Příští rok zaniknou základní školy

Ministerstvo pro socialistickou osvětu a státní zakázky v oblasti měkkých programů se rozhodlo sloučit základní a praktické školy. Oficálně zaniknou školy praktické, ale ve skutečnosti tomu bude přesně naopak.

A to vše ve jménu nádherného pojmu inkluze, který jsme vyčetli v jakýchsi vzletných plánech eurounijních, aniž bychom se obtěžovali zabývat tím, co ten pojem znamená. Až budete inkluzi proklínat, zkuste, prosím, vzít na vědomí, že jste se s ničím takovým skoro jistě nesetkali a v nejbližších letech ani nesetkáte, tím pojmem operují pomatení aktivisté, aniž tuší, co skrývá.  

Integrace znamená, že (v našem případě) žák se dokáže zařadit do systému, dokáže v něm fungovat a z hlediska sociálního systému (např. třídy) nepředstavuje komplikaci. Třída může fungovat jako celek a integrované dítě se mu víceméně přizpůsobí.

Inkluze znamená kombinaci vnitřní diferenciace s důkladnou individualizací. Ono to není z principu v protikladu k integraci, ale řeč je o něčem jiném. Inkluze znamená, že východiskem se stanou individuální vzdělávací potřeby každého žáka a vzdělávací systém se postaví tak, aby bylo možné optimálně pracovat s každým žákem podle toho, co potřebuje.

Z určitého pohledu je to pedagogický ideál. Jenže...

Aby se učitel mohl do takové výuky pustit, musí mít leccos nastudováno. To není otázka, jestli jsou učitelé dobří nebo špatní, to je otázka znalostí a zkušeností s něčím, co se vůbec nekryje s naší dosavadní zkušeností toho, co je to škola a jak funguje.

Je zcela vyloučené, že by někdo mohl učit inkluzívně a přitom zachoval metody a organizační formy výuky, které jsou pro naše školství typické.

Inkluze s 30 žáky ve třídě teoreticky možná je. Ale je nesmírně náročná a vyžaduje učitele, který má docela velké zkušenosti s metodami, které jsou u nás stále považované spíš za exotické a málokdo je opravdu zvládá - projekty, problémové učení, týmové úkoly atd. Navíc v zemích, kde s inkluzí zkušenosti mají, mají učitelé k dispozici pedagogické asistenty, je tomu přizpůsobený systém odpoledních kroužků atd. 

Taková výuka samozřejmě je náročnější a zabere větší prostor při přípravě. Takže chce mj. hodně motivované, kvalitní učitele. Nebude to fungovat, pokud se zásadně nezmění systém odměňování učitelů. Ten může vycházet jedině z množství, kvality a náročnosti odvedené práce. Systém, ve kterém je výše mzdy odvozována od dosaženého vzdělání a délky praxe nefunguje ani v naší C&K škole. Ale ta škola nějak setrvačností přežívá. S inkluzívním vyučováním se vzájemně vylučují. Budeme-li na něm trvat, nebudeme mít učitele, kteří by se do nějaké inkluze reálně pustili a žádnou inkluzívní školu mít nebudeme.

Inkluzívní charakter vzdělávání se vzájemně vylučuje s čímkoli jako jsou osnovy nebo plošné jednotné testování. Ne, že by inkluzi komplikovaly. Osnovy ji prostě z principu vylučují. Buď bude vzdělání inkluzívní, nebo budeme mít osnovy. Jde o z principu přesně protichůdné myšlenkové přístupy.

Inkluzívní školu tu ještě řadu let, troufám si konstatovat, mít nebudeme, s výjimkou některých (většinou soukromých) škol, které se s velkým entuziasmem pouští do experimentování a hledání východisek ze současného stavu vzdělávací soustavy. Pokud jim tedy nějaký další hlupák z pozice ministra školství nezkomplikuje práci natolik, že ani to nepůjde. Ale majoritní části populace se i nadále o inkluzívním vzdělávání bude moci tak zdát. Bez ohledu na to, čím se budou chvástat politické elity.

A cože přinese sloučení praktických a základních škol? Především nesmírně zkomplikuje práci učitelům základních škol. Protože naše školy inkluzívní nejsou a nebudou, budou se muset učitelé z velké míry přizpůsobit požadavkům žákům přiřazeným z praktických škol. Samotné je to otráví. Přibude žáků frustrovaných z toho, že nezvládají základní učivo a přibude množství žáků frustrovaných z toho, že škola je nesmyslná strašllivá nuda, která ani trochu nekoresponduje s realitou za jejími zdmi.

Nehledě na to, že učitelům základních škol tak jako tak přibude další samostatný oříšek, a to vzdělávání dětí imigrantů a jejich integrace do společnosti. I když to samo o sobě je zvládnutelný oříšek, jen to chce se jím systémově a rcionálně zabývat. Povím o něm někdy příště.

Bohužel tahle strašlivá populistická hloupost už byla odhlasovaná a pokud nepřijde zemětřesení, válka, epidemie nebo něco podobného, vejde v platnost. Z následků se bude naše školství dlouho vzpamatovávat. Jestli na tom můžu vidět něco pozitivního, tak snad jen to, že může nastat takový malér, že to, že v jednadvacátém století neobstojí školský systém ze století osmnáctého, pochopí úplně všichni. A že se tedy něco opravdu udělá pro změnu k lepšímu. I když to jsem asi idealista. Leda bychom příště u voleb míst koblih začli preferovat vzdělání vlastních dětí.