Včera večer média předvedla dokonalé cvičení v dovednosti mlžit a pokud možno nepustit informace, které by osvětlovaly, co že se to v Mnichově vlastně stalo.
Nakonec to korunovala konstatováním, že vrahem byl Němec s íránskými kořeny. Žil v Mnichově víc než dva roky a při střelbě na děti podle jedné svědkyně křičel Alláhu Akbar! Jestli to tak tedy bylo.
Ale nechci psát hejt ani na média, ani na islám nebo nedejbůh Íránce, dokonce ani nechci psát o terroristech. Fascinuje mě, jak moc se štítíme pojmenovávat věci (a lidi) pravými jmény. Jak moc jsme podlehli šalbě, že skutečná národnost člověka je něco odpudivého, s čím neradno nakládat nebo s ní počítat.
Média už zásadně zcela mlží o skutečné identitě těch vrahů, jen když někde unikne jméno Ali, Hassan, Abdul, Khaliff... čtenáři dojde, že to nebyli Dánové, Němci a Francouzi, ale Arabové, Turci, Pákistánci.... žijící v Evropě.
Abychom si rozuměli, když se odstěhuju do Austrálie, budu stále Čech. Čech žijící v Austrálii. Nepovažuju to za nadávku, vlastně jsem na to hrdý a ani bych nechtěl, aby se o mně třeba psalo, že jsem Arab s českými kořeny. Když se můj kamarád George usadil v Praze, je to stále Američan žijící v Praze. A to i když je to už 25 let. Mluvit o provozovatelích obchůdku u nás v baráku jako o Vietnamcích žijících v Praze mi nepřijde ničím xenofobní. Mám je rád, a jsem rád, že tu ten obchůdek mají, vážím si jich. Jenom se netvářím, že Vietnamci nejsou. Navíc na tom necítím nic hanlivého. A to mluvíme o lidech, jejichž děti už mluví perfektně česky, integrovali se, slaví s námi naše svátky a pláčou naše bolesti a vnuci těhle obchodníků už se za Čechy sami budou považovat.
A v jednu chvíli je zcela automaticky za Čechy začnou brát i všichni okolo. Ta doba záleží na nich - na rychlosti integrace, vnímání vlastní identity. Když přijdu do onoho obchůdku, a v televizi jim běží MS v hokeji, protože fandí ČR, začínám si říkat, že u některcýh ta chvíle přijde velmi rychle. Je to jen jeden z řady znaků - osvojení jazyka, získání občanství, přijetí kulturních a civilizačních standardů...
Pokud třeba Německo hraje fotbal proti Turecku, komu fandí v Německu žijící Turci? Je to banalita? Není: Zcela akademicky, kdyby proti sobě ve válce bojovolo Německo s Tureckem, na čí stranu by se postavili? Přitom nemyslím, že by všichni volili stejně; integrace probíhá u každého jinak. Kdyby ČR vedla soudní spor s katolickou církví, komu podvědomě fandíte? Jste víc Čech nebo víc katolík? Co je nejvnitřnější část naší identity? Jsou to jemné, zdánlivé banality, které v součtu skládají vážné odpovědi. Když německé Turky necháte, aby vyjádřili svou identitu, co odpoví? Evropan? Němec? Turek? Muslim? V Německu nedávno vznikla strana, která bude sdružovat Turky vyznávající islám, tedy v případě jejích sympatizantů je odpověď jednoznačná. Ti se integrovat ani nechtějí. I když mají německé občanství, nejsou to Němci s tureckými kořeny, ale Turci žijící v Německu. Stejně jako většina Arabů žijících ve Francii stále ještě nepřipomíná Francouze s arabskými kořeny, ale jsou to Arabové usazení ve Francii. A to přesto, že někteří už v třetí generaci.
Nebo tomu mám rozumět tak, že sama média berou označní "muslim" "Arab" "Turek"... za natolik odpornou nadávku, že je třeba se jí vyhnout? Nebo nás chtějí přesvědčit, že ten, kdo se modlí Alláhu akbar! není muslim, ale prostě jen psychicky narušený chlapec? A nemělo by se to tedy léčit?
