislost na Osmanské říši a někdejší nomádi přijali islám. 

Kdo četl nebo viděl Sienkiewiczevu Potopu, vzpomene, že ještě v 17. století byl krymský chán významným hráčem zasahujícím nejen do ruských dějin, Tataři podnikli v roce 1663 nájezd až na Moravu (a opět odtud odvlekli ticíce lidí jako otroky), byli účastni tureckého obléhání Vídně, stejně jako turecké invaze do Ruska, které se zastavilo až po čigirinské bitvě. Ještě Petr Veliký se celou svou vládu potýkal s tím, že z jihu ho napadala Turecko-Tatarská vojska a ze severu Švédové.

To všechno výrazně ovlivnilo vztah Rusů a Tatarů - a to až do dnešních dní. Když Kateřina II. Krymský chanát definitivně porazila a zabrala, brali to Rusové jako velkou historickou satisfakci. A Tataři dostali spočítáno vše za uplynulé věky - ovládnutí Krymu Ruskem následovala de facto reálná genocida Tatarů a povraždění více než poloviny obyvatel.

Tahle veliká vzájemná nevraživost, často za hranicí opravdové nenávisti, se přenesla až do dvacátého století a vybublala naplno znovu po nástupu bolševické moci. Krym patřil mezi poslední bašty bílých, kterým Tataři nepokrytě nadržovali, a za to byli Stalinem krutě trestáni a deportováni do možných i nemožných koutů sovětského impéria. A za války se zcela logicky přidali na stranu Němců a dokonce se na Krymu zformovala i tzv. tatarská divize SS. Mimochodem před Rudou armádou pak prchala na západ přes naše území. A Stalin Tatary po válce úplně vyhnal - navrátit se směli až po nástupu Gorbačova.

Co s Tatary udělají současné události, těžko odhadovat. Že by měli kdovíjak lepší vztahy s Ukrajinci než s Rusy, to rozhodně není pravda, a ani to neodpovídá historické zkušenosti obou národů. Svou roli sehraje otázka náboženská - pokud Ukrajina zamíří do náruče EU, bude mnohem vstřícnější islámu než Putinovské Rusko, které se radikalizuje a otevřeně vyhraňuje jak národnostně, tak nábožensky - a vůči muslimům (a tedy i Tatarům) je mnohem tvrdší. 

Co z toho je správné a co nesprávné, je snadné posoudit v pražské kavárně, ale úplně jinak to uvidí Rus, Krymský Tatar anebo Ukrajinec. Nás současné dění na Krymu a na Ukrajině vrací do reality: Jestli jsme si mysleli, že hranice v Evropě jsou už jednou provždy dané a zůstane tu jakýsi božský klid a mír, který zaručí existence EU - koneckonců za to dostala Nobelovu cenu míru - tak se prostě spletl. Dění na Krymu a na rusko-ukrajinských hranicích nás zvedá ze židle, ale popravdě řečeno, úplně stejný proces proběhl nejen při obsazovaní československého pohraničí v roce 1938, ale také při albánském zabrání Kosova, kdy jsme naplno připustili precedens, že je možné se na nějakém území usadit, vytvořit dostatečně velkou etnickou nebo náboženskou enklávu a poté to území prohlásit za vlastní. A velmi pravděpodobně nás nečeká jen další porcování Ukrajiny Putinem, ale vzpomeňme na něj, až se o svébytnost začnou hlásit početné enklávy etnických Arabů například ve Francii. 

Doba iluze stability, lásky a věčného míru skončila. Skončila se studenou válkou, jen si toho všímáme až nyní.

Autor: Tomáš Houška | úterý 8.4.2014 8:45 | karma článku: 29,45 | přečteno: 1700x
  • Další články autora

Tomáš Houška

Já chci taky přidat!

Poslanec Pávek se ve sněmovně vyjádřil, že poslanci berou málo a je spravedlivé, aby se jejich platy trvale valorizovaly, protože dřou jak koně. Nebo tak nějak. A tak zde je má krátká odpověď všem Pávkům.

31.10.2018 v 9:40 | Karma: 42,94 | Přečteno: 2427x | Diskuse| Společnost

Tomáš Houška

Budete vyvěšovat vlajku Tibetu?

