Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jak správně pečovat o blaho země

7. 07. 2015 12:08:56
Několikrát jsem četl, že naše země potřebuje víc obyvatel, protože nám hrozí pokles počtu populace, což by bylo pro zemi neštěstí. A tak mi to začalo vrtat hlavou.

Nabízí se představa, že vláda usiluje o to, aby se dobře dařilo onomu abstraktnímu území. Pečovat o blaho území státu. Jenže své zástupce nevolí žádné území, volí ho občané na onom území žijící. Vláda neskládá účty ani hoře Říp ani Sněžce, ani Polabské nížině. Skládá účty občanům. Vládě nemá co záležet na tom, co udělá radost Jeseníkům a bude-li Dyje dost šťastná. Vláda se má starat o to, aby šťastní a spokojení byli obyvatelé, kteří tam žijí.

Nechci příliš detailně rozebírat poměrně složitou debatu o tom, co to stát vlastně je, ale aspoň malou odbočku si nemůžeme odpustit. Zvykli jsme si státy spojovat s nějakým grafickým obrázkem na mapě a z toho hodně lidí může získat falešnou představu, že stát rovná se ono území. Jenže tak to není. Stát je společenská entita. Společenství lidí, které spojuje to, že žijí na společném území, respektují shodné základní standardy, z nichž ty zásadní jsou kodifikované právním systémem, a svou svrchovanost zajišťuje státní mocí - politickým systémem, bezpečnostními složkami (armáda, policie), justičním systémem. Stát je také schopný samostatně jednat s jinými státy. Na jednom území může existovat pouze jeden stát. Na území zabraném jedním státem může platit právě jeden právní a politický systém. Dvoukolejnost právního nebo politického systému logicky vždy vede k rozpadu, zániku daného státu.

Pokud se obyvatelstvo jednoho státu rozhodne změnit místo, kde se bude jejich stát rozkládat a na území, které do té doby obývali oni, přijde obyvatelstvo nové, je celkem zřejmé, že to, čemu říkáme stát, nezůstane "ležet" na místě a vymění se "jen" obyvatelstvo. Když sáhneme do historie a vybereme si (ne zcela náhodou) období stěhování národů, uvědomíme si, že např. raný stát Langobardů ležel někde v dolním Polabí, pak se Langobardi zvedli a svů stát přesunuli na území cca ČR, přičemž centrum jejich státu bylo nejspíš někde na Jižní Moravě. Ale pak se znovu sebrali a svůj stát přenesli do Severní Itálie (po nich nazývaná Lombardie). Stejně jako Bójové předtím odešli někam do dnešního Švýcarska. A postupně svůj stát u nás vybudovali Slované.

Rozumíme si, že byť na stejném území a z velké míry se shodnými obyvateli, šlo (a dosud jde) o zcela jiný stát, který s předchozím nemá celkem nic společného?

Kdo trochu zná historii, ví, že to ve skutečnosti nebylo tak, že by takoví Bójové nebo Markomani jednoho dne všichni v nějakém pohnutí mysli odešli a Slované vklidu přišli do vyklizeného území. Slované přicházeli ve dvou velkých vlnách, které celkově trvaly zhruba 100 let. Nebyla to (aspoň u nás) velká kořistnická výprava, šlo o v čase velmi zdlouhavá tažení mnoha samostatných proudů bez jednotného vedení, víceméně šlo o kmeny ve velikosti několika vesnic a v počtech pod tisíc příchozích. Na našem území se usazovali postupně a usazovali se do území obývaného tehdy většinovými Galo-Germány.

Dosavadní obyvatelstvo proti nim radikálně nezasáhlo (zdejší státní moc tou dobou byla v rozkladu a neschopná takové akce, ale především Slované u nás nevytvářeli pocit ohrožení) a tak se postupně všechna etnika mísila, nejčastěj každé mělo své vlastní jednobarevné vesnice, ale dle archeologů nebyly neobvyklé ani vesnice vícejazyčné. Někde to celkem fungovalo, ale s tím, jak přicházeli další a další Slované, bylo soužití stále problematičtější a násilnosti častější. Při překročení kritické hranice se velká část původních obyvatel rozhodla svůj stát přestěhovat pryč. Ti, co zůstalli, byli buď pobiti, nebo se (častěji) přizpůsobili. Přijali jazyk a primitivnější právní a hospodářský systém slovanských kmenů.

