Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Vzdělání nebo trh práce?

13. 05. 2015 8:10:00
Sotva odeznívající poprask kolem Jidáše Iškariotského nám ukázal, že v něčem máme pěkný zmatek - anebo se prostě neshodujeme. Totiž jestli je vzdělání to, co nás připravuje na dobrý job, nebo je za tím ještě něco jiného.

Jeden kamarád vysvětluje, že je úplně zbytečné, aby děti chodily do školy, protože číst a psát se stejně naučí na Facebooku, počítat v rozsahu, který budou potřebovat, se naučí, jakmile ta potřeba vyvstane, k úspěchu v kariéře nebo obchodu je vzdělání vlastně úplně k ničemu, akorát nás obírá o čas.

A z určitého pohledu má pravdu. Vědomost, kdo byl Karel IV. ještě nikomu nepomohla k lepšímu platu, založení firmy nebo tak něco. Prostě školy zrušme, a kdo o to mermomocí bude stát, může děti posílat do nějakých soukromých, neb ve finále stejně budou levnější než ty "státní".

Jde-li o cenu vzdělání, není navíc tak daleko od pravdy. Státem řízený vzdělávací systém není právě efektivní.

Jenže vzdělání má rozměry, který daleko přesahuje přípravu na trh práce. Stejně jako se katastrofálně plete ministr školství, který si myslí, že bychom měli ve školách vycvičit víc vyučených dělníků a omezit všeobecné vzdělání, protože trh práce žádá dělníky do montoven. Pravda je dokonce přesně obrácená.

To, že lidé získají nějaké vzdělání má jen velmi sekundární smysl v tom, že je připraví na "trh práce". Samotný ten pojem je vadný, protože v duchu marxismu redukuje lidi na jakési abstraktní ekonomické jednotky umístitelné někam, kde budou dobře sloužit imaginární společnosti. K čertu se sociálním inženýrstvím ohánějícím se trhem práce. Mimo jiné proto, že se vší úctou nemáme nejmenší tušení, jak ten trh práce bude vypadat, až naše dnešní děti budou jednou nastupovat do svého prvního zaměstnání nebo rozjíždět první podnikatelský projekt.

To nejlepší, co pro ně v tohle ohledu můžeme udělat, je dát jim dostatečně komplexní širokozáběrové všeobecné vzdělání. A nadchnout je pro trvalý celoživotní rozvoj. Protože je tím jednak posuneme na určitou úroveň uvažování a jednak je vybavíme schopností přizpůsobovat se situaci, být flexibilní. Že možná nebudou disponovat potřebnými znalostmi pro svůj konkrétní obor? To je víceméně jisté. Jedna z mála jistot, které máme, že budou muset být flexibilní a budou se muset celoživotně učit nové a nové věci. Uč se a inovuj... nebo zemři! Zní to tvrdě, ale tohle je jistota. Nejsou jí úzce vymezené specializace neschopné přizpůsobení.

A to je první nečekaný smysl školního vzdělání: Vycvičit své přemýšlení, naučit se zvládat práci v časovém stresu, naučit se přizpůsobovat situaci, kooperovat, řešit úkoly, řešit konflikty, naučit se komunikovat a pracovat s lidmi, kteří jsou úplně jiní, možná jsou i z úplně jiných sociálních vrstev. Protože tak to v životě je. Můžeme se hádat o tom, jestli to dnešní škola podporuje dobře nebo špatně (jako že můj názor je, že ten současný model vzdělávání selhává), ale školní vzdělání prostě potřebujeme a není nahraditelné.

Ale je ještě jeden důvod, proč školu potřebujeme a proč tam kupodivu potřebujeme i toho Karla IV. Vědomosti, se kterými se ve škole setkáváme, mají totiž daleko hlubší rozměr než to, že jsou nositelem informace. Ony jsou ve skutečnosti jazykem. Pomáhají nám vytvářet způsob, jak vnímáme svět a jak spolu komunikujeme. Pokud bychom vyřadili tohle zdánlivě neužitečné vzdělání, ztratili bychom schopnost vzájemné komunikace, a to možná ještě více, než kdybychom přišli o společný jazyk v lingvistickém smyslu.

Vzdělání, včetně příběhů a onoho "metajazyka" je to, co tvoří naši civilizaci. Pokud bychom na tyhle funkci rezignovali a omezili smysl vzdělání na přípravu pro trh práce, dostaneme se na roveň rudé Číně v období Velké kulturní revoluce a pokud bychom v tom chvíli setrvali, bylo by to totéž, jako spáchat hromadnou civilizační sebevraždu.

