Válka občanská

Nepřítel zaútočil naprosto nečekaně včera večer. Se zdrcující početní převahou. První prapor druhého střeleckého pluku vyrazil do protiútoku. Zaútočit s praporem veteránů proti nepřátelské divizi, to chce styl. A první prapor si na něm zakládal. Konečně nebylo to poprvé. Ovšem tentokrát hrubě podcenili situaci. Nepřítel na bojišti koncetroval síly pěti odpočatých a plně vystrojených divizí. Jednotky Národní armády se v boji rozpadly, kdo nedezertoval, ten padl. A tak první prapor vyklidil Věrchnyj Uslon i Nižnyj Uslon, vlastně celý pravý břeh, a ustupoval přes řeku na Kazaň.

Útok na hranici možností. Krok od propasti. Nebo od vítězství. K vítězství je třeba útočit na kraji možností. A pokud zvítězíte, ti, kdo zůstali sedět pod střechou, vás za váš úspěch budou nenávidět. A nebudou vám přát nic než selhání. Protože pokud zvítězíte, zpochybníte správnost celého jejich náhledu na svět.

Na Volze se rozpoutalo peklo. Dělové čluny obou stran na sebe štěkaly za vytrvalého kašle z břehu. Ten kašel mě zabije. Uprostřed řeky hořel pomalu se potápějící parník a kalný proud Volhy unášel těla vojínů. Z některých čet nepřežilo víc než několik mužů. Smrákalo se a pomalu začínalo mrznout. Vzduch byl mrazivý stejně jako ojínělá kovadlina, která mi leží na prsou a vpaluje se mi do těla. 

Zatracení nemrtví. Prokleté viry. Ať už ptačí, prasečí nebo jiné, k čertu s nima. 

Už večer za volantem jsem věděl, že je to špatný, ale jak moc, to se ukázalo až s přicházející nocí. Nepřítel zažehl oheň palby a celou noc nás trápil suchý a dávivý kašel. Horečka a mráz cloumající celým tělem. Kolem se tmou snášely bílé vločky sněhu.

In Te Domine speravi.
Doma nobis pacem, la porta inferi.

Vyklízíme Kazaň. Starosta nás má za zrádce. Stejně jako včera nás měl za spasitele. Ve skladech má tolik pušek, že kdyby vyzbrojil bojeschopné muže města, krásné zastaví bez naší pomoci. Ale to neudělá. Za spásu města učinil odpovědné nás. Vzít odpovědnost za svojí vlastní spásu je tak těžké.

Salus venire per Ecclesiam. Spása vlastním přičiněním je nemožná. A tak nebude spasen a bude nás pro to nenávidět.

Kolem stěn se plížím na záchod a je mi zle. Mráz. Všeobjímající mráz. Ustupuju od pracovního stolu na gauč a počítám, kolik peřin je třeba k porážce horečky. To prohrávám. Pracovní stůl nechávám opuštěný. Zaujímáme kruhovou obranu v Simbirsku. Mamontov se se svými kozáky prostřílel do týlu nepřítele a řádí tam jak černá ruka. Žádná jednotka krásných není tak rychá, aby je přistihla. Žádný krajský tajemník si od té chvíle nemůže být jistý před kozáckou spravedlností.

Ibuprofen zabírá pomalu, ale jednou zabere. Aspoň ten horký čaj. Nekonečná noc. Nechci snídat. Tohle jsem dneska takhle opravdu potřeboval. 

Proč naše těla dávno nemají nainstalovaný antivirus. Každý pojebaný počítač má nainstalované aspoň tři. Svým počítačům věnujeme větší péči než sobě samým.

Britové obsadili Archangelsk a už brzo nám vyrazí na pomoc.

Laudamus Te.

A Francouzská divize se vylodila v Sevastopolu a míří na Rostov. Přijdou nám na pomoc.

Adoramus Te.

Ve Vladivostoku se šikují japonské i americké divize. Jsou to spojenci, na spojence je přece spoleh. To je jisté.

Jdu ležet a zničit ty mrchy.