Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jak sinice zahubily jeden rybník

25. 08. 2015 19:49:54
To si takhle jedna partička rybářů pořídila společně rybník. Nebudu jmenovat, aby se někdo z nich neurazil, a povím vám to jako pohádku. Nebo horror, jak si vyberete.

Prostě rybník, tak asi 100 x 100 metrů, plný ryb, krásné okolí, pohodové koupání, a ta partička si to nemohla vynachválit. Luxus. A na rozdíl od sousedního zanedbaného rybníka nádhera.

Jednoho dne jeden z nich (v první osobě nebudu mluvit) našel u břehu kousek takové zelené brebery. Takový zelený hnusík na hladině. No, přesně takový, jaký zarostl ten sousední rybník. Možná sinice, ale nejsem dobrý biolog. Byl toho takový maličký žmolek, ne větší než otisk palce. Pokrčil rameny a řekl si, že nemá cenu to řešit.

Druhý den to tam bylo také. Maličko větší. Neodpřísahl by, že se to zdvojnásobilo. Ale větší to bylo. Každopádně zanedbatelná věc.

A pak přišel po čtrnácti dnech. Patnáctý den to bylo větší docela viditelně. Tak asi jako nafukovací lehátko. Ale samozřejmě, vzhledem k rybníku 100 x 100 metrů zcela zanedbatelné. Ale řekl si, že by se s tím něco mělo udělat a už věděl, že to člověk nemá brát do rukou a kdesi cosi, tedy, že by se to mělo zlikvidovat nějak odborně. Aspoň natolik odborně, nakolik neměl tušení, jak se to vlastně správně jmenuje.

Take dal řeč s kamarády, že by měli zajet k rybníku a něco s tím udělat. Ale když jim popsal velikost, docela se zasmáli, co to řeší. Týden je přemlouval, než se u rybníka sešli. To byl dvaadvacátý den. Vyrostlo to na pár "lehátek", ale jeho obavy byly opravdu směšné. Zelený hnus pokrýval... no kousek hladiny. Tak jednu třicetinu. A čištění rybníka drahé, starosti kolem toho, to se vyřeší samo.

Dvacátý pátý den je ukecal, že něco by se přece jen mělo podniknout. A tak že jo. Příští den našel povolané odborníky z jakési firmy a zavolal jim. Všechno klaplo a firma slíbila, že přijede. Tedy za týden, protože toho mají hodně. Kamarádi se shodli, že je to zbytečné plašení, ale že teď je konečně o rybník postaráno opravdu dobře a vše je na nejlepší cestě.

ˇSestadvacátý den "to" začalo být na hladině viditelné. Už to nebyla třicetina, ale spíš tak patnáctina hladiny. I když při pohledu na rybník a jeho plochu celkem neškodný flek v rohu.

Sedmadvacátý den to bylo opět dvojnásobné, ale zarostlá byla tak osmina hladiny, ne víc. Kamarádi znervózněil a řekli si, že zkusí tu firmu přemluvit, aby přijela dřív.

Osmadvacátý den "to" bylo najednou docela velké. Tak asi čtvrtka hladiny. A ta firma opravdu nemohla přijet rychleji.

Devětadvacátý den byla zarostlá půlka hladiny a v rybníce začaly umírat ryby.

Třicátý den byla zarostlá a páchnoucí celá hladina. Všechno, co tu žilo předtím, bylo mrtvé.

Sanace rybníka se protáhla do podzimu, bylo třeba ho vypustit, vybagrovat, desinfikovat vápnem a příští rok zkusit vše od začátku znovu.

Smutný příběh. Ale mně přišel hrozně poučný.

Matematikům je to jasné - prostě exponenciální křivka v praxi. Všichni to známe. Nebo alespoň tušíme. Ale představit si to v realitě?

Když už víme, jak rychle to postupovalo, jsme těmi generály, co po bitvě vědí, co se kdy mělo udělat. Počítejte se mnou: Jestli se plocha zarostlá tím hnusíkem každý den zdvojnásobila a čistící firma měla týdenní čekací lhůtu, a mělo se zasáhnout v době, kdy ještě v rybníce neumíraly ryby, mělo se té firmě volat nejpozději jednadvacátý den po nalezení prvních stop. V době, kdy je zarostlá cca 0,4% hladiny.

Kromě exponenciály, rybníka a uhynulých ryb je tenhle příběh zajímavý tím, že takhle to funguje nejen se zarůstáním rybníka, ale stejný mechanismus, za nímž je schovaná exponenciální křivka, najdeme i v průběhu nejvážnějších společenských problémů. V době, kdy začínají kvasit, a je možné je reativně snadno řešit, se zdají být zanedbatelné, a věnujeme se prostě řešení věcí, které opticky vypadají větší.