Všechny děti tedy potřebují školní vzdělání a potřebují tam i věci, které jim k práci zdánlivě nikdy k ničemu nebudou. A čím později přijde specializace, tím pro ně lépe.

Autor: Tomáš Houška | středa 13.5.2015 8:10 | karma článku: 27.49 | přečteno: 1011x

Další články blogera

Tomáš Houška

Manifest pijáka kávy

Mám rád dobrou kávu. To je problém, protože míst, kde mi ji připraví, je tuze málo. Po Praze kromě čaovny U legionáře tak dva tři další podniky a to je vše. Nemáte náhodou cukrárnu, bar nebo kavárničku? Pak by to bylo pro vás.

11.7.2017 v 9:35 | Karma článku: 17.70 | Přečteno: 502 | Diskuse

Tomáš Houška

Zborov

Původně jsem chtěl napsat velký podrobný článek o bitvě a souvislostech, o tom, co se dělo před 100 lety. Ale nějak jsem si to rozmyslel, do duše se mi vloudily souvislosti zcela současné.

2.7.2017 v 9:42 | Karma článku: 22.58 | Přečteno: 529 | Diskuse

Tomáš Houška

Pošta poskytuje nové služby

Čekání na poště bývalo nudnou protivnou věcí. Až do chvíle, kdy Česká pošta inovovala a spustila nové služby, Ještě jste je nezkusili?

29.5.2017 v 19:09 | Karma článku: 26.02 | Přečteno: 1110 | Diskuse

Tomáš Houška

Kterou část těla máme mít semknutou?

Naši europolitici říkají, že se vše vyřeší, když se semkneme. Ale začlo mi vrtat hlavou, který orgán máme semknout?

25.5.2017 v 22:29 | Karma článku: 41.10 | Přečteno: 1512 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Zdeněk Šindlauer

Quo vaditis, nádražáci?

„Naše třídní společnost sestává z dělníků, rolníků, pracující inteligence a nádražáků“ říkával nám soudruh profesor, který tehdy už dávno přesluhoval, a tak ho mohli ze školy vyhodit jedině do důchodu. A měl pravdu.

24.9.2017 v 7:35 | Karma článku: 18.60 | Přečteno: 419 | Diskuse

Helena Vlachová

Mému národu

Nejen Jan Amos Komenský je mi blízký svým poselstvím, jež ponechává českému národu, z úst Marty Kubišové jeho slova rovněž zaznívají

24.9.2017 v 6:30 | Karma článku: 12.72 | Přečteno: 221 | Diskuse

Libuse Palkova

Pomáhat a chránit

Kromě politiků jsou častým terčem lidové slovesné tvořivosti také policisté, a proto je v naší soutěži o hledání přiléhavého synonyma nemůžeme opominout.

23.9.2017 v 19:39 | Karma článku: 11.59 | Přečteno: 746 | Diskuse

Ivana Pavlisková

Náhradník

Mnozí to znáte. Někdo nemůže absolvovat nějaký program, který nejde zrušit, je zaplacený a je škoda ho nechat propadnout. Někdy to přímo kápne do noty a je z toho fajn „výlet“. A někdy? Škoda mluvit.

23.9.2017 v 18:48 | Karma článku: 14.34 | Přečteno: 392 | Diskuse

Jana Slaninová

Vůně drožďové pomazánky

Babička byla receptový experimentátor. Vždycky když dostala nový recept, šoupla si brýle na dálku na čelo, nasadila čtecí brýle a polohlasně luštila obsah. Takhle objevila třeba patizony.

23.9.2017 v 17:44 | Karma článku: 22.85 | Přečteno: 641 | Diskuse
Počet článků 210 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 4091

Pedagog, spisovatel, scénárista, režisér... vypravěč. Nevěřící Tomáš. 

Žiju hlavně psaním filmových příběhů - v poslední době to je nejvíc sto let starý příběh Poslední velikonoce. A ve volných chvílích také cestování časem.

Blog jsou moje "myšlenky pozdě v noci", často hodně o politice a věcech, které se do mé pozornosti vtírají, aniž by byly zvány.  Pro "facebookové" čtenáře mého blogu mám FB stránku Sedmá vlna, kde najdete  upozornění na všechny nové články na blogu a různé drobnosti, které mi upadnou od ruky. Kdo nejste Facebookový, najdete vše přehledně tříděné a snadno listovatelné na www.SedmaVlna.cz.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.