Úkol pro šachisty i nešachisty

Pojďte zkusit něco trochu nového: Místo čtení mouder a názorů se mnou pojďte zkusit vymyslet jednu zapeklitou úlohu.

Hraju korespondenčně šachy. Žádný počítač a internet, něco ještě oldschoolovějšího než si většina lidí vůbec představí. A taková partie trvá... raděj nebudu prozrazovat jak dlouho, protože je to prostě dlouho. A z toho vyplývá, že mi na ní záleží.

A tahle úloha sice začíná u šachovnice, ale není nutně vázaná na šachy, mohla by se mi přihodit i u jiné hry.

Myslím, že nejsem zlý šachista, ale tuhle partii jsem někde ve střední hře (tah není důležitý, řekněme někde mezi patnáctým až dvacátým), dovedl do situace, o níž si uvědomuju, že půjde-li dál stejně, jako jde doteď, tak jsem to docela kardinálně zvoral. Takže, jestli to chci nějak uhrát, musim něco hodně zásadně změnit a prostoru pro to už není mnoho.

Respektive, každý další tah už musím zahrát mistrovsky. Jenže jak na to?!

Nečekám, že mi poradíte s tahy, to by nebylo fér, ale rád bych, kdybyste mi pomohli vymyslet "metatah", jak má podle vás začít přemýšlet šachista, který vidí, že se dostává do situace z níž nevidí východisko.

Díky a těším se na vaše úvahy.