Že zbývají poslední okamžiky k tomu, abychom vůbec mohli problém úspěšně řešit, většinou také zazdíme. To totiž stále ještě problém vidí jenom prudiči a alarmisti. V okamžiku, kdy je vnímán velkoou částí společnosti, byl již promeškán čas k jeho efektivnímu a bezbolestnému řešení.

article_photo
Autor: Tomáš Houška | úterý 25.8.2015 19:49 | karma článku: 34.56 | přečteno: 1375x

Další články blogera

Tomáš Houška

Manifest pijáka kávy

Mám rád dobrou kávu. To je problém, protože míst, kde mi ji připraví, je tuze málo. Po Praze kromě čaovny U legionáře tak dva tři další podniky a to je vše. Nemáte náhodou cukrárnu, bar nebo kavárničku? Pak by to bylo pro vás.

11.7.2017 v 9:35 | Karma článku: 17.70 | Přečteno: 502 | Diskuse

Tomáš Houška

Zborov

Původně jsem chtěl napsat velký podrobný článek o bitvě a souvislostech, o tom, co se dělo před 100 lety. Ale nějak jsem si to rozmyslel, do duše se mi vloudily souvislosti zcela současné.

2.7.2017 v 9:42 | Karma článku: 22.58 | Přečteno: 529 | Diskuse

Tomáš Houška

Pošta poskytuje nové služby

Čekání na poště bývalo nudnou protivnou věcí. Až do chvíle, kdy Česká pošta inovovala a spustila nové služby, Ještě jste je nezkusili?

29.5.2017 v 19:09 | Karma článku: 26.02 | Přečteno: 1110 | Diskuse

Tomáš Houška

Kterou část těla máme mít semknutou?

Naši europolitici říkají, že se vše vyřeší, když se semkneme. Ale začlo mi vrtat hlavou, který orgán máme semknout?

25.5.2017 v 22:29 | Karma článku: 41.10 | Přečteno: 1512 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Zdeněk Šindlauer

Quo vaditis, nádražáci?

„Naše třídní společnost sestává z dělníků, rolníků, pracující inteligence a nádražáků“ říkával nám soudruh profesor, který tehdy už dávno přesluhoval, a tak ho mohli ze školy vyhodit jedině do důchodu. A měl pravdu.

24.9.2017 v 7:35 | Karma článku: 19.06 | Přečteno: 433 | Diskuse

Helena Vlachová

Mému národu

Nejen Jan Amos Komenský je mi blízký svým poselstvím, jež ponechává českému národu, z úst Marty Kubišové jeho slova rovněž zaznívají

24.9.2017 v 6:30 | Karma článku: 12.72 | Přečteno: 223 | Diskuse

Libuse Palkova

Pomáhat a chránit

Kromě politiků jsou častým terčem lidové slovesné tvořivosti také policisté, a proto je v naší soutěži o hledání přiléhavého synonyma nemůžeme opominout.

23.9.2017 v 19:39 | Karma článku: 11.59 | Přečteno: 751 | Diskuse

Ivana Pavlisková

Náhradník

Mnozí to znáte. Někdo nemůže absolvovat nějaký program, který nejde zrušit, je zaplacený a je škoda ho nechat propadnout. Někdy to přímo kápne do noty a je z toho fajn „výlet“. A někdy? Škoda mluvit.

23.9.2017 v 18:48 | Karma článku: 14.34 | Přečteno: 398 | Diskuse

Jana Slaninová

Vůně drožďové pomazánky

Babička byla receptový experimentátor. Vždycky když dostala nový recept, šoupla si brýle na dálku na čelo, nasadila čtecí brýle a polohlasně luštila obsah. Takhle objevila třeba patizony.

23.9.2017 v 17:44 | Karma článku: 22.85 | Přečteno: 643 | Diskuse
Počet článků 210 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 4091

Pedagog, spisovatel, scénárista, režisér... vypravěč. Nevěřící Tomáš. 

Žiju hlavně psaním filmových příběhů - v poslední době to je nejvíc sto let starý příběh Poslední velikonoce. A ve volných chvílích také cestování časem.

Blog jsou moje "myšlenky pozdě v noci", často hodně o politice a věcech, které se do mé pozornosti vtírají, aniž by byly zvány.  Pro "facebookové" čtenáře mého blogu mám FB stránku Sedmá vlna, kde najdete  upozornění na všechny nové články na blogu a různé drobnosti, které mi upadnou od ruky. Kdo nejste Facebookový, najdete vše přehledně tříděné a snadno listovatelné na www.SedmaVlna.cz.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.