Milovaný CERMAT zaznamenal, že existují moderní technologie jako chytré mobily a hodinky (časem si možná všimne i brýlí Google), a protože se v nich mohou skrývat taháky, zakázal jejich použití u maturity.
Naštěstí pro CERMAT to stále jde, protože tyto technologie jsou zatím ještě dobře identifikovatelné. Až bude chytré osobní PC představováno čipem nacvaklým do lebeční kosti kdesi za uchem a komunikovat s ním budeme přes cosi jako EEG, nevím, co budou mudrci z CERMATU žádat. Možná aby maturanti nechali doma hlavu.
To, co v daném zákazu vidíme v přímé přenosu, je konflikt tereziánského osvíceneckého pojetí vzdělání s realitou 21. století.
Ve škole, která tu fungovala a dávala smysl do nějakých sedmdesátých-osmdesátých let minulého století, totiž platilo, že vzděláním je rozuměno vlastně dovednost disponovat určitým (co největším) objemem informací. Tato definice ztratila smysl s nástupem webu, jak ho známe dnes, tedy někdy v polovině devadesátých let (ano, je to už téměř 20 let).
V současné době to tak už ale není. Dnešní žáci nemají nedostatek informací. Potřebují úplně jiné kompetence. Maturitní zkouška, má-li nějak odrážet realitu, nemůže být založena na tom, že si žáci něco zapamatovali, ale musí vycházet z jejich kompetence dostupnými informacemi operovat, řetězit je do kauzálních vztahů, hledat souvislosti, indukovat... Moudrý pedagog by měl vycházet z premisy, že pokud si žák dokáže informace opatřit stejně pohotově jinou cestou než výlovem z paměti, je to v pořádku, pokud dokáže úspěšně zvládnout předloženou úlohu.
A tam mířím. Předmětem vyučování - a následně zkoušky - by mělo být řešení komplexních úloh. Pokud žák informace k nim bude vědět zpaměti, dobře, asi mu to řešení urychlí, ale pokud je bude umět efektivně nalézt z externích zdrojů, také dobře. Hodnoceno má být řešení jako celek, ne množství zapamatovaných informací.
Samozřejmě je reálné tak vyučovat a je reálné tak i zkoušet. Jen to chce opustit prisma, jakým jsme vzdělání viděli v minulosti a připustit, že svět se kardinálně změnil.
Doba parního stroje, logaritmických pravítek a pera namáčeného v kalamáři do inkoustu je prostě už nenávratně pryč. Technologie, které jsem zmínil v úvodu jsou přitom realitou dneška. A bude velice vtipné kouknout na tenhle článek za dalších 20 let - neb takové "chytré hodinky", které dnes bez problému koupíme, mají větší výpočetní výkon i další parametry, než jaké měl běžný stolní osobní počítač před oněmi dvaceti lety.
Já jen doufám, že v té době to už bude bez CERMATu, který skončí v učebnicích paleontologie hned vedle ichtyosaurů a šavlozubého tygra.
