Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Škola v sedě

17. 10. 2014 11:30:42
Když jsem v jednom z minulých blogů navrhoval změnu organizace školního roku, aby lícoval s rokem kalendářním, dostalo se mi několika odmítnutí s argumentem, že si neumí představit, že by děti musely v srpnu sedět v lavici. To já také ne. To je totiž zvrhlé v kterémkoli ročním období.

Škola v sedě

Učitel je kdesi u tabule, tam cosi moudrého vykládá, děti sedí tiše v lavicích a do sešitů si zapisují zásadní myšlenky. Je-li venku hezky, je to něco jako kriminál bez soudu.

Tuhle představu má většina lidí tak jasně zafixovanou s pojmem škola, že pro mnoho lidí je jasné a samozřejmé, že takhle to ve škole chodí, má to tak chodit a vlastně to nejde jinak. A vůbec, děti si musí zvyknout dělat věci, které je nebaví.

Takhle to přece vždycky bylo!

Vždycky také lidé umírali na zápal plic, tedy až do objevu antibiotik, až do doby velmi nedávné jsme neznali nic jako zubní vrtačku, telefon, pračku nebo kohoutek s teplou vodou.

Kdykoli slyším, jak "naše školství bývalo výborné", tak se těch lidí ptám: A co náš předválečný automobilový průmysl, byl dobrý? A strojírenství, bylo dobré? A medicína? Chtěli byste se léčit metodami z konce 18.století? Co myslíte, nemělo by smysl, aby se naše podniky vrátily k technologiím z 19. století, vždyť tehdy jsme byli průmyslová mocnost?!

Jak si vůbec někdo může myslet, že zatímco celá společnost (o technologiích vůbec nemluvím) mění tak překotným tempem, že vzdělání je z tohoto dění nějak vyčleněné, že se ho netýká? Stejně jako je nesmysl ulpívat na praxi z 18. století víceméně v jakémkoli oboru poznání, je to zhůvěřilé i ve vzdělání.

A mimochodem, frontální výklad sledovaný pasívními žáky je tou nejhorší a nejméně efektivní metodou. A byl jí vždy. Ono to dobře nefungovalo nikdy. Jen jsme dlouho nevěděli, jak to udělat lépe.

Zkuste si tedy představit něco úplně jiného: Školu, kde učitel nevykládá a děti nesedí v lavicích, ale kde...

...učitel inspiruje žáky k práci na komplexnějších úkolech, na kterých budou spolupracovat, budou si samy vybírat svou roli v týmu, budou se učit nést odpovědnost za výsledek před kolegy, budou při práci aktivní a ta práce je bude bavit. A učitel v průběhu jejich práce bude něčím jako koučem, bude jim pomáhat k cíli.

Protože taková aktivní projektová výuka se klidně může odehrávat i v krásném počasí a žáky může opravdu bavit. Můžou se na ní těšit. Můžou ji brát ne jako cosi protivného, ale jako dobře prožitý čas. A nemusí se odehrávat v lavicích. Její velká část se možná vůbec nemusí odehrávat ve třídách.

Jestli vám to připadá jako příliš velké sci-fi, které přece logicky nemůže fungovat, tak vězte, že řada takových škol úspěšně funguje, první z nich začaly někdy na počátku dvacátého století, tedy více než před sto lety. Představte si, že bychom déle než sto let uměli léčit antibiotiky, ale nedělali to.

V oblasti vzdělání si takhle nepochopitelně počínáme.

Jste přesvědčeni, že vaše děti by toho nebyly schopny? že opravdu potřebují dril? potřebují prosedět tisíce hodin při jakémsi výkladu (ještě že při něm mohou aspoň surfovat v mobilu, aby neumřely nudou). Chcete své děti vést k tomu, že jsou svobodné a v současném světě se neztratí, nebo z nich chcete vychovat poslušné zaměstnance?

Kdo se bojí, že bych takovéhle vzdělání rád nařídil všem, buďte vklidu. Budoucnost vzdělávání není v centrálně řízeném školství. Není moudré nařizovat cokoli jednotně (a už vůbec ne tak, jak to dělají sebestřední cvoci obsazující pravidelně post ministra školství), budoucnost vzdělání je v pluralitě, ve svobodné volbě vzdělávací cesty.

Třeba jsem vás nahlodal aspoň trochu, aspoň natolik, abyste si šli ověřit, jak je to doopravdy, jak vypadají daltonské nebo montessorijské školy, co je Sudbury nebo Summerhill project, či nebezpečně znějící slovo unschooling.

