Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Svatý grál

18. 03. 2015 19:00:00
Jedna z nejsvětějších a nejzáhadnějších relikvií křesťanské víry. Podle legend pohár s krví Ježíše Krista. Otázka je, oč šlo doopravdy. Krev do poháru nasbíral v jedné verzi Josef Arimatejský, když získal od Piláta Kristovo tělo, aby ho mohl pohřbít. V jiné verzi to učinil sám římský voják, který Ježíše bodl do srdce.

Z Biblických příběhů ještě víme, že Josef odešel s Marií Magdalskou i s grálem "na druhý konec říše". Tedy z její východní výspy na západní. Čerpáme přitom jak z náznaků v evangeliích, tak z apokryfů, v jedné zprávě místodržitel Pilát údajně psal Tiberiovi do Říma. Mají drobnou potíž v tom, že nejspíš jde vlastně o falzum vytvořené až ve druhém století.

Jedno z míst, kde bychom měli hledat čaroděje MerlinaJedno z míst, kde bychom měli hledat čaroděje Merlina (Tomáš Houška)

Nejznámější je artušovská legenda, kterou většina lidí zná z filmů případně knížek. Její jádro je skutečně někdy z šestého století, kdy žil jeden z britských králů Artorius Ambrosius. V legendě o něm je leccos, vlastně jádro vyprávění, které známe třeba z neméně legendárního filmu Excalibur. Pro romantické duše je ranou, že ač je tam kouzelný meč Excalibur, který kdysi patřil vojevůdci Maximovi, kouzelnice, čarodějové a další krásné věci, svatý grál tam není. Ten se tam dostal až mnohem později.

Ta verze, kterou známe, pochází až z konce 12, století a pera Chretiena de Troyes. V jeho příběhu o rytíři Percevalovi už je vše, jak známe. Příběh se odehrává tu v Británii (což ve středověké francouzštině znamenalo zemi, které dnes říkáme Bretaň) a také v Británii Velké, to je ta za kanálem. A velká část míst, ve kterých se příběh odehrává má své zaručené umístění na obou březích La Manche. I když častěji (k většímu zmatku) se jako správná berou ta pevninská. V Bretani najdete jak Lorien, Broceliandský les, jezero, ve kterém žije jezerní víla, doknce i Merlinův hrob. A to přesto, že příběh se dle legendy odehrává někde v západní Anglii, Cornwalu a Walesu.

Chretinem se nechal inspirovat Wolfram von Eschenbach a napsal další verzi - jeho Parzival je považovaný za největší epos německého středověku. Wolfram už se ale netrápí nějakým pohárem s Ježíšovou krví, je to pro něj prostě mystický předmět, svítící drahokam s božskými vlastnostmi. Jde o sice hezké, ale vyloženě převyprávění textu Chretienova.

Co ovšem mnohé čtenáře překvapí - Chretienova verze legendy vznikla částečně na politickou objednávku a Perceval měl skutečnou žijící předlohu, přičemž současníci si obojí velmi dobře uvědomovali. Smysl Chretienovy legendy byl v tom, aby převrstvila legendu úplně jinou.

Nejstarší legenda, ve které pozitivně figuruje Svatý grál totiž pochází z Languedoku (někdy se tomu kraji říká Okcitánie, ve středověku též Septimánie nebo Gothie), což je jih dnešní Francie, zjednodušeně předhůří Pyrenejí někam k Albi na severu a pobřeží Středozemního moře zhruba mezi Perpignan, Narbonne a ústím Rhony ... někde kolem Saintes Maries de La Mer.

Ano, to jméno začíná napovídat. Je tu místo, kde podle legend Marie přistála. Jestli byly dvě, a byla s nimi Panna Marie, matka Ježíše, to netušíme, víme že nebyly tři, protože představa tří Marií vznikla chaosem ve jménech při vzniku Matoušova evangelia.

article_photo

Každopádně v tomto kraji vládli vikomti de Trencavel, kteří sídlili v Carcassonne (vidíte ho v záhlaví tohoto blogu) a svůj původ odvozovali od dítěte, které zde Marie porodila. A podle této legendy žádný zlatý pohár ani drahokam nemá smysl hledat: tím pohárem byla Mariina děloha, která uchovávala Ježíšovo dítě. Pokud znáte kresbu dělohy a hodně ji zjednodušíte, klidně ji zaměníte s pohárem. Pojem San gral pak vznikl zkomolením ze Sang Real, královská krev. Trencavelové se považovali za jejího nositele.