Možná se ptáte, o jaké počty a poměry obyvatel se jednalo. Historici a archeologové trochu interpolují a není absolutní shoda, ale přibližně - v druhé polovině pátého století, kdy tahle proměna začala, u nás žilo cca 250.000 obyvatel. Během intermezza, kdy k nám svůj stát přestěhovali Langobardi to bylo cca o 100.000 víc. Slovanských příchozích sem dorazilo kolem 50.000, možná trochu víc, a během jejich usazování způsobili odchod cca 50.000 až 100.000 starousedlíků - hlavně jejich elit. Když si to rozložíte v čase - každoročně přišlo několik proudů po několika vesnicích. Ročně tak tisícovka. Některé roky víc, ale nejspíš nikdy víc než třeba 5.000. A jindy třeba několik let nikdo.

Zjednodušeně řečeno - příchozí v době, kdy dosáhli cca 1/6 podílu na celkové populaci, dosáhli toho, že u nás skončil stát galogermánský a byl založen stát slovanský. Dalších zhruba 100 let stačilo k tomu, aby původní obyvatelstvo pozvolným tlakem donutili k dokonalé asimilaci, poslovanštění. Vzpomeňme, že podobně pozvolné bylo osídlení Severní Ameriky Evropany i s dovětkem, že asi dnes nikoho nenapadne uvažovat, že např. v Mexiku zůstal zachován stát Mexiků, i když nese jejich jméno.

Vraťme se ke státu. Naše vláda, dnes stejně jako kdykoli v historii, nemá primární úkol starat se o to, jestli populace stoupá nebo klesá a co je dobré pro "zemi". Celá tahle úvaha je hnutá od samotného počátku. Neexistuje žádné číslo, které by udávalo "optimální" počet obyvatel České republiky. Řípu i Beskydům je opravdu jedno, kolik nás je.

Komu na tom záleží?

Ve středověku na tom záleželo vlastníkům feudálních panství. Víc poddaných v tehdejším extenzívním zemědělském ekonomickém systému znamenalo lineárně vyšší majetek a příjem. Žádný "občan". Poddaný. A poddaný byl výrobním prostředkem.

Platí to dnes? Čí jsme poddaní? Kdo má zájem o to vlastnit početnější výrobní prostředek?

Samozřejmě, máme tu argument průběžného penzijního a sociálního systému. Potřebujeme, aby počet obyvatel stoupal, protože průměrný věk dožití stoupá a ve společnosti stoupá podíl důchodců. Pokud si uvědomíme tohle, tak zjistíme šílenou věc, že při současném nastavení buď ekonomický výkon naší země bude na trvalém vzestupu s několikaprocentním meziročním nárůstem, nebo jsme v maléru a reálný důchod už bude jen velmi strmě klesat. A všimněte si, prosím, že mluvíme o ekonomickém výkonu státu, ne o počtu jeho obyvatel, ta dvě čísla nemusejí až tak souviset.

Troufám si tvrdit, že ani několikaprocentní meziroční nárůst ekonomicky aktivní populace rozevírání nůžek nepomůže. Jestli chceme řešit neudržitelnost důchodového systému, musíme sáhnout přímo do jeho nastavení a průběžný systém v průběhu přechodného období nahradit systémem spořícím, a vynechat nikam nevedoucí debatu o potřebě nárůstu populace.

Přičemž chce-li stát vstupovat do politiky zachování velikosti populaci, musí to udělat systémově jinak (někdy se k tomu zkusím vrátit). Imigrace to opravdu neřeší.

Nebo máte pocit, že Markomani vyřešili své důchodové zabezpečení příchodem Slovanů do České kotliny?