Autor: Tomáš Houška | pátek 17.10.2014 11:30 | karma článku: 16.79 | přečteno: 731x

Další články blogera

Tomáš Houška

Příběh Arménie

Pro mnoho lidí je Arménie tajemnou zemí někde daleko, a když máme zalovit v paměti, co jsme se o ní učiili v dějepise, většinou musíme přiznat, že nic. Výlet do té současné nechám na příště, pojďme nahlédnout do její historie.

26.9.2017 v 10:15 | Karma článku: 7.90 | Přečteno: 120 | Diskuse

Tomáš Houška

Manifest pijáka kávy

Mám rád dobrou kávu. To je problém, protože míst, kde mi ji připraví, je tuze málo. Po Praze kromě čaovny U legionáře tak dva tři další podniky a to je vše. Nemáte náhodou cukrárnu, bar nebo kavárničku? Pak by to bylo pro vás.

11.7.2017 v 9:35 | Karma článku: 17.70 | Přečteno: 505 | Diskuse

Tomáš Houška

Zborov

Původně jsem chtěl napsat velký podrobný článek o bitvě a souvislostech, o tom, co se dělo před 100 lety. Ale nějak jsem si to rozmyslel, do duše se mi vloudily souvislosti zcela současné.

2.7.2017 v 9:42 | Karma článku: 22.58 | Přečteno: 532 | Diskuse

Tomáš Houška

Pošta poskytuje nové služby

Čekání na poště bývalo nudnou protivnou věcí. Až do chvíle, kdy Česká pošta inovovala a spustila nové služby, Ještě jste je nezkusili?

29.5.2017 v 19:09 | Karma článku: 26.02 | Přečteno: 1111 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Tomáš Houška

Příběh Arménie

Pro mnoho lidí je Arménie tajemnou zemí někde daleko, a když máme zalovit v paměti, co jsme se o ní učiili v dějepise, většinou musíme přiznat, že nic. Výlet do té současné nechám na příště, pojďme nahlédnout do její historie.

26.9.2017 v 10:15 | Karma článku: 7.55 | Přečteno: 120 | Diskuse

Karel Janďourek

Vibrátor... aneb lepší, než dlouhý vysvětlování

Pomalu nám začal školní rok a rozebíhají se kroužky. To je veliký nápor na rodinnou organizaci a logistiku.

26.9.2017 v 9:40 | Karma článku: 10.05 | Přečteno: 356 | Diskuse

Libor Popovský

Nový podvod nevládních organizací: Pašování lidí, s. r. o.

Překlad článku Douglase Murrayho „New NGO Racket: Smuggling, Inc." pro českou verzi Gatestone Institute zpracovaný paní Helenou Kolínskou a mnou."

26.9.2017 v 9:14 | Karma článku: 26.16 | Přečteno: 681 | Diskuse

Šárka Bayerová

Špinavé nádobí jí lezlo na nervy

A protože doposud nikdo nic nevymyslel, začala hloubat sama. Povedlo se. Zrealizovala sen každé ženy - konečně se nádobí mylo samo....

26.9.2017 v 8:30 | Karma článku: 18.71 | Přečteno: 473 | Diskuse

Vojtěch Halamíček

Zpověď islamofoba

Drahý příteli, za ta léta, co se známe, se myslím mezi námi vytvořilo silné pouto, přesto, nebo možná právě proto asi oba cítíme, že se i naše pohledy v otázkách, které rozdělují celou společnost, rozcházejí.

26.9.2017 v 8:00 | Karma článku: 19.89 | Přečteno: 389 | Diskuse
Počet článků 211 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 4072

Pedagog, spisovatel, scénárista, režisér... vypravěč. Nevěřící Tomáš. 

Žiju hlavně psaním filmových příběhů - v poslední době to je nejvíc sto let starý příběh Poslední velikonoce. A ve volných chvílích také cestování časem.

Blog jsou moje "myšlenky pozdě v noci", často hodně o politice a věcech, které se do mé pozornosti vtírají, aniž by byly zvány.  Pro "facebookové" čtenáře mého blogu mám FB stránku Sedmá vlna, kde najdete  upozornění na všechny nové články na blogu a různé drobnosti, které mi upadnou od ruky. Kdo nejste Facebookový, najdete vše přehledně tříděné a snadno listovatelné na www.SedmaVlna.cz.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.