Jestli je to možné? Není to moc pravděpodobné. Nicméně, Trencavelové jsou skutečně velmi starým rodem, který tu sídlil už za Karla Velikého a nejspíš se k moci dostali za Karla Martella, když odtud vyháněli Araby. Jjestli tu byl i pár století dříve není sice potvrzené, ale ani vyloučené. I když nejspíš šlo o gótskou šlechtickou rodinu někdy z pátého - šestého století. Dokonce mohli být skutečně královskou rodinou a jejich předkem byl poslední (ostro)gótský král. Což je sice rozhodně pěkně dlouhý a vznešený rodokmen, ale k Ježíšovi nedosáhne. Ale možná to bylo jinak, historie rodu Trencavel před osmým stoletím jsou prostě jen legendy.

Příslušník rodiny Trencavel byl i Percival, Raymond de Trencavel. Byl legendární postavou, vzorem rytířských ctností a v Languedoku byl i milován. Vzpomínka na něj proto měla být co nejúčinněji vymazána a převrstvena. Vznikla jiná legenda o grálu a Percivalovi, a ta získala velkou podporu pařížského královského dvora. A podařilo se - dnes známe především tuto legendu od Chretiena de Troyes.

article_photo (Tomáš Houška)

Byl to nejspíš jeden z důvodů, proč Francouzi rodinu Trencavel co nejdůkladněji zlikvidovali, poslední Trencavel zemřel v emigraci ve druhé půlce 13. století.

Záhady kolem samotného grálu to ovšem tak úplně nevyřešilo.

Protože na hradě Montsegur se léta, možná staletí, ukrývalo něco, čemu říkali Svatý grál. Tedy, že by přece jen nějaká hmatatelná relikvie opravdu existovala? Než hrad 1244 dobyli Francouzi, skupinka obránců ho odnesla a navždy zmizeli i s Grálem.

MinerveMinerve (Tomáš Houška)

Co to bylo, na tom se historici nemůžou dohodnout. Že by to byl zlatý poklad je vzhledem k okolnostem nepravděpodobné, slaňovali po kolmé skalní stěně s převisy a výškou ve stovkách metrů, musel to být vyloženě horolezecký výkon. Moc toho nemohli pobrat a nesmělo to být těžké.

Pohár by pobrali. Mohl to být ale také poslední exemplář katarské Bible - obsahovala jiné texty než kanonická edice Bible - a dnes díky inkvizici jen matně tušíme jaké. Někdy se k ní vrátíme.

Ale mohlo to být i něco úplně jiného.

Na tuto legendu však navazují legendy další, které jen zmíníme. První se týká templářů. Podle ní templáři tábořící pod hradem těm čtyřem pomohli a grál od nich získali do úschovy. A ztratil se pak znovu po likvidaci řádu 1314.

Na ni navazuje další, která se čtenáři bude líbit. Od templářů grál získal císař Jindřich Lucemburský, otec našeho krále Jana, a Karel IV. pak grál nechal zazdít do schránky pod velkou věží na Karlštejně, kde je dodnes.

article_photo

Ale o místě, kam zmizel poklad templářů je několik dalších legend, je několik adeptů, kde by to mohlo být. Jsou v Portugalsku, Polsku a Skotsku. A vždy jsou docela rozumné argumenty, proč by to tam mohlo být. Jen jsme ho nikde zatím nenašli.

Další je souběžná - a pro nás neméně zajímavá - zbytky katarů se po pádu Montseguru a Queribu rozprchli do emigrace, nejvíc přes hory do Aragonie, část do Itálie, kde ale nebyli zrovna vítáni, jedna skupina i do Českého království, kam tehdy ani inkvizice ani dominikáni nesměli. Pomíchali se tu s příslušníky další sekty - valdenských. U nás se této směsce katarů a valdenských - i jejich potomkům - říkalo Adamité. Pokud by grál měli oni, mohli bychom ho hledat na Jindřichohradecku.

Půjdete hledat?

Jenže pravda může být ještě jiná. Grálem může být myšleno consolamentum. Požehnání přenášené v nepřerušené řadě počínající Ježíšem. A když se zamyslíte nad tím, co jsme si zatím řekli, možná je přítomný tady někde kolem nás. Jeho nositele možná potkáváte a ani on sám neví, že takové požehnání obdržel.