Autor: Tomáš Houška | úterý 7.7.2015 12:08 | karma článku: 29.93 | přečteno: 1089x

Další články blogera

Tomáš Houška

Manifest pijáka kávy

Mám rád dobrou kávu. To je problém, protože míst, kde mi ji připraví, je tuze málo. Po Praze kromě čaovny U legionáře tak dva tři další podniky a to je vše. Nemáte náhodou cukrárnu, bar nebo kavárničku? Pak by to bylo pro vás.

11.7.2017 v 9:35 | Karma článku: 17.70 | Přečteno: 502 | Diskuse

Tomáš Houška

Zborov

Původně jsem chtěl napsat velký podrobný článek o bitvě a souvislostech, o tom, co se dělo před 100 lety. Ale nějak jsem si to rozmyslel, do duše se mi vloudily souvislosti zcela současné.

2.7.2017 v 9:42 | Karma článku: 22.58 | Přečteno: 529 | Diskuse

Tomáš Houška

Pošta poskytuje nové služby

Čekání na poště bývalo nudnou protivnou věcí. Až do chvíle, kdy Česká pošta inovovala a spustila nové služby, Ještě jste je nezkusili?

29.5.2017 v 19:09 | Karma článku: 26.02 | Přečteno: 1110 | Diskuse

Tomáš Houška

Kterou část těla máme mít semknutou?

Naši europolitici říkají, že se vše vyřeší, když se semkneme. Ale začlo mi vrtat hlavou, který orgán máme semknout?

25.5.2017 v 22:29 | Karma článku: 41.10 | Přečteno: 1512 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Zdeněk Šindlauer

Quo vaditis, nádražáci?

„Naše třídní společnost sestává z dělníků, rolníků, pracující inteligence a nádražáků“ říkával nám soudruh profesor, který tehdy už dávno přesluhoval, a tak ho mohli ze školy vyhodit jedině do důchodu. A měl pravdu.

24.9.2017 v 7:35 | Karma článku: 18.84 | Přečteno: 433 | Diskuse

Helena Vlachová

Mému národu

Nejen Jan Amos Komenský je mi blízký svým poselstvím, jež ponechává českému národu, z úst Marty Kubišové jeho slova rovněž zaznívají

24.9.2017 v 6:30 | Karma článku: 12.72 | Přečteno: 223 | Diskuse

Libuse Palkova

Pomáhat a chránit

Kromě politiků jsou častým terčem lidové slovesné tvořivosti také policisté, a proto je v naší soutěži o hledání přiléhavého synonyma nemůžeme opominout.

23.9.2017 v 19:39 | Karma článku: 11.59 | Přečteno: 751 | Diskuse

Ivana Pavlisková

Náhradník

Mnozí to znáte. Někdo nemůže absolvovat nějaký program, který nejde zrušit, je zaplacený a je škoda ho nechat propadnout. Někdy to přímo kápne do noty a je z toho fajn „výlet“. A někdy? Škoda mluvit.

23.9.2017 v 18:48 | Karma článku: 14.34 | Přečteno: 398 | Diskuse

Jana Slaninová

Vůně drožďové pomazánky

Babička byla receptový experimentátor. Vždycky když dostala nový recept, šoupla si brýle na dálku na čelo, nasadila čtecí brýle a polohlasně luštila obsah. Takhle objevila třeba patizony.

23.9.2017 v 17:44 | Karma článku: 22.85 | Přečteno: 643 | Diskuse
Počet článků 210 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 4091

Pedagog, spisovatel, scénárista, režisér... vypravěč. Nevěřící Tomáš. 

Žiju hlavně psaním filmových příběhů - v poslední době to je nejvíc sto let starý příběh Poslední velikonoce. A ve volných chvílích také cestování časem.

Blog jsou moje "myšlenky pozdě v noci", často hodně o politice a věcech, které se do mé pozornosti vtírají, aniž by byly zvány.  Pro "facebookové" čtenáře mého blogu mám FB stránku Sedmá vlna, kde najdete  upozornění na všechny nové články na blogu a různé drobnosti, které mi upadnou od ruky. Kdo nejste Facebookový, najdete vše přehledně tříděné a snadno listovatelné na www.SedmaVlna.cz.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.