Neřešme nezaměstnanosti, ozdravme trh práce

Máme prý nejvyšší nezaměstnanost, kterou známe. Co s tím uděláme? Tak schválně, co naše nová vláda vymyslí.

Zatím všichni levicoví politici se shodli na tom, že podnikatelé jsou parchanti a je třeba si na ně došlápnout. Tedy kromě některých vybraných, těm je naopak třeba poskytnout subvence, pobídky a daňové prázdniny.

Ti malí, živnostníci, jistě šidí při výběru daní a proto stát nemá peníze. Tedy hurá na ně: Registrační pokladny, kontroly, loterie, hlavně ale vyšší daně. 

Co myslíte, vybere stát víc, nebo to prostě pěkná řádka těch OSVČ, kteří už teň mají problém uživit se, zabalí a přihlásí se na úřad práce?

A pěkní parchanti jsou i velcí zaměstnavatelé. Platí málo, nedbají odborů, nevalorizují. Tak jim také trochu pocuchejme fráček: Progresívní zdanění (Kdo si myslí, že velké firmy neumí optimalizovat zisk přelitím do daňově vlídnějších zemí? Přiznejte se.) Minimální mzdu, pracující se přece musí mít dobře. Posílit roli zaměstnance v zaměstnaneckém právu, jaképak propouštění těch, kdo jsou pro firmu nadbyteční. A ještě pár dalších opatření. Nařídíme, že firma musí dodržet kvóty aby byla vyvážená gendrově, věkově, měla by zaměstnávat i správné procento postižených, imigrantů a tak dále. Prostě na ministerstvu práce jistě nejlíp vědí, koho má která firma zaměstnat. Skoro bych se nedivil, kdyby úřady firmám předkládaly i jmenné seznamy s uvedením výše mzdy, kterou si dotyčný zaslouží, tedy mu jí zaměstnavatel musí nabídnout. 

A co myslíte, kolik firem pak svou výrobu stáhne kamsi tisíce kilometrů daleko? 

Přece jen něco konstruktivního udělají: Když vyberou víc peněz (a to by bylo, aby je z těch zmetků podnikatelských nevykopali!), vybaví úřady práce lepším systémem, nakoupí jim silnější počítače a servery, aby ten nový systém unesly, a posílí řady úředníků, aby nával dalších nezaměstnaných zvládli. A když svou sociální politikou způsobí další nárost nezaměstnanosti, přiberou úředníky a zaměstnanost bude hnedle příznivější. V ideálním případě se bude národ dělit na ty, kdo jsou nezaměstnaní a na ty, kdo pracují na úřadech práce. Zboží budeme dovážet z Číny, protože tam ho vyrobí levnějš a pro nezaměstnané je každá úspora dobrá..

Něco jsem zapoměl? Zapoměl jsem, co bych na místě vlády dělal já:

• Zrušil minimální mzdu. Minimální mzda neznamená, že lidé dostanou lépe zaplaceno, znamená, že pokud bych měl práci, za kterou bych si mohl dovolit nabídnout jen méně než minimální mzdu, prostě takové pracovní místo nevytvořím. Dotyčný pak zůstane na podpoře a stát se bije v prsa sociálním cítěním. Je to navíc nesmyslný zásah do ekonomického vztahu mezi poptávkou a nabídkou pracovní síly.
• Snížil odvody. Zhruba tolik, co dostane zaměstnanec na účet, zaplatí dnes zaměstnavatel ještě jednou státu v podobě daní a odvodů (tedy dalších daní) a sociálního a zdravotního pojištění (tedy reálně dalších daní). Stát bude mít méně peněz na sociální dávky, ale firmy si budou moci dovolit zaměstnat víc lidí.
• Zrušil všechny kvóty. Ve finále likvidují efektivitu firem. Zavádění houštiny kvót a různých absurdních povinností pro zaměstnavatele znamená, že evropské firmy nemohou obstát v konkurenci s firmami asijskými. Vyrábíme dráž, hůř, pomalej, máme obrovskou nezaměstnanost, ale chlubíme se papírově sociální politikou.
• Zjednodušil nabírání i propouštění zaměstnanců. Mám-li jako zaměstnavatel zásadní problém reagovat na výkyvy trhu a nemůžu propustit ty, pro které nemám práci, raděj je nebudu ani nabírat. Mít zaměstnance je dnes tak drahé a složité, že se každý zuby nehty brání někoho zaměstnat. Zabarikádování trhu práce je vydatnou příčinou nezaměstnanosti. Opět máme dvě alternativy: Buď flexibilní trh práce, kde vládne určitá fluktuace, ale je nízká nezaměstnanost, nebo velice ochránářské zákony protéžující zaměstnance, které v důsledku způsobí nezaměstnanost.
• Nesnažil se vymýšlet progresívní zdanění nebo zvyšování daní - stejně postihne jen střední třídu, opravdu bohatí umí optimalizovat, příp. přestěhovat výrobu do jiné země. Stát nepotřebuje vybírat víc peněz v podobě daní. Stát se musí naučit méně peněz utrácet. To není věc mýtů, jimž se říká mandatorní výdaje, to je věc rozhodnutí. Parlament přece snadno může změnit legislativu, která je sníží. Zvýšení daní navíc nepřinese větší příjem do státní pokladny, ale velmi pravděpodobně jen dále potopí ekonomiku.
• Vyhnout se všem investičním pobídkám a daňovým prázdninám. Mrzačí ekonomické prostředí a ve finále nepomohou zaměstnanosti. Pro investory, které sem takové iluzorní opatření přivedou, je absolutně nejsnazší po vyčerpání této státní pomoci výrobu zase ukončit a přestěhovat do země, kde jim něco dá někdo jiný. Příkladů jsme zažili bezpočet.