Kdo je odpovědný za uprchlíky?!

Podle Halíka je to jasné: Je naší morální povinností přijímat uprchlíky. My máme, oni potřebují, je to jasné. Nebo není?

Ona tahle otázka ukazuje na dokonalý zmatek, který jsme si v našem vnímání odpovědností vytvořili. To, že někdo má a někdo ne, není pro toho prvního žádným způsobem zavazující. To je první problém. Takhle uvažují nejryzejší socialisté: Všichni by měli mít stejně. Neměli. Nerovnováha má nějaké okolnosti a příčiny.

Zapátráme-li po příčinách, proč některé země trvale generují tisíce a tisíce běženců, nemůžeme přehlédnout (pokud tedy přehlížet nechceme záměrně), že problém je především v té zemi samotné. Problém je v tom, jak se tam vládne, jak se hospodaří, jak se vláda dané země snaží něco se situací dělat. Pokud je v některých zemích standardem, že otec zplodí dvanáct dětí, ačkoli je neuživí, je logickým důsledkem, že deset z nich zemře hlady a na nějakou nemoc. Je to smutné. Ale je to odpovědnost onoho otce, případně vlády, která dalším a dalším generacím nezajistí elementární vzdělání, které by zajistilo, že se to nebude v další generaci opakovat. Není to odpovědnost Evropana, a to ani v okamžiku, kdy mu v téže době v chlebníku zplesniví půlka nesnědeného bochníku. 

Zní to cynicky, ale není. Je to absolutně logické a z vývojového pohledu nutné. Chybné vzorce chování by neměly být posilovány - třeba tím, že jeho deset dětí nakrmíme místo něj. Kamenujte mě coby nelidu, ale je to tak.

Můžeme se bavit o tom, že to sice není naše povinnost, ale z čistě lidského pohledu bychom jim měli pomoci. Ano je to moudré a je to výraz lidskosti. Naše pomoc by měla vést ke zlepšení jejich situace. Tedy měli bychom pomoci jejich dětem dát aspoň elementární vzdělání, měli bychom jim ukázat vzorce chování, které budou funkční. Tedy, že správné je nemít dvanáct dětí, pokud uživím nejvýš dvě. Pokud tuto funkční pomoc přijmou, bude to fajn, pokud tuhle pomoc nechtějí, je mi líto. Nezavazuje mě to pomáhat způsobem, o němž jsem přesvědčený, že nevede k systémové změně. Pokud politický systém dané země nepřipouští třeba vzdělání dívek, je to tragické, ale odpovědnost nesou občané té země, že něco podobného připustili. 

Jak je to s imigranty a uprchlíky? Každá zdravá společnost nejvíce chrání své děti a ženy. Je-li někde zle, zdravá společnost schovává (třeba do emigrace) nejdříve děti a jejich maminky, otcové z místa průšvihu odcházejí poslední. Rozhoří-li se někde válka a místní rodiny s dětmi budou hledat možnost dočasně uchránit své děti před jejími hrůzami, budu horovat pro to, ať jim pomůžeme. Je-li debata, máme-li přijmout děti křesťanů a jezídů ze Sýrie do doby než tam ustane masakrování nemuslimských enkláv, jsem pro. Je to gesto člověčenství. Až tam válka ustane, tyhle děti se tam vrátí a možná budou budovat nějakou lepší budoucnost své země. Ale všichni vnímáme, že je to úplně jiná situace, než když k Sicílii míří loď se stovkami chlápků v produktivním věku, kteří se za uprchlíky pouze vydávají.

Může být imigrant přínosem? Jistě. Imigrace je přínosem v okamžiku, kdy obdivuji kulturu země, do které chci imigrovat a do jejíž společnosti se chci integrovat. Imigrace není a nemůže být o tom, že prostě zvednu zadek, někam se přestěhuju a budu očekávat, že se nemusím přizpůsobit. Kdo chce přijmout evropskou kulturu a systém hodnot, je správně na cestě do Evropy, kdo ne, nemá tu co dělat. Nesouvisí to s etnikem, rasou ani ničím dalším, je to věc vnitřního nastavení člověka, který z jedné země odchází a do druhé přichází. Je to proto, že chce být součástí té nové? Tak fajn. Je to proto, že si v té staré rozpoutal občanskou válku, totalitu a hladomor? Chtěl by žít ve stéjném materiálním zajištění, jako žijeme my, ale nemíní vzdát se svého pouštního náboženství ani systému hodnot? To prr, ať nám to sem nenosí. Jestli chce, abychom mu pomohli jeho zemi zachránit a je připravený na tom máknout, pomozme. Jestli není, držme mu palce, ale tím to končí, nejsme za něj odpovědní.

Debata o tom, že nám imigranti pomůžou zachránit klesající porodnost a krachující socialistickou ekonomiku, je na hranici vlastizrady či psychiatrické diagnózy. Naše politické elity by měly nastavit podmínky tak, aby se domácí rodiny nebály mít děti. Tečka. To je priorita. Imigranti u nás nic nezachrání, trvale se zadlužující ekonomiku nám nevylepší, idiotsky a socialisticky nastavený důchodový systém nespasí. Naopak, přinesou nám své problémy sem. Jestli chceme řešit vlastní problémy, přestaňme mluvit o imigraci. Udělejme to tady a jde to hned. Je to náš úkol, ne úkol jakýchkoli imigrantů. Každý je odpovědný za sebe a svojí zemi.

Rozhoří-li se někde občanská válka, přestaňme hledat příčiny v CIA, Putinovi, mimozemšťanech, lochnesské příšeře. Byť z bordelu v nějaké zemi může mít nějaká jiná země dočasný profit a může ho vědomě či nevědomě přiživovat, není jeho strůjcem. Strůjcem bordelu a občanských válek jsou vždycky obyvatelé té země a jejich neschopnost si vládnout.

Morální povinnost s tím něco udělat nemá zlotřilá Evropa nebo USA, povinnost dát to do pořádku mají především občané té země. Ano, pokud do jejich zmatku někdo zvenčí vojensky intervenuje, je občas na místě ho praštit přes prsty - právě proto, aby si místní svůj chlév mohli uklidit sami. Musí. Nikdo zvenčí nemůže nikde uklízet jejich nepořádek. Žádná návštěva mi nemůže smysluplně uklidit můj byt, musím to udělat sám. A pokud se někde rozjede náboženské šílenství jako na Blízkém východě, morální povinnost ho zastavit mají v první řadě vyznavači daného náboženství, příslušníci dané kultury. Pokud tuhle odpovědnost nevidí, je načase říci si, že daná kultura a daná víra nestojí za respekt, za přijetí, nemůže být součástí naší civilizace. 

Související články

Do Evropy nemíří žádní uprchlíci >>

Invaze >>

Zapomeňte na svobodu, přichází svět míru >>

Politické hnutí převlečené za náboženství >>

Hate free zone >>

Chci pomoci Afričanům >>

Divokým Kurdistánem >>