Začnete se rozhlížet?

Co když jste to vy sami?

Autor: Tomáš Houška | středa 18.3.2015 19:00 | karma článku: 20.79 | přečteno: 1298x

Další články blogera

Tomáš Houška

Manifest pijáka kávy

Mám rád dobrou kávu. To je problém, protože míst, kde mi ji připraví, je tuze málo. Po Praze kromě čaovny U legionáře tak dva tři další podniky a to je vše. Nemáte náhodou cukrárnu, bar nebo kavárničku? Pak by to bylo pro vás.

11.7.2017 v 9:35 | Karma článku: 17.70 | Přečteno: 502 | Diskuse

Tomáš Houška

Zborov

Původně jsem chtěl napsat velký podrobný článek o bitvě a souvislostech, o tom, co se dělo před 100 lety. Ale nějak jsem si to rozmyslel, do duše se mi vloudily souvislosti zcela současné.

2.7.2017 v 9:42 | Karma článku: 22.58 | Přečteno: 529 | Diskuse

Tomáš Houška

Pošta poskytuje nové služby

Čekání na poště bývalo nudnou protivnou věcí. Až do chvíle, kdy Česká pošta inovovala a spustila nové služby, Ještě jste je nezkusili?

29.5.2017 v 19:09 | Karma článku: 26.02 | Přečteno: 1110 | Diskuse

Tomáš Houška

Kterou část těla máme mít semknutou?

Naši europolitici říkají, že se vše vyřeší, když se semkneme. Ale začlo mi vrtat hlavou, který orgán máme semknout?

25.5.2017 v 22:29 | Karma článku: 41.10 | Přečteno: 1512 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Zdeněk Šindlauer

Quo vaditis, nádražáci?

„Naše třídní společnost sestává z dělníků, rolníků, pracující inteligence a nádražáků“ říkával nám soudruh profesor, který tehdy už dávno přesluhoval, a tak ho mohli ze školy vyhodit jedině do důchodu. A měl pravdu.

24.9.2017 v 7:35 | Karma článku: 18.60 | Přečteno: 419 | Diskuse

Helena Vlachová

Mému národu

Nejen Jan Amos Komenský je mi blízký svým poselstvím, jež ponechává českému národu, z úst Marty Kubišové jeho slova rovněž zaznívají

24.9.2017 v 6:30 | Karma článku: 12.72 | Přečteno: 221 | Diskuse

Libuse Palkova

Pomáhat a chránit

Kromě politiků jsou častým terčem lidové slovesné tvořivosti také policisté, a proto je v naší soutěži o hledání přiléhavého synonyma nemůžeme opominout.

23.9.2017 v 19:39 | Karma článku: 11.59 | Přečteno: 746 | Diskuse

Ivana Pavlisková

Náhradník

Mnozí to znáte. Někdo nemůže absolvovat nějaký program, který nejde zrušit, je zaplacený a je škoda ho nechat propadnout. Někdy to přímo kápne do noty a je z toho fajn „výlet“. A někdy? Škoda mluvit.

23.9.2017 v 18:48 | Karma článku: 14.34 | Přečteno: 392 | Diskuse

Jana Slaninová

Vůně drožďové pomazánky

Babička byla receptový experimentátor. Vždycky když dostala nový recept, šoupla si brýle na dálku na čelo, nasadila čtecí brýle a polohlasně luštila obsah. Takhle objevila třeba patizony.

23.9.2017 v 17:44 | Karma článku: 22.85 | Přečteno: 641 | Diskuse
Počet článků 210 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 4091

Pedagog, spisovatel, scénárista, režisér... vypravěč. Nevěřící Tomáš. 

Žiju hlavně psaním filmových příběhů - v poslední době to je nejvíc sto let starý příběh Poslední velikonoce. A ve volných chvílích také cestování časem.

Blog jsou moje "myšlenky pozdě v noci", často hodně o politice a věcech, které se do mé pozornosti vtírají, aniž by byly zvány.  Pro "facebookové" čtenáře mého blogu mám FB stránku Sedmá vlna, kde najdete  upozornění na všechny nové články na blogu a různé drobnosti, které mi upadnou od ruky. Kdo nejste Facebookový, najdete vše přehledně tříděné a snadno listovatelné na www.SedmaVlna.cz.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.