Kdekterý politik sdílí na sciálních sítích fotku, jak vyvěšuje tibetskou vlajku. Některým není blbé tím spamovat nejrůznější skupiny a diskuse, které s Tibetem nemají moc společného. A co vy? Přidáte se?

12.3.2018 v 9:54 | Karma: 38,10 | Přečteno: 1561x | Diskuse| Politika

Tomáš Houška

Opravte ty voliče!

Všude na mě koukají sofistikované analýzy co to té půlce národa je, že volila špatně. Tedy Zemana. Za tím je nějaká jejich nedostatečnost. Jsou porouchaní. Kdyby byli v pořádku, volili by správně.

30.1.2018 v 9:35 | Karma: 47,34 | Přečteno: 8309x | Diskuse| Společnost

Tomáš Houška

Učitelé dostali přidáno! Tak co si stěžujou?!

V dobách, kdy jsem řediteloval, jsem několikrát zažil, jak se ministr školství v televizi chlubil, kolik učitelům přidali (do tarifních tabulek). Ale už neřekli, že školy nedostaly ani o fň víc skutečných peněz.

9.11.2017 v 16:00 | Karma: 30,07 | Přečteno: 1780x | Diskuse| Společnost

Tomáš Houška

České houfnice v Azerbajdžánu. Na koho asi budou střílet?

Zprávička o tom, že čeští zbrojaři prodali nějaké ty houfnice Azerbajdžánu (přes mezinárodní zákaz), v médiích zapadla. Děje se toho hodně a nejčastější reakcí byla radost, že jsou naši zbrojaři šikovní. Víme koho vyzbrojujeme?

2.10.2017 v 18:05 | Karma: 27,56 | Přečteno: 1057x | Diskuse| Společnost
  • Nejčtenější

Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl

22. dubna 2024,  aktualizováno  14:47

Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...

Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný

18. dubna 2024

Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...

Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici

25. dubna 2024  12:40,  aktualizováno  14:38

Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...

Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování

21. dubna 2024  16:37

Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...

Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci

22. dubna 2024  10:27

Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...

Architektonickou cenu EU získal univerzitní pavilon, blízko byla i ostravská galerie

25. dubna 2024  21:23

Studijní pavilon Technické univerzity v německém Braunschweigu se stal vítězem prestižní...

Lidovci navrhli zvýšit slevy na dani na děti, stát to má přes 8 miliard ročně

25. dubna 2024  11:36,  aktualizováno  21:15

Zvýšení slev na dani na děti navrhuje KDU-ČSL a hodlá to prosazovat v jednáních s koaličními...

Prezident má absolutní imunitu. Trump zaměstnal Nejvyšší soud, věří v průtahy

25. dubna 2024  19:09,  aktualizováno  21:06

Většina členů amerického Nejvyššího soudu se ve čtvrtek zdála být skeptická k argumentu...

Zatkněte propalestinské levicové fašisty, vyzývá demokratický kongresman

25. dubna 2024  20:44

Demokratický kongresman Adam Smith označil propalestinské demonstranty za „levicové fašisty“ a...

Quality Hotel Brno Exhibition Centre
RECEPČNÍ

Quality Hotel Brno Exhibition Centre
Jihomoravský kraj
nabízený plat: 30 550 - 30 550 Kč

  • Počet článků 216
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 4329x
Pedagog, spisovatel, scénárista, režisér... vypravěč. Nevěřící Tomáš. 

Žiju hlavně psaním filmových příběhů - v poslední době to je nejvíc sto let starý příběh Poslední velikonoce. A ve volných chvílích také cestování časem.

Blog jsou moje "myšlenky pozdě v noci", často hodně o politice a věcech, které se do mé pozornosti vtírají, aniž by byly zvány.  Pro "facebookové" čtenáře mého blogu mám FB stránku Sedmá vlna, kde najdete  upozornění na všechny nové články na blogu a různé drobnosti, které mi upadnou od ruky. Kdo nejste Facebookový, najdete vše přehledně tříděné a snadno listovatelné na www.SedmaVlna